Zůstaň / Stein27

"Šťastný nový rok"

    Když jsem na digitálních hodinách uviděla 00:00, oddechla jsem si. Konečně. ,,Šťastný nový rok, Lauro." ironicky jsem zajásala. Příchod nového roku jsem zapila jen obyčejnou vodou a šla si lehnout. Nejsem moc oslavenecký typ, tak alespoň symbolicky.

    Cestou do postele jsem ještě projela Instagram. Jediné, co tam momentálně bylo, byly jen přípitky na oslavu nového roku. Jakoby někoho zajímalo, jak ho oslavujete nebo co pijete.

    Povzdechla jsem si a padla vyřízením do postele. Na mobilu jsem si nařídila budík a následně telefon odložila na noční stolek.

    Když už jsem konečně zabírala a málem usnula, celým bytem se rozezněl zvonek. Vážně? To nemůžu mít klid ani na Silvestra?

    Naštvaně jsem došla ke dveřím a prudce otevřela. Můj pohled se naskytl na mém sousedovi.

,,Omlouvám se za ten randál. Asi vás to musí rušit." Asi?

,,To je v pohodě, vždyť je Silvestr. Co se děje?" nasadila jsem falešný úsměv.

,,Jen jsem Vám chtěl popřát šťastný nový rok." usmál se.

,,Děkuju, vám taky. Nashledanou." poděkovala jsem a zavřela dveře.

    Tak snad už na mě nikdo zvonit nebude. Ulehla jsem zpět do postele a zhasla lampičku.

*druhý den*
    I přesto, že jsem měla opět bezesný spánek, jsem se vyspala celkem dobře. Mobil jsem dala na nabíječku a šla si udělat snídani.

    Ani jsem nestihla dojít do kuchyně a cinkla mi zpráva. Že by další PFko? Otočila jsem se na patě do a vrátila se do pokoje.

Tobiáš K.: Kde jseš? Martina se po tobě shání. Okamžitě přijď, jinak jseš mrtvá.

    Rychle jsem se podívala na hodiny. 9:34. No do háje. Už hodinu a půl jsem měla být v práci. Okamžitě jsem vystřelila do skříně a začala prohledávat oblečení.

,,Doprčic, kde mám tu košili." zanadávala jsem si pro sebe.

,,Tady je. Teď ještě najít ty kalhoty."

    Naštěstí ty jsem našla hned. V rychlosti světla jsem se oblékla. Z kuchyňské poličky jsem si vzala dvě müsli tyčinky a vyběhla z bytu.

    Naštěstí mi zrovna přijela moje tramvaj, takže jsem do ní nastoupila a oddychla si, že nemusím běžet.

    Do práce jsem dorazila za čtvrt hodiny, protože byla zasekaná Praha. Co se dá dělat. Myslím, že mě ta čtvrt hodina už nezabije.

    Do restaurace jsem vtrhla takovou rychlostí, že jsem musela chytnout dveře  před tím, než se málem vysklily o zeď. Musím říct, že to bylo jen tak tak.

    Martina zrovna měla nějaký proslov. Jako každý rok. Rychle jsem ze sebe strhala kabát a postavila se do řady vedle Tobyho. Pár zaměstnanců mi věnovalo pohledy typu "že mě to nepřekvapuje", ale většinu nechal můj vpád chladnou. Alespoň, že Martina si mě nevšímala.

,,...Takže tím bych vám chtěla popřát šťastný nový rok. A děkuju, že jsme se tu zase sešli v téhle sestavě." dořekla a všichni začali tleskat. Hned na to jsem se přidala a nasadila úsměv.

,,Lauro? Můžeš na moment?" zavolala mě Martina.

,,Tak to good luck." zašeptal Toby a odešel prostírat stoly.

    Nadechla jsem se a rozešla se za Martinou do kanceláře. Nejistě jsem zaklepala a čekala na povolení vejít.

,,Dále." ozvala se Martina.