Zůstaň / Stein27

,,Tak zase někdy, barmanko."

--pohled Laury--
    Zrovna skládám kousky oblečení do kufru. Musím ho znova složit, protože se všechno válí pomuchlané na zemi, díky klukům, kteří ho včera rozházeli po celém pokoji. A pokud jde o ně dva, tak se asi už pět minut dohadují před mým pokojem, kdo zaklepe.

,,Lauro, otevři ty dveře. My víme, že jsi vzhůru." ozve se Tobyho hlas a následné zaklepání.

,,Slyšeli jsme budík. Tak nedělej, že spíš." dodá po chvíli Dan.
   
    Jakmile jsem otevřela dveře, vtrhli mi do pokoje jako velká voda. Já se z nich jednou zblázním.

,,Tak povídej. Jaký to včera bylo?" vyzvídal Toby a hned si sedl na postel vedle otevřeného kufru.

,,Kluci, já si musím balit. Řeknu vám to potom."

,,Tak alespoň, co je ten týpek zač a jak párty probíhala."

,,To je prakticky všechno ale." usmála jsem se.

,,To je jedno. No a byl Willy v pohodě?"

,,Jo, byl v pohodě. Byl milý a dokonce mě potom doprovodil na hotel, abych nešla sama."

,,Fakt? A bylo něco?" mrkne na mě Dan.

,,Nebylo, rozloučili jsme se a on odešel."

,,Takže nic?" povzdechne si.

,,Nic. Jo a představte si, že na tý seznamce je omylem, protože mu jí nainstaloval jeho opilý kamarád. Což jen tak mimochodem mi celkem připomíná vás dva."

,,Tak to už je osud, Lar." řekne Dan, jakoby neslyšel moji narážku.

     Protočila jsem očima a vrátila se ke skládání oblečení. S klukama jsme si ještě chvíli povídali a potom vyrazili na snídani.

    Když jsme dorazili zpět na pokoje, do odjezdu zbývala už jen hodina. Klíče jsme odevzdali na recepci a vyrazili na hlavní nádraží. Na to, že jsme jeli s Českými drahami, vlak neměl zpoždění. A to se nestává často.

,,Lar?" zeptal se mě Toby, jakmile si sedl na sedačku v kupé.

,,Hm?"

,,Řekni nám o něm ještě něco." naléhal.

,,A co?"

,,No já nevím. Třeba, co dělá ve volným čase. Prostě cokoliv." pokrčil rameny.

,,No.. dělá hudbu pod pseudonymem KOJO."

,,To mi něco říká." zamyslel se Dan.

,,To je dost možný. Znáš určitě House get low. Jednu dobu to pouštěla tvoje ségra pořád dokola. Tak například to je od něj."

,,Ajo, jsem si to nějak nespojil."

,,No a co ta párty?"

,,Byla fajn. Polovina lidí se stačila opít během první půl hodiny, takže asi tak."

,,A ta holka, co s ním byla minulej týden v tom klubu, byla kdo?"

,,Prý kamarádka. Nic víc mi o ní neřekl."

,,Jasně, kamarádka." ušklíbl se Toby.

,,A uvidíte se s Willym zase někdy?"

,,Nevím. Nic jsme si nedomlouvali."

,,Ježiš, z tebe aby všechno člověk tahal." protočí oči Dan a začne se věnovat něčemu v telefonu.

    I přesto, že se kluci už od rána vyptávají na Willyho, pořád dokola se vracím ke vzpomínce na toho kluka z balkónu. Ale proč? Vždyť se nic tak závažného nestalo. Teda až na tu větu, nad kterou stále musím přemýšlet. Co když měl pravdu? Co když se prostě nedokážu někomu svěřit až tak moc, že by mě dokázal pochopit a pomoct mi?