Zůstaň / Stein27

Rande

    Tak jo, každou chvíli mě vyzvedne Kuba a půjdeme spolu ven. Nebo spíš na jídlo. Kuba říkal, že tady zná jeden fajn podnik, tak že bychom tam mohli zajít. Nic jsem nenamítala, naopak. Těšila jsem se na naše společné odpoledne.

    Petr se mi od pondělí neozval. Ani nenapsal. Prostě nic. Štve mě to. Myslím to, že dělá uraženého. Chápu, že byl třeba zklamaný nebo tak, ale tohle je moc. Pochybuju, že mu na té puse záleželo tak moc, že by byl kvůli tomu naštvaný a uražený. Ale dost už Petra. Ten teď není podstatný. Podstatné je to, že už zazvonil Kuba a já už jdu ven. Petra a mé depresivní myšlenky necháme v bytě, který zamknu a užijeme si fajn odpoledne. Alespoň doufám, že tomu tak bude.

,,Ahoj. Ta je pro tebe." pozdravil mě Kuba a podal mi květinu.

,,Je krásná, moc děkuju." usmála jsem se.

,,Uhm, nebude vadit, když si jí odběhnu dát do vázy? Aby byla rovnou ve vodě. Bude to jen chvilinka, slibuju."

    Ne, že by se mi ten bouquet nelíbil, to ne. Ale vážně se mi nechce tahat se celou dobu s kytkou v ruce. To jí radši dám do vázy, i přesto, že jí to nejspíš už nepomůže přežít.

,,Jasně, nikam nespěcháme přece." pousmál se.

    Tu jeho energii vážně miluju. Za těch pár týdnů, co ho znám, jsem ho neviděla ještě nikdy se mračit nebo na něco nadávat. On je prostě chodící sluníčko.

    Docela mu i závidím, že na každé věci dokáže najít pozitiva. Ale občas už to hraničí s naivitou. A na to může opravdu špatně doplatit. Je vidět, že je svým způsobem ještě kluk. Myslím v tom lepším smyslu slova. Až na tu občasnou naivitu.

    Schody jsem vybíhala po dvou a rychlostí blesku je sebíhala. Měla jsem pocit, že každou chvíli spadnu. Nebo spíš skočím omylem placáka. To bych vážně nerada. Beztak bych si s mým štěstí rozsekla čelo o schody a naše rande s Kubou bychom trávili na pohotovosti. Ale historka by z toho byla dobrá, o tom žádná.

,,Tak jsem tu." vyběhla jsem ze dveří paneláku.

,,To fakt byla jenom chvilka."

,,Jsem ti to říkala." zazubila jsem se.

,,Jseš prostě dobrá. Teď abych se nezačal bát, že jseš v utajení Flash nebo někdo takovej... No nic, vyrazíme, ať to všechno stihnem."

    Všechno? Ono je toho víc? To naplánoval celodenní program ne?

,,Co všechno?" nejistě se zeptám. Docela se bojím co z něho vyleze.

,,Noo, nech se překvapit." zazubí se.

    Koukám, že má celkem dost energie. Byla bych docela ráda, kdyby mi kousek té energie půjčil. V poslední době jsem jak leklá ryba.

,,Dobře, ale doufám, že to nebude veřejné karaoke nebo třeba bungee jumping."

,,Neboj, karaoke není ani otevřený a bungee jumping nebude, protože na to není dobrý počasí."

    To je pravda. Já jsem vážně blbá. To mi taky mohlo dojít. Vždyť je půlka února, to je logické, že na bungee jumping se ještě nemůže. Nebo jo? Já nevím, v životě jsem se o to nezajímala.

,,A i kdyby, tak to bych ti neudělal."

-- -- --

    Zavítali jsme do jednoho bistra pár ulic od mého bytu. Za těch pět let jsem tady snad ještě nebyla. Nejsem si ani jistá, jestli jsem kolem něho šla nebo o něm věděla, protože si vůbec nevybavuji, že tady nějaké bistro je.