Zůstaň / Stein27

Jenom pusa

    Takhle jsem se nevyspala tak... tak tři týdny. Vlastně jsem v poslední době dobře spala jen, když byl vedle mě Petr. A jestli umím počítat, tak u mě spal jen dvakrát.

    Nemám absolutně tušení, proč tomu tak je. Nikdy bych nevěřila, že vedle mě bude ležet potetovaný kluk, který vypadá trochu jako dealer a zároveň se u něj budu cítit bezpečně.

    Proč zrovna on mi dodává pocit bezpečí? Na tuto otázku se snažím najít odpověď už od doby, kdy u mě poprvé přespával. Vždyť se ani neznáme.. No dobře, známe, ale ještě ne na tolik, abych mu věřila celým svým srdcem. Což vlastně dělám.

    Otočila jsem se na bok a začala zkoumat jeho tetování. Chvíli jsem luštila slovo, které měl nově vytetované na krku, ale nemohla jsem na to přijít. Měl to vytetované takovým tím složitým způsobem.

    Petr mezitím spokojeně oddychoval. Co se mu může asi zdát? Ježiš, Lauro, na co to proboha myslíš!? Svojí pozornost z Petrovy osobnosti a snů jsem raději přesunula zpět na jeho tetování.

    Že by to bylo mony? To je pitomost. To by tam neměl takhle zahnuté M. Co kdybych na začátek dala A a to druhé písmenko by bylo G... Agony! To je ono! Ježiš, já jsem vážně slepá. Jak jsem to nemohla přečíst.

    Proč tam má napsáno agony? Má to nějaký význam nebo ne? Určitě jo, to by si tohle slovo nenechal tetovat.

,,Baví tě to?" řekne rozespale Petr ještě se zavřenýma očima. To vážně celou tu dobu věděl, že na něj zírám!? Ježiš, to je trapas.

,,C-co?" zakoktala jsem a oči přesměrovala kamkoliv jinam než na něj.

,,To zkoumání mých tetování." promne si oči.

,,A proč si zrovna myslíš, že koukám ns tvoje tetování? Já se jenom zamyslela."

,,No jasně." ušklíbne se a podívá se na mě. Měla jsem pocit, že mi těma modrýma očima vidí až do žaludku. Tohle asi nezakecám.

,,Vážně, nekecám." zakroutila jsem hlavou.

,,No jak myslíš." protáhne se.

-- -- --

    Asi po deseti minutách jsme se rozhodli udělat snídani. Celou dobu mi ze mě bylo trapně, jak jsem na něj před tím koukala. Ne, to není ten správný termín. Civěla. Tohle slovo tu situaci vystihuje skvěle. Určitě si to bude pamatovat a předhazovat mi to. Kolik trapasů se mi ještě před ním stane.

    Udělala jsem si müsli s mlékem a Petr si namazal chleba s máslem a se šunkou. Ve chvíli, kdy jsem šla do ledničky pro mléko, zazvonil na lince Petrovi mobil. Petr se šel převléct, takže tu momentálně nebyl. Že očekáváte, že se neudržím a podívám se, kdo volá? To se pletete. Nepodívám se. Zase tak moc zvědavá nejsem.

    Petr se v rychlosti vrátil a zvedl to. Vzápětí se mu na tváři rozlil úsměv. Dobře, teď už mě to docela zajímá.

,,Ahoj..." řekl do telefonu a odešel do chodby.

,,...No jasně, že přijedu, však jsem ti to slíbil..."

,,...Zítra odpoledne už budu doma..."

,,...Mně se taky stýská..."

,,...Já se na tebe taky moc těším..." 

,,...Tak zítra, ahoj." ukončil po pár minutách hovor a vrátil se zpět do kuchyně s nasazeným úsměvem od ucha k uchu.

    Nechtěla jsem ani vyzvídat, kdo to byl. Bylo by to neslušné. Nebo alespoň mně by to nebylo příjemné, kdyby se mě skoro cizí člověk ptal, s kým jsem volala.