Zůstaň / Stein27

Seznamka

    Úterní ráno už probíhalo vcelku dobře. Nezaspala jsem a už to je cesta k dennímu úspěchu. Dokonce i do práce jsem dorazila včas.

    Bohužel, dneska byl v restauraci docela frmol. Všichni běhali od stolu ke stolu. Jediný oddych, co jsem během dne měla, byla polední pauza. Při té jsem si snědla svůj salát, který jsem si ráno v rychlosti připravila.

    Od třetí hodiny už zákazníků začalo pomalu ubývat. Díky bohu. Mám pocit, že mi brzy upadnou nohy. Práce servírky je fakt někdy náročná. A to bez legrace.

,,Už aby byl konec." postěžoval si Toby.

,,Neasi. To ty lidi nemají toho jídla dost po těch svátcích?"

,,To si taky říkám. Já jsem po tom volnu úplně plnej. Jsem zase přibral minimálně tři kila, ti říkám. Bramborový salát a linecký už nechci ani vidět."

,,Zase až za rok." kývla jsem.

,,A to mě ještě čeká návštěva u Danovo rodičů, takže to ještě nekončí. Už si takhle připadám jako soudek. To budu mít co dělat, abych to shodil do léta."

    Jen tak mimochodem Dan je Tobyho přítel. Jsou spolu od šestnácti, ale hezky jim to šlape. Od jejich vztahu by se mohly ostatní páry učit. Vzájemně se podporují a pomáhají si. I když si občas lezou na nervy kvůli prkotinám, jako jsou například, jaká barva se hodí do kuchyně nebo jakou romantickou komedii si pustí, jsou naprosto k sežrání.

,,Tak jestli ty kila navíc chceš tak moc shodit, můžeš jít támhle ke stolu, kde už čekají, až budu moct zaplatit."

,,Jako vážně? Měla jsi mi říct, že ty kila na mě vůbec nejsou vidět a ty řekneš tohle? Jseš hrozá fakt." udělá uražený obličej a odejde. Já nad tím jen protočím oči.

-- -- --

    Domů jsem dorazila opět úplně vyřízená. Ale jakoby toho nebylo málo, musela jsem jít ještě do klubu. Mám totiž dvě práce. Byt v Praze se musí nějak zaplatit. Ale pracuji tam za barem, abyste si nemysleli, bůh ví co. Dneska tam jsem do jedné. Naštěstí mám zítra den volna, takže se alespoň budu moct vyspat.

    Rychle jsem na sebe hodila něco, co nesmrdí po svíčkové nebo vepřové panence a vyrazila z bytu. Teď po silvestru je v klubu minimum lidí. Všichni ještě vyspávají ty svoje kocoviny.

,,Čau Lauro. Nejseš tu dneska nějak brzo?" uvítal mě Tomáš. Místní ochranka.

    Na první pohled vypadá, že by vás chtěl hned zabít, ale ve skutečnosti je to opravdu milý chlap.

,,Jsem tu tak akorát, tak nic neříkej."

    Tom obrátil oči v sloup a vzal si ode mě kabát, který jsem mu podávala.

,,Hodlá sem dneska jít ten tvůj kamarád? Nechci ho vyvádět pryč jako minule."

,,Nevím nic neříkal... A pokud jde o ten minulý týden... Toby se už za tu scénu omluvil."

,,Jestli se tu ale objeví, tak mu řekni, ať se tolik nezřídí. A já ti říkám, že se objeví." pohrozí mi ukazováčkem.

,,Jasně, neboj." kývla jsem a zamířila k baru.

-- -- --

    Nevím, jak to ten Tom dělá, ale má vážně dobrou intuici. Toby vážně přišel. I s Danem. Seděli na baru,  aby byli blízko mně. Dělají to tak vždycky. Prý aby mě ochránili před a to cituji "slizkýma hovadama". Je to od nich milé, ale myslím, že zrovna oni dva by neublížili ani mouše.