Zůstaň / Stein27

Pozvání na rande

,,Lauro, vnímáš?" probere mě Tobyho lusknutí prstů.

,,Jasně." začnu zběsile leštit skleničku, kterou mám v ruce, abych zamaskovala, že celou dobu vnímám.

,,Jo? Tak co jsem říkal?" zvedne obočí.

,,Že tě štve, jak nemáš žádný volno."

,,Ne. Říkal jsem, že mě štve, jak mě opět nevnímáš a že by sis měla dát nějaký delší volno. Nabízela ti to i Martina."

,,Aha. Promiň."

,,Lauro... Tu skleničku tu leštíš dobrých pět minut a přitom civíš do blba. Nevnímáš nic, co se kolem tebe děje. To jseš na mě naštvaná nebo co? Většinou, když nemáš náladu, házíš na všechny otravný výrazy. Ale teď neděláš ani to."

    Toby má pravdu. Jsem mimo. Kvůli té sobotní puse. Od té doby mám před očima jen skleslého Petra. Hlavně jeho posmutnělý obličej. Neustále myslím na to, jak se asi cítil, když jsem ho odmítla. Nebo co si o mně teď myslí. Nejspíš je na mě naštvaný, když jsem se s ním nevyspala. Třeba to, že se nic neděje, jen předstíral. Teď si o mě určitě myslí, že jsem frigidní. To se se mnou vážně přestane bavit, protože jsem mu nedala? Ani neposlal zprávu, jestli dojel dobře. Ozval by se, že jo?

,,Promiň, já se nějak zamyslela." vzala jsem mobil do ruky s rozhodnutím, že Petrovi napíšu sama. Zhoršit už to stejně nemůžu, takže nemám co ztratit.

Me:  ahoj, včera jsi nenapsal, jak jsi dorazil, tak ti píšu, jestli je všechno v pohodě

    Odesláno... Když to čtu takhle zpětně, ta zpráva se mi zdá ještě horší, než když jsem ji odesílala... No a teď už jen počkat na to, až mu odepíše.

    Zprávy jsem se dočkala prakticky okamžitě. Rychlostí světla jsem zvedla mobil a rozklikla zprávu.

Petr: jo, dorazil jsem v poho

    Tak teď už jsem si stoprocentně jistá, že je na mě naštvaný. Nebo se se mnou nechce bavit. No, alespoň vím, na čem jsem.

,,Lauro, shání tě tu nějakej chlap." řekl Toby a hlavou kývl směrem ke dveřím.

    Chlap? Petr je v Brně, Toby je tady, Dan to není a Willyho Toby zná. Tak, kdo to sakra je?

,,Tome? Co ty tady?" pozdravím člověka sedícího u baru. Je to Tom, sekuriťák z klubu.

,,Ahoj, Lauri. Říkal jsem si, že se konečně zajedu podívat do restaurace, kde pracuješ a pozdravit tě, když mám čas."

,,Aha? No a co si dáš?"

,,Stačí kafe, děkuju."

,,Dobře. No a jak se máš? Dlouho jsi v klubu nebyl."

,,Něco na mě lezlo, tak jsem si radši dal pár dní volna, abych to vyležel." pousmál se.

,,Tak to jo. Ale koukám, že už je ti dobře."

,,To jo. Hele, Lauro, kdo z vás tady má na starosti rezervace?"

,,No Terka, ale ta tu dneska není. Takže to má na starosti nejspíš Martina, naše vedoucí. Nebo spíš má přístup do toho systému."

,,A je dneska tady? Já bych si chtěl totiž rezervovat stůl."

,,Tak chvíli vydrž, já ti ji zavolám." s těmito slovy jsem zamířila do Martiny kanceláře.

-- -- --

,,Tak jo, kde je ten pán, co si tu chce zarezervovat stůl a ruší mě tím od snídaně?" vyjde Martina z kanceláře a rázným krokem míří do restaurace k baru.