Zůstaň / Stein27

Nežárlím

    Dny ubíhaly jako voda a my s Kubou se scházeli skoro každý den. Proč skoro? Protože Kuba chodí ještě na vysokou školu a tak nemá vždy čas. Což, nebudu lhát, mi celkem vyhovuje. Potom bychom si mohli začít lézt na nervy.

    Dnes je opět pondělí a já se jako obvykle chystám do práce. S Kubou jsme se měli sejít, až mi skončí směna v restauraci, ale nakonec mu do toho něco vlezlo, takže se nic nekoná.

    Toby už dávno utíral stoly a ostatní se také věnovali své práci. Do otevírací doby byla ještě půl hodina, takže jsem nemusela čekat okamžitý nával hostů.

,,Máš tu návštěvu." řekl Toby a hlavou kývl směrem ke dveřím, ve kterých stál opět Tom.

    To už je za poslední dva týdny podruhé. Vlastně po třetí. A teď je tu ještě ke všemu s kytkou. Proč je tu s kytkou proboha.

,,Ahoj, co pro tebe můžu udělat?" usmála jsem se na něj.

,,Je tady ta tvoje vedoucí?" nervózně se poškrábal na zátylku.

,,Jasně, Martina je tady od rána do večera."

,,A zavolala bys mi ji? Já s ní potřebuju něco vyřídit."

    Pohledem si ho změřím od  hlavy až k patě, ale nakonec tak učiním. Že by jí chtěl dát ten bouquet, co celou dobu drží v ruce? Nebo že by ji chtěl pozvat na rande? Že by Toby měl vážně pravdu? Ne, to se mi nějak nezdá. Tom a Martina? Nereálná představa. Ani ve snu. Ti dva jdou tak odlišní, že by spolu nevydrželi ani minutu. Spíš Martina by nevydržela s Tomem. Ale na druhou stranu se říká, že se protiklady přitahují. A i kdyby to byla pravda, stoprocentně by to nebyl jejich případ.

,,Lauri, co se děje? Za chvíli mám důležitou schůzi přes internet. Potřebuji si připravit ještě pár podkladů." postěžuje si zoufale Martina a jakmile uvidí Toma, zastaví se.

    Ten na ni omluvně koukne jako štěně, které právě rozkousalo drahé boty... Zdá se mi to nebo mi tu něco uniklo?

,,Co Vy tady chcete?" vyštěkne na něj.

,,Ehm, přišel jsem se Vám omluvit za to, jak tady můj kamarád posledně udělal takovej nepořádek a škodu..." podal jí opatrně květinu.

,,...Já vím, že jsem to už zaplatil, ale stejně se pořád cítím blbě za to, co provedl." dodal.

,,Zas tak nic vážného se nestalo. Byly to jen dvě vázy. Příště si ale kamarádovy narozeniny radši oslavte někde v hospodě nebo někde, kde nejsou křehké věci." přijmula květiny.

    Tak proto zmizely ty dvě vázy u vchodových dveří. A já si říkala, kde jsou.

,,Jinak děkuji za ty květiny. Jsou krásné." pousmála se.

    To jsou dneska skvrny na Slunci, že Tom nese kytku Martině a ta se na něj usmívá?

,,To byla maličkost." řekl Tom a úsměv jí oplatil.

,,Tak já běžím na ten meeting. Nashledanou."

,,Nashledanou." rozloučí se Tom a Martina rychlostí blesku zmizí za dveřmi své kanceláře.

,,Co se tu stalo ten večer?" otočila jsem se na Toma.

,,Oslavenec Honza se zlil až pod obraz a při odchodu rozbil dvě vázy támhle u dveří a vyrušil asi dva páry, které zrovna večeřely. Takže tvoje paní vedoucí nebyla zrovna nejveselejší." objasnil mi.

,,Tak to mám štěstí, že jsem tu zrovna nebyla."

,,To asi jo..." přitakal Tom.

,,Hele Lauri?"