Kapitola 12 - Maite

1 0 0
                                    


Každý den, každou hodinu, minutu i vteřinu po tom zážitku v umývárně, se učím předstírat před ostatními, že se tehdy nic nestalo. Že nedošlo ke zlomovému okamžiku, s nímž bych si nedokázala poradit. Víc než cokoliv jiného jsem se děsila toho, co by se stalo, kdyby to tajemství vyletělo do vzduchu a všude se rozšířilo vražednou rychlostí. Patrick se sice tvářil jako neviňátko, ale několikrát jsem ho nachytala, jak po mně pokukuje. Byl to nevraživý, zadumaný výraz, ani trochu známka přitažlivosti nebo zájmu, jenže o to já ani nestála. Toužila jsem jen po klidu. Po tom, který jsem onehdy večer zahlédla v jeho očích. Na zlomek vteřiny, ale byl tam. Vím, že tam byl.

Až do listopadu vše probíhá bez problémů. Genevieve se dá relativně dohromady, chodí ke školnímu poradci, přičemž s důvěrou k němu je to u ní pořád na bodě mrazu, a její studijní výsledky se zlepšují den ode dne víc a víc. Občas zajde za ředitelem a hodinu nebo dvě si povídají. Tyhle občasné chvilky pro ni znamenají nesmírně moc a nemusí to ani říkat nahlas, protože se stačí podívat na to, jak se usmívá, když se vrací. Pochopitelně, že jako první se vždycky zmíní o dokonalém čaji, který jí uvařil. Ten je v Internátu proslavený. Ovšem napije se ho málokdo.

Během října se také rozrostla známost Brama a Zaharaiy. Pořád jsem se musela smát jeho přesvědčení, že neexistuje nic důležitějšího než chlast, zahradničení a možná, čistě teoreticky, práce pro Hraničáře. V tomhle bodě totiž docházelo postupně k dost velkým pokrokům. Trávil čím dál méně času v hospodě a naopak se více věnoval pátrání po tom, co ho do Thief Valley v první řadě dostalo.

Nikdy se mi neodhodlal říct, o co jde, ale podle všeho si s něčím nevěděl rady a já mu chtěla jakkoli pomoct. Nijak ale nepomáhala skutečnost, že Lucas neustále mizel a objevoval se až po třech nebo čtyřech dnech, někdy dokonce později. Ze začátku jsem si toho nevšimla, ale byl chladnější a odtažitější než kdy dřív a já si říkala, zda v něm zbyla aspoň špetka mého starého kamaráda. Naše rozhovory se stávaly kratšími a kratšími a nadšení, jež jsem při jeho návratu do Internátu zpočátku pociťovala, začínalo vyprchávat. Slíbil mi, že to má jen spojitost s jeho prací, a že po Vánocích by měly být jeho úkoly přesměrované na jiné Hraničáře, ale nic víc jsem se nedozvěděla. Věděla jsem jen, že se upíná na práci, odmítá zabřednout do starého přátelství, a tíha jeho povinností a zodpovědnosti ho prudce svažuje ke dnu, stejně jako nevyhnutelně odděluje od přátel.

Do té doby si vrah, co řádil po celé Americe i jiných zemích, dal před týdnem přestávku. V médiích a televizních zprávách se to každou chvíli přetřásalo, poněvadž nikdo se všemi pěti kolečky pohromadě se neodvažoval uvěřit, že by to zničehonic přestalo úplně. Policie byla bezradnější než dřív, protože se nemohla chytit žádné stopy a několikrát jsem zaslechla, jak se o tom Molly s Bramem baví, když mu připravovala ranní kávu - tak silnou, že by probudila i medvěda ze zimního spánku.

Není divu, že to byl předmět několika hovorů a spekulací; přece jen k hromadné vraždě došlo i v Thief Valley. Nikdo z nich ale netušil, že si každý večer najdu hodinu volného času, abych se mohla věnovat průzkumu na internetu. Zástupkyně ředitele mi odsouhlasila přístup, takže jsem si na kratičkou chvíli připadala jako doma, kde jsem mohla k počítači chodit kdykoliv. Nikdy v knihovně nikdo nebyl, což mi plně vyhovovalo. Pátrala jsem hodiny a hodiny, abych se dostala k pravdě, odhodlaná, že na to jednoduše přijdu, ať to bude trvat sebedelší dobu. Prohledávala jsem internet a zapisovala si jména a příjmení všech zavražděných, kteří spadají pod „Amerického stahovače", jak mu v novinách začal jeden redaktor říkat – nejspíš jen proto, aby z toho vytřískal ještě větší senzaci. Od té doby se ta přezdívka ale poměrně ujala. Někteří tvrdili, že je jen jeden. Někteří se naopak přikláněli k názoru, že jeden jediný člověk by takovou spoušť nezvládl sám, zejména šlo-li o vraždy nejen ve Spojených Státech, ale i v ostatních zemích Evropy. Možná zvládl, možná ne, každopádně mi instinkt napovídal, že těch monster, co zabily už tolik rodin, bude rozhodně víc.

ParadoxWhere stories live. Discover now