Vysoký tmavovlasý muž šel v dešti a jeho kudrnaté vlasy mu skrývala kapuca a ruce měl schované v kapsách.
Před jeho očima proběhl stín a on jen zvedl hlavu, aby prohlédl celou ulici, která byla díky dešti rozmazaná.
"Haló?" Šeptl jeho hlubokým hlasem a z rohu budovy se ozvalo tiché křupnutí, jako kdyby někdo šlápl na sklo.
"Haló?" Pomalu šel k budově a zopakoval otázku.
Jeho zrak upoutalo maličké tělíčko promočeného mladíka, který ležel na zemi a otíral se ručičkou.
Tmavovlasý muž se chystal na odchod, ale v tom to maličké tělo mňouklo.
V jeho hlásku bylo cítit zoufalství a bolest, samota a smutek.
"Pojď sem," kudrnáč si klekl a vzal maličké stvoření do náruče, bylo promoklé až na kost.
"Mňau," mňouklo maličké tělo znovu a vyšší z nich si sundal kabát a zabalil bezvládne tělo do toho.
"Už tam budeme," šeptl mu u ouška, ale jeho mysl se mýlila, maličký měl kulicha a volné tepláky.
Když oba došli do domu objevili se blesky a maličký hned vyskočil z jeho svalnaté náruče a utekl pod stůl, kde si opatrně olízl ruku.. či packu?
"Jmenuju se Harry," klekl si k němu jeho zachránce a maličký pomalu vylezl z pod stolu, v tom znovu zahřmělo a maličký nadskočil a bouchl se do stolu.
Harry si ho ihned položil do klínu a hladil jeho bolavé místečko.
Pocítil však něco divného.. ouška?
Opatrně sundal menšímu kulicha a hlasitě se nadechl.
"L..Lo..Louis," vykoktal maličký.
Harry si prohlédl jeho dvě chlupatá ouška, která se mu krčila v světle hnědých vláskách.
"Jsi tak krásný," vydechl po delší době mlčení, kdy na sebe oba jen koukali a Louis se jemně schoulil, jelikož se bál jeho reakce.
Tuto reakci však nečekal.
Pohlazení u jeho oušek v něm povzbudilo to maličké hravé kotě a tak ihned začal vrnět.
Koťátko jež předlo v klíně staršího, jelikož už si jeho zachránce udělal pohodlí a položil maličkého na sebe, se jemně ošilo a ocásek omotalo Harrymu kolem pasu.
Byl tak neskutečně spokojený.
"Loui hlad," pípl tiše když natáhl své pacinky aby se protáhl a tak uvolnil své namožené svaly, které mu z ne moc pohodlného ležení způsobovaly bolest.
"Jdu něco udělat," usmál se Harry a pohladil jeho páteř, maličký však seskočil a následoval tmavovlasého do útrob kuchyně.
"Ale, ale maličký," zašeptal starší a vysadil Louise na linku, jeho očíčka se přimouřila a slunce, které do nich svítilo přes žaluzie je proměnilo v dokonalé modré moře s miliony odlesky modré.
Jeho nosík se jemně nakrčil a Louis tak očuchal Harryho silnější vůni, která byla cítit v celém domě.
"Louisovi vonět," zaculil se mladičký kocourek a opatrně vrtěl ocáskem.
Harryho úsměv se rozšířil ještě více a jeho oči stále spočívali na té božské kráse, která teď zářila ve světle slunce.
"Jsi tak krásný," vydechl a opatrně si vzal Louisovu tvář do své dlaně. Ten se ihned začal třít tváří o jeho dlaň a tiše předl.
Když se oba sešli v ložnici, spokojeni, najezeni a vykoupáni, Harry opatrně zalehl a hned sledoval maličké kotě, jak se snaží vyškrábat se na velikou postel.
S tichým smíchem ho vzal a položil vedle sebe.
Louis se zavrtal pod deku a vylezl si na staršího, kde mu bylo neskutečně dobře.
I Harrymu bylo moc dobře.
Najednou jakoby se všechny ty špatné věci změnili v něco krásného.
Jakoby nebylo nic jiného než toto malé stvoření.
Jakoby Louis odjakživa patřil jen a jen jemu.
Harry ještě hodnou chvíli přemýšlel a to mu to bránilo v klidném spánku.
Louis na tom byl ovšem jinak, spal jako zabitý, doslova.
Tlapky rozhozené, ocásek okolo svého stehna, ouška bez pohybu, nožky u těch Harryho a pootevřené rtíky na lepší, ne čistší, dýchání.
Harryho ruce zabloudili do jeho jemných vlásků a ouška s sebou cukla. Po chvilce se pokojem opět ozvalo předení maličkého a Harry spokojeně usnul.
"Ťap, ťap," bylo slyšet mlaskání podlahy a do kuchyně vešel Louis, maličký mladý hybrid.
Když se na něho Harry koukl, jeho nahá chodidla mlaskala na studených dlaždičkách a v jeho obličeji byli vidět vystrašené grimasy.
"Pojď sem," zasmál se starší a sáhl pro teplé plyšové boty na vešáček v kuchyni.
Louis si sedl na linku a natáhl nožky k Harrymu, který mu nazul teplé botky.
"Lepší?" Usmál se a Louis přikývl, jeho nosík opět nakrčil a koukal po celé kuchyni, jakoby něco hledal a to hned Harryho trklo co maličký postrádá.
Otevřel lednici a vyndal z ní mléko, které mu nalil do skleničky.
Sklenice byla rázem prázdná a Louis spokojeně koukl Harrymu do očí, jeho malé fousky byli celé od mléka a jeho výraz byl neskutečně spokojený, až moc.
Harry otřel jeho fousky, které mu vytvářely jemné strniště na tváři a políbil jeho nosánek.
Mladičký se ošil, ale hned jak zjistil, že je vše v pořádku, políbil Harryho na rty.
Jejich rty do sebe zapadli jako puzzle, byli jako lepidlo a papír, nechtěli od sebe pryč.
Jako včela a květina, kterou potřebuje k životu.
Jako plíce a kyslík.
Potřebovali se.
