Věnováno: lenaliskutinova
"Styles, Malik do ředitelny."
Ozval se rozhlas a já jsem hned vstal z židle v lavici a byl na cestě do ředitelny, stejně tak jako Zayn.
Zaťukal jsem a hned jsem na znamení ředitelky složil svůj zadek do křesla.
Zayn se usadil vedle mě a já na něho ani nekoukl, nebyl jsem na něho zvědavý.
"Hoši, bylo zamnou několik studentů z vašeho ročníku, že se k sobě nechováte tak, jak byste měli. Jestli to tak bude dále pokračovat, na téhle škole končíte," řekla vážně a já přikývl.
"Berte to jako poslední varování," dodala a oba jsme odešli.
"Vyletíš Stylesi," zavrčel Zayn a já se zamračil.
"Nebudu samotnej," řekl jsem hlubším hlasem.
Odkašlal jsem si a odešel ke své skříňce.
Otevřel jsem ji, vyndal z ní věci a dal je do batohu, pomalu jsem se chystal na odchod.
Otřel jsem si oči a zakopl o nečí nohu, jak jinak než Malik.
Naštval jsem se a vyběhl ze školy, měl jsem toho dost.
Jakmile jsem vešel do domu, zalezl jsem si do vany a začal jak jinak, než s tím nejhorším.
Vzbudil jsem se ve vaně, která měla načervenalou barvu a rychle se zabalil do županu, musel jsem se najíst a napít, abych doplnil svému tělu tekutiny.
Celý unavený jsem padl do postele a usnul.
Neměl jsem jako vždy nejlepší sny a vzbudil se v pět ráno, rozhodl jsem se pro snídani a učení.
Přesně sedm, zašel jsem do koupelny, učesal se a oblékl si černé skinny jeans, košili a na to černý kabát.
Vlasy si svázal do drdolu a vzal svou tašku, mířil jsem opět do toho pekla, školy.
Zvonek zazvonil a já šel pozdě, bylo mi to jedno.
Celý zlomený jsem vešel ke své skříňce a koukl na dveře, které zavrzali, Malik.
"Jdeš pozdě, nicko," zasmál se, ale smích ho hned přešel, jeho pohled zamrzl.
Má opřená ruka o skříňku měla vyhrnutý rukáv a byly vidět hluboké řezné rány.
Hned jsem si schoval ruku pod rukáv a koukl na zem, to už jsem cítil ruku na rameni a dech na tváři.
"Kudrlinko, v pohodě?" Náhle byl jiný, milý.
"Jo.." šeptl jsem a on zesílil stisk na mém rameni.
"Zlato, nelži. Hele co se stalo?" Byl zvědavý.
"Před týdnem mi umřeli rodiče, autonehoda, do toho ty, hádky, známky ve škole, všechno se sere. Eh proč ti to vlastně říkám?!" Zamračil jsem se a on polkl.
"Řezal ses kvůli mě?" Přikývl jsem a on uchopil mou dlaň do té své.
"Je mi to líto, Harry. Hele, s učením ti pomůžu, myslím, že ani nebude problém, aby ses nastěhoval ke mě," zvedl koutky do úsměvu a já mu koukl do očí.
"Ale už žádné řezání," pousmál jsem se a koukl na zem.
"Takže teď jsme kamarádi?" Zakýval hlavou a zvedl mi bradu, byl jsem zmatený v tom se to stalo.
Políbil mě.
"Chci být něco víc," vydechl a mě se tak změnil život k lepšímu.
