Cupital jsem cestou a koukal do tmy, moje malá Lady Anne ťapkala po chodníku a já sledoval její ladné pohyby nožkama.
Lady Anne byla čistý mopsík, kterou mi věnovala má kamarádka už jako štěňátko, toužil jsem po ní tak moc, že mi jí dala, i když ji nechtěla prodat nikomu.
Byla jako jediná neskutečně roztomilá, ne že by ostatní nebyli, proboha! Přece to jsou mopsíci! Ty jsou roztomilý vždy! Ale ona byla kouzelná.
Klekl jsem si a věnoval jí několik ladných pohlazení, které s vrtěním ocásku šťastně přijímala.
"Ne, Monty!" Uslyšel jsem hlas a hned jsem vzal maličkou do náruče, ale hned jsem jí pustil.
O trochu větší mopsík jí očuchal a běhal kolem ní doslova jako šílený, musel jsem se zasmát.
"Moc se omlouvám," vydechl údychaný brunet a já si všiml, i přes tu tmu, jeho pohledných rysů.
Vlasy vyčesané nahoru, husté obočí, stěněčí oči a plné rty okolo kterých bylo jemné strniště.
"To je dobré," zasmál jsem se a každému dal piškot.
"Jsem Liam," podal mi ruku a já mu ji stiskl.
"Niall, Niall Horan a tohle je má Lady Anne," usmál jsem se a Liam si k ní klekl a pohladil ji.
"Liam Payne a Monty," zasmál se a opět se zvedl.
"Ještě nikdy jsem tu neviděl žádného mopsíka," usmál jsem se.
"Přistěhoval jsem se teprve před týdnem," oznámil mi a já se pousmíval, jeho hlas byl krásný, jako zvon pro mé uši.
"A.. Um kde bydlíš?" Optal se mě Liam, když jsme šli společně a před námi si kráčili Lady Anne s Montym.
"Hned u parku, víš kde je?" Koukl jsem na něho, z profilu vypadal tak krásně.
"No, ne," usmál se a já jsem ho opatrně vzal za ruku.
"Tak pojď, musíme rychle," zasmál jsem se, každý z nás vzal svého mazlíčka a přeběhli jsme spolu přes celkem zaneprázdněnou silnici.
"Děláš tohle často?!" Zasmál se Liam a hlasitě dýchal.
"Celkem ano," zasmál jsem se na oplátku i já a on opět chytil mou ruku.
"Nechci se ztratit," usmál se a oba jsme pustili ty dvě roztomilé stvoření.
"Znám tě sotva den a nikdy jsem nebyl s nikým tak usměvavým a plným energie," vydechl a propletl si semnou prsty.
"Jak sladké," mé tváře chytli odstín červené, ale díky tmě to nebylo vidět.
"Myslím, že nejsi sám, kdo se tak cítí, Lady Anne je taky taková omámená tvým Montym," najednou mi podkopl nohy a já padl do trávy a on hned na mě.
"Trapné," ušklíbl se a já na něho vyděšeně koukal a držel se jeho trika.
"To bylo hloupé," zašeptal jsem. "Nemyslím si," vydechl a já nadzvedl nohu a kolenem zalačil na jeho rozkrok.
"O nic se nesnaž, nebo tě tam kopnu," "Ale, já nejsem úchyl," zasmál se a přiblížil se.
"Varuju tě,"
"Nevaruj," zašeptal a natiskl rty na ty mé, moje noha spadla opět na trávu a já jako bych zapomněl v tu chvíli na to, že vůbec mám i něco jiného než jen rty.
