Moonstruck (POZASTAVENO)

VII.- Pomoz mi, Maxi.

Příšerná metoda, jakou Spratt zabíjel údajně kvůli psychóze, z něj udělala pachatele několika nevyřešených zabití ve Francouzské čtvrti. A všichni od policie až po tisk byli spokojení. Cé Cé nechtěla čeřit vodou, i když znala pravdu - nebo její část.

--------------------

Spratt byl ve správný čas vhodným obětním beránkem, který od Maxe přetáhl pozornost kvůli věcem, jež udělal, aby zachránil zneužívanou mladou matku a nafoukanou policistku. Cé Cé byla zasypaná slávou za to, že složila dohromady důkazy předložené na zlatém podnose a uzavřela případ, ale ten případ jí stále vázl v krku. Protože věděla, že skrývá lež. Věděla, že chrání Maxe Savoieho.

A teď, když se jí nepovedlo jednat dostatečně průbojně, dělala totéž.

Nechtěla věřit, že Max zabil Sandru Cummingsovou. Ale věděla, že mohl. A to ji nutilo kopnout do sebe další pivo, aby trochu otupila svůj mozek. Její srdce trvalo na tom, že to nebyl Max; musel to být někdo jiný jeho druhu. Ale nemohla přinutit svůj mozek, aby ho vyškrtl ze seznamu podezřelých. A teď byly tyto dvě její části znovu ve válce kvůli novému zločinu: ta část jejího já, která přijala, kdo a co Max je, když se smířila s tím, že ho miluje; a ta její část, která přísahala, že bude bojovat za spravedlnost až do konce bez ohledu na osobní cenu, kterou za to zaplatí. Porušovala svou přísahu tím, že po něm nešla. Ale porušila by svůj slib Maxovi, kdyby mu přestala věřit.

Nedělej nic a buď špatný polda. Dodržuj postupy a znič tu nejlepší věc, kterou jsi kdy měla. Žádná volba nevedla ke šťastnému konci. No, je načase se s tím poprat - jakkoliv to zavání.

Cé Cé típla poslední cigaretu a zamířila ven do večerního dusna. Sedla si za volant a snažila se potlačit těžkou trudomyslnost, kterou v ní probudilo příliš mnoho pití a nedostatek spánku. A skutečnost, již se snažila ignorovat: že jí Sandra Cummingsová připomínala Mary Kate Maloneovou.

Když stoupala po venkovních schodech do svého bytu ve druhém patře, cítila pivo a srdcervoucí zoufalství své situace. Zvláště když odemkla dveře a nebylo tam nic, kromě jejích hladových morčat. Až do této chvíle nevěděla, čeho se děsí víc: že tam najde Maxe, jak na ni čeká, a nebude v+d+t, co mu říct, nebo že tam vůbec nebude a tolik toho zůstane nevyřčeno.

Nakrmila zvířata, odhodila pouzdro s pistolí na konferenční stolek a pak sebou plácla na gauč jako hadrová panenka. Opřela si hlavu, zavřela oči a ucítila, jak se za nimi rozhořel zármutek, když v jejích vzpomínkách vykřikl vyděšený hlas.

,,Ať přestanou. Lottie, prosím, ať přestanou."

I když nemohla nic dělat, dál se snažila. Potlačila svou vlastní paniku, vlastní bolest a snažila se to nejhorší převzít na sebe a ochránit tak ztlučenou kamarádku.

,,Připadáš si jako chlap, když ubližuješ malým holkám?" zasyčela pohrdavě. ,,Nepostaví se ti, dokud nepoužíváš pěsti? Musíš holku svázat, aby ti dovolila se jí dotknout? Je to proto, že jsi ošklivý, nebo proto, že jsi imponent?"

Ach, v tu ránu získala jeho plnou pozornost. A krutost v jeho tváři se zrodila z vražedné zlosti.

Nepoužil své pěsti. Tomu by dala přednost. Místo toho začal být tvořivý. A ona už nikdy nepodcení představivost nestvůry v lidských šatech.

,,Charlotte?"

Prudce otevřela oči, když se probrala z té dávné scény teď, stejně jako tehdy, díky příhodnému příchodu Maxe Savoieho. Stál v jejím obýváku a znepokojeně si ji prohlížel.