Moonstruck (POZASTAVENO)

VIII. - Jak by ty rty chutnaly?

,,Pomoz mi, Maxi."

Na okamžik zatajil dech. ,,Jak?"

,,Pomoz mi zjistit, kdo vyděsil, znásilnil a zabil tuhle dívku, a pomoz mi ho potrestat. Uděláš to pro mě?"

-------------------------

,,Pro tebe bych udělal cokoli, Charlotte. Ne pro tvůj odznak, pro tebe."

,,Pak mi to slib. Slib mi, že to uděláš."

Slyšel smlouvavý hlas Mary Kate Maloneové, když poměřovala jeho vinu se svou křivdou. Obezřetnost mu našeptávala, že musí přimět Charlotte, aby přesněji vyjádřila, co po něm chce. Místo toho ale prohlásil: ,,Udělám to. Slibuju. Miluju tě, Carlotte."

Žádná podobná odpověď nepřišla. Jen tiše úlevné: ,,Děkuji ti, Maxi." Její paže kolem jeho krku se uvolnily a ona se k němu ospale přitulila.

,,Pojďme do postele."

,,Ano," zašeptala. ,,Vezmi mě do postele, Savoie."

Lehce ji zvedl a odnesl ji potemnělým bytem do ložnice. Uvolnil si jednu ruku, aby stáhl ledabyle přehozené přikrývky, a pak ji posadil na okraj matrace. Poslušně zvedla paže, aby jí mohl stáhnout tričko. Byl vděčný, když pod ním uviděl obyčejnou béžovou bavlnu místo nezbedných hadříků, které někdy nosila, aby vyburcovala jeho libido do nebezpečných otáček. Plácla sebou na záda a ochotně zvedla boky, aby jí mohl stáhnout přiléhavé džíny. Byl velmi, velmi opatrný, aby se rukama neotřel o její hebkou kůži. Když se posadila, už jí sundával ponožky. Tázavě zvedl hlavu. Chytila ho do dlaní pod bradou, přidržela ji na místě a poněkud ledabyle ho políbila.

V okamžiku, kdy se ho dotkla, se jeho sebeovládání rozpustilo jako vosk, a tak se rychle odtáhl z jejího dosahu.

,,Chutnáš jako popelník, detektive."

Byla příliš znavená, než aby se vybičovala k něčemu víc než tichému, podrážděnému zabručení. ,,Vzhledem k tomu, co jsi měl nejspíš k večeři ty, nemám tušení, jestli jsou tvoje chuťové pohárky tak náročné." Přesunula se na polštář a přitáhla si peřinu pod bradu. Když se s vyčerpaným povzdechem zamumlala do přikrývek, zašeptala: ,,Zamkneš, prosím?"

,,Jistě."

,,Díky."

Už když to říkala, oči se jí zavíraly vyčerpáním. Útržky emocí byly konečně na zvládnutém odlivu. Teď bude spát, hluboce a beze snů, a až se probudí, bude mít nový elán do života.

Asi slyšela, jak odešel. A když otevřela oči, bylo ráno.

Okamžitě si uvědomila dvě věci. V puse měla jako v polepšovně a postel vedle ní byla prázdná. Přejela si přes zuby a ušklíbla se. Její dech ho pravděpodobně vyhnal z pokoje. Ležela na zádech a naslouchala, ale v bytě neslyšela žádný pohyb. Ovšem to nebylo obvyklé. Max Savoie se pohyboval tiše jako duch.

Při pomyšlení, že on vyhnal její duchy pryč, se její vděčnost ještě prohloubila do pocitu, která ji stále občas překvapoval. A protože z něj byla trochu nesvá, zaměřila se na prostší, bezpečný pocit. Chtíč

,,Maxi?"

Pohled na hodiny jí řekl, že by byl čas na to, na co měla zrovna chuť. Možná i dvakrát. Usmála se, když se její mysl začala vzpamatovávat - a pak si začala víc uvědomovat to ticho.

,,Maxi?"

Nikde nebyly žádné kusy jeho oblečené - jen její tam, kde je odložil, když ji uložil do postele. Přikrývka vedle ní byla netknutá, protože s ní nespal.

Sakra.

Když ho žádala, aby zamkl, neměla na mysli za sebou.

---------------------------

Max se procházel Francouzskou čtvrtí a na půl ucha naslouchal zvukům města, které se probouzelo až do západu slunce. Druhá půlka jeho já smutně uvažovala nad varováním, kterého nikdy nedbal: že Charlotte Caissieová mu bude jen ubližovat.

Miloval ji skoro půlku svého života, ačkoli za těch prvních osm let z dvanácti s ní stěží prohodil pár slov. Od toho prvního osudného dne, kdy se zkřížily jejich cesty, se stala jedním ze tří lidí, kterým kdy věřil.

Narazila do něj jako lokomotiva, zatímco on stál strnutý na kolejích, neschopen se pohnout z cesty, i když vlak varovně houkal. Jeho city byly odjakživa zdemolované tím nárazem. Prostě na ni nebyl připraven. Nejdřív byl vylekaný, pak pobavený, když se osobně setkali a ta drzá, sexy ústa se do něj pouštěla, jako by byl nějaký druhořadý zlodějíček a ne trumf v rukávu nejmocnějšího zločince v New Orleans. A on nedokázal myslet na nic jiného, než jak by ty rty chutnaly.

Byla polda, pravý opak všeho, čím byl on od okamžiku, kdy ho Jimmy Legere vytáhl z močálu. Od chvíle, kdy ho odvedli od rozkládajícího se těla matky, z něj Legere vychovával dokonalou zbraň proti nepřátelům. Už od mládí se ho báli jako krutého, bezcitného zabijáka. Slýchal, jak o něm říkají, že vraždí bez pocitu viny, ale to nebyla pravda. Nepoměřoval dobré a špatné v tom, co udělal, s tou obrovskou potřebou odvděčit se muži, který ho zachránil. Dělat cokoli se po něm žádalo. Bez otázek, bez váhání. Dokud se neobjevila Carlotte Saissieová.

⬇⬇⬇⬇

Neříkejte mi to. Je mi ze sebe vážně na nic. Ani nechci vědět, jak dlouho jsem psala tuhle kapitolu od tý minulý. Fuj na mě. Sice bych se mohla vymluvit na školu, protože toho tam mám taky dost, ale hlavně za to může moje lenost. Já to vím. Až moc dobře. Moc se vám omlouvám.

Doufám, že tenhle díl alespoň bude stát za to čekání......no tak ne no :(Klidně mě můžete ukamenovat. ;) Bránit se nebudu. :DD

Taky doufám, že si pěkně počtete a já se budu snažit ještě něco napsat. ;)) Jo a ještě jsem vás chtěla informovat o tom, že právě jednám o traileru ;)

PS: Chtěla jsem se zeptat, jestli by jste chtěli takhle krátký díly třeba dvakrát týdně nebo delší, jako byly doteď? :O prosím napište do komentu ;)

S láskou Vaše ⚓Katie⚓