Moonstruck (POZASTAVENO)

XII. - Přišla si pro útěchu nebo pro odpovědi?

Nový příběh?? Přijímačky?? To vše se dozvíte dole ;)

⬇⬇⬇⬇

,,Protože tvůj pachatel je, řekněme, obdařen daleko za úroveň nejdivočejších snů pornohvězdy. Doslova tu ubohou dívku roztrhl."

-------------------------------------

Dovionova slova ji zůstávala v hlavě jako chladná uzenina, kterou nedokázala vymýt. Na duševního autopilota odseděla schůzku vyšetřovacího týmu, porovnala své poznatky s Babineauem, prošla si příliš dlouhý seznam sexuálních delikventů za podobné zločiny. Když mířila k autu, byla strnutá napětím ze snahy udržet to všechno bezpečně uvnitř.

Bylo pozdě, po deváté, a tak jela do svého bytu. Žádné vzkazy na telefonu. Byt byl potemnělý a prázdný. Přecházela mezi pokoji a pažemi se objímala, aby ovládla svůj třes. Nakonec vytáhla ze skříně luxusní pánské sako a oblékla si ho. Jeho tíha, dotek a vůně jí poskytly okamžitou útěchu. Ale přesto v ní narůstaly obavy.

Nebyl to Max, ale někdo jako Max.

Když ho požádala o pomoc, chtěla po něm, aby udal jednoho ze svých druhů. Pokud nedokáže přijít s nějakým věrohodným podezřelým, jak může Maxe zprostit podezření? Že ho přiměje, aby si nechal dobrovolně udělat otisk čelisti? Jak by ho mohla zprostit obvinění, aniž by odhalila, kým je? Musí ho přesvědčit, že tady nejde jen o to, čemu věří ona. Musí to také umět dokázat ostatním.

Jela na River Road, a když se její auto blížilo k otvoru v kamenné zdi, která obklopovala Legerovo panství, tepané železné brány se otevřely a vpustily ji dovnitř.

,,On tady není, detektive Caissieová," oznámila jí s kamenným výrazem žena, která jí otevřela dveře. Jmenovala se Helen.

,,Kde je? Kdy se má vrátit?"

,,To neřekl. Samozřejmě můžete počkat."

V tom pozvání byly znát rozpaky. Bývalý personál Jimmyho Legera si nebyl jistý, jak se vypořádat se vztahem svého nového šéfa k zákonu. Řekl jim, že se u něj Charlotte může chovat jako doma, ale oni z toho nebyli zrovna nadšení.

,,Mohu vám něco donést, detektive?"

Ano. Maxe. Doneste mi Maxe.

,,Ne, děkuji vám," sdělila jí Cé Cé s chladnou zdvořilostí. Dobře si uvědomovala, že ji tato žena nemá ráda. A nebyla ochotná to snášet až do Maxova návratu. ,,Počkám nahoře."

Helen otevřela ústa, pak je zacvakla a ucedila: ,,Výborně, detektive. Až pan Savoie přijede, povím mu, že jste se pozvala nahoru."

,,To udělejte." Mrcha.

Vyběhla po širokém schodišti a její škrobené způsoby jí vydržely jen do chvíle, než za sebou zavřela dveře do Maxovy ložnice. Pak už se nemusela přetvařovat.

Svlékla si šaty a vklouzla pod hebké přikrývky, které byly přehozené přes Maxovu postel, zavrtala se do nich, schoulila se do klubíčka a úzkostlivě čekala. Bála se usnout, dokud nebude mít možnost všechno mu vysvětlit. Bála se zavřít oči, aby se na ni zase nevrhly noční můry.

Prosím, Maxi. Pospěš si. Potřebuju tě.

---------------------------