Postřehy spisovatelky

Co ti autoři vůbec chtějí?

Vím, že by tato kapitola měla být na vámi chtěné téma, ale otázka: "Co ti autoři vlastně chtějí?!" mi stále vrtá hlavou a já už si ji prostě musím zkusit zodpovědět.

Nezapomínejte také na to, že toto je můj názor, ráda uslyším i váš, ale skutečně nemám chuť vyslechnout si od nějakého zajistě vysoce vzdělaného člověka, že jsem vlastně úplně mimo a jeho názor je ten jediný správný. Já netvrdím, že ten můj je správný, ale je můj.

***

Co ti autoři vůbec chtějí? Myslím ty z Wattpadu - autoři, co už vydali knihy, mají tak trochu jiné starosti než my, co publikujeme na této stránce. Někteří z vás si určitě všímáte různých příspěvků na Facebookových skupinách a hlavně diskuzí pod nimi. Já se přiznávám, že se ráda aktivně zapojím. A občas se to někomu nelíbí.

Ale musíme přejít k jádru věci - většina lidí se přihlašuje na Wattpad z několika důvodů - někdo, protože je to trendy, někdo, aby mohl číst něčí tvorbu a někdo, aby už konečně vytáhl ty věci ze šuplíku a nechal je spatřit světlo světa (můj případ). Ale co vůbec chceme?

1. Sláva

To většina z nás - nelžete, chcete, aby váš příběh měl co nejvíce přečtení, aby lidé ho znali, diskutovali o něm. Proto mnoho z vás publikujete odkazy na sociálních sítích, posíláte přátelům, známým a nejen to, jste na této sítí. Chcete slávu, chcete, aby vaše díla byla čtená.

Bohužel ani Wattpad není fair - kvalita se mnohdy nedostane do popředí, tak to prostě funguje. Vzhledem k tomu, že dominantní věková skupina se pohybuje kolem 15. roku plus mínus, je celkem logické, že tu bude rozhodovat i dominantní prvek v tvorbě. Se svojí blížící se 30. moc do této skupiny nezapadám, proto vím, že má tvorba nikdy nedosáhne statisíců přečtení, protože řeším jiné problémy, než mladé dívky v pubertálním věku. I přesto se tu objevují lidé, kteří moji tvorbu čtou - těm chci touto cestou poděkovat.

Každý se stane svým způsobem slavným, ať v menší či větší komunitě a psaní by mělo být zábavou a naplněním. Myslím si ale, že většina z nás, když si všimne na FB příspěvku typu: "Napište mi své nejoblíbenější autory" či "Doporučte mi nějaký příběh, který vás chytl za srdce", projíždí komentáře v naději, že tam někde zazní naše jméno či dílo.

2. Oživit své představy

Mnoho, ale skutečně mnoho autorů/autorek se pokouší své představy hodit na papír. Ve většině případů se jedná o příběhy o lásce ke svému idolovi či klukovi ze školy, atd. Právě náctileté dívky jsou často zmítány svými představami.

Já pro změnu využívám zdrojů ze své práce - bože, já už slyšela tolik příběhů, které se staly obyčejným lidem! Ale nikomu neberu ani ty představy, i když si myslím, že jen pár dívkám se stane, že si vezmou Harryho Stylese či uhranou Justina Biebera, ale nechme je snít.

Samozřejmě, podobně je to i v jiných žánrech, ale právě s motivem realizace lásky jsem se nejvíce setkala, proto jej tu prezentuji.

3. Vydat knihu

Toto je moje tužba. Hrozně moc chci vydat knihu. Chci jednou ten výplod mé šílené fantazie držet ve svých rukách, listovat stránkami a fetnout si té vůně tiskárny. A rozhodně nejsem sama...

Jinak já se hrdě hlásím k 13 odmítnutím ze strany nakladatelství.

4. Pohádat se, udělat vlny

Někteří lidé jsou takoví ti pupíci, co v reálném světě se bojí i vrznutí dveří, ale narostou do obrovských výšin skryti za počítačem. Potřebují se s někým pohádat, ukázat svoji umělou dominanci a kompletně se stát někým, kým ve skutečnosti nejsou. I to někteří autoři chtějí - občas to berou i jako určitý druh propagace.

Je jich málo, ale všimla jsem si už pár z nich, proto je tu zmiňuji.

5. Zapojit se do společnosti

Budu teď mluvit jako člověk živící se psychologií a dělala bych špatně svoji práci, kdybych si nevšimla toho, že spousta amatérských, ale i těch skutečných autorů mají nějaký psychický problém. Nebo si prožili něco, co je poznamenalo.

Nehodlám mluvit o nikom cizím, budu mluvit o sobě. Několik z vás to již ví. Před pár lety mi zemřel manžel při autonehodě a já jsem si prošla naprostým kolapsem. Z nejhorších depresí mi pomohlo psaní - Ovládán ženou, Ovládána mužem a část Gigola byla napsána pod vlivem mých depresí a antidepresiv, které jsem musela užívat. Bude to rok, co jsem si prošla ošklivou autonehodu, snad desetkrát jsem se stěhovala a nejsem v kontaktu s nikým z mé rodiny.

Svým způsobem jsem psychicky porušená, nejsem naprosto normální, ale to asi nikdo.

Wattpad mi pomáhá zařadit se zpátky do společnosti, mohu si povídat s novými lidmi, občas i někomu pomoci. A právě i o tom je Wattpad.

Mám tu pro vás pár otázek na závěr:

1. Po čem toužíte vy?

2. Chcete vydat knihu? A pokud ano? Zkoušeli jste to? Jak to dopadlo?

3. Zapojujete se do diskuzí na FB? Setkali jste se již s "pupíky"?

4. Pomáhá vám nějak Wattpad?

Děkuji za přečtení a ráda si přečtu vaše odpovědi. Není to poprvé, co vás vyzývám, ale myslím skutečně vážně, že pokud potřebujete pomoci, dejte mi vědět a třeba vám popovídání se mnou alespoň trochu pomůže.

Příští kapitola bude na téma: "Co frčí na Wattpadu?" a poté budou následovat kapitoly na přání.

Děkuji,