And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER#17

Den plesu/večer

,,Vážně si to nechceš ještě rozmyslet?'' zeptal se mě Edward, když s Emmou stáli na prahu našeho pokoje už v kostýmech. Edward šel za lucifera a Em za ďáblici.
Oběma jim to slušelo a hezky k sobě ladili.

,,Ne, zůstanu tady,'' řekla jsem rozhodně a usmála se.
Em mě naposledy objala a pak už jsem v pokoji zůstala sama.
S povzdechem jsem si sedla na postel a vzala si do rukou knížku o popelce. Ať mi alespoň ona připomene hezký ples s princem, když já žádného prince nemám.

(Úryvek jsem si vymyslela z hlavy😊)

Popelka stála v krásných plesových šatech před dveřmi plesového sálu a urovnávala si růžovou vlečku.
Ve vlasech měla zapletené malé perličky a na živůtku se jí třpytily drobné kamínky.
Vypadala více než skvostně a malé ruměnce ve tvářích jí přidávaly na něžnosti.
Zhluboka se nadechla a poté vstoupila do mohutných mahagonových dveří.
Hudba v obrovském sále ztichla a všechny zraky se přemístily na pohledné děvče schované pod bílou škraboškou...

Jakmile jsem si přečetla poslední slovo, v hlavě mi blikl šílený nápad. No, pro někoho naprosto normální nápad, ale pro mě malinko unáhlený. Nemusí přeci nikdo vědět, že pod tou maskou budu já. Vezmu si ji na sebe a nikdo mě neuvidí. Přeci jsem nikdy na plese nebyla, a tohle je možná poslední příležitost.
Rychle jsem doběhla ke skříni a vzala si poslední zbytky bílých látek a krajku.

Z tvrdého kartónu, který jsem si tajně vzala z výtvarného ateliéru, jsem si vystřihla šablonu škrabošky a pečlivě ostříhala nedokonalé kraje. Pak jsem na kartón opatrně drobnými stehy našila bílou látku a přešila ji perleťovou krajkou. Dozdobila jsem to stejnými blyštivými flitry, jaké jsem dala i na korzet šatů, a práce byla za necelou hodinu hotová.

Rychle jsem se osprchovala a oblékla si čisté spodní prádlo.
Opatrně jsem vklouzla do šatů a pomalu si je zapnula.
Boty jsem tentokrát zvolila malinko odvážnější a na vyšším podpatku. Koupila jsem si je ve městě, když jsem té milé paní z obchodu šla ukázat můj konečný výtvor.
Byly celé stříbrné a s otevřenou špičkou.

Když jsem si je nazula, měřila jsem konečně aspoň metr sedmdesát a chůze v nich byla kupodivu pohodlná. Prošla jsem se po pokoji a šťastně se usmála.
Nechtěla jsem se moc líčit, tak jsem si jen přepudrovala malinko nos, abych se neleskla, a rty si přetřela průhledným leskem.
Podívala jsem se na sebe do zrcadla a párkrát jsem zamrkala.
Mé dlouhé vlasy mi v hustých loknách spadaly až k útlému pasu a má tvář byla oslněná zářivým úsměvem. Nasadila jsem si škrabošku a v tu ránu mi mé jasně modré oči vynikly. Párkrát jsem se zatočila a poté vyšla z pokoje.

*

Písničku v médiích! (Jmenuje se Gravel To Tempo od Hayley Kiyoko a byla bych ráda, kdybyste si ji k tomu pustili :) )