And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #61

Po další hodině, kdy jsem jen zasněně hleděla na svůj portrét namalovaný na zdi, jsme se s Harrym vrátili zpět k autu.
Užívala jsem si tyhle momenty s ním, protože jsem věděla, že už mi je nikdo nikdy nevezme. Celý den jsem nebyla ve škole, ale bylo mi to jedno. Byla jsem s Harrym. Se svým klukem, který pro mě zanechal na světě stopu. Překonal strach a začal zase malovat. Jen kvůli mně.

,,Asi mi neřekneš, kam jedeme teď, co?'' uchechtnu se, ale Harry k mému překvapení můj úsudek vyvrátí.

,,Vlastně jo. Jedeme do knihovny,'' odpoví mi pohotově a já se zamračím.

,,Do knihovny?'' zopakuji pochybovačně, protože vím, že Harry a knížky, to nejde dohromady.

,,Přesně tak, do knihovny,'' potvrdí a já s údivem hvízdnu.

,,Proč?'' ptám se dál. ,,Ty nemáš rád knížky,'' sdělím mu postřeh, který už on dávno ví.

,,Jo, ale zato ty je přímo miluješ,'' uculí se a tím konverzaci ukončí.

Vrtá mi to hlavou, ale když zaparkuje před velkou starou knihovnou, kterou jsem už párkrát  navštívila, pochopím, že to myslel vážně. Vylezeme z auta a oba dojdeme ke hlavnímu vchodu.
Zjistím, že je zavřeno, a pohlédnu na Harryho se zklamáním.
On ale pohotově sáhne do kapsy a vyndá klíče.
Otevřu ústa, abych nějak zareagovala, ale hned je zase zaklapnu, protože ze mě nic nevyjde.

Harry odemkne velké dveře a vpustí mě dovnitř. Do nosu mě udeří známá vůně knih a dřeva. Obrátím se znovu k Harrymu a tentokrát se konečně dostanu ke slovu.

,,Jak mi tohle vysvětlíš?'' otáži se a rukama ukážu na klíče v jeho ruce.

,,Mám kontakty všude,'' pronese nezaujatě.

,,Jo, jo, jasně,'' odbydu ho, protože tuhle pohádku už znám. Jeho táta je známý obchodník a on má proto přístup kamkoli. ,,Víš, chtěla bych se někdy podívat do Bílého domu, dej mi vědět, až budeš mít čas,'' řeknu s dávkou ironie v hlase.

,,Vlastně... o prázdninách se mnou jedeš na dva týdny do Ameriky, takže se tam můžeme podívat spolu,'' prohodí jako by nic a já se zasměji, protože to nejdříve pochopím jako vtip. Když mi dojde, že nevtipkuje, změním výraz ve tváři na vážný.

,,Co-Co si to říkal?'' zeptám se.

,,Hned po tom, co pojedem na dva týdny k tvým prarodičům do Švýcarska,'' pokračuje a já stačím jen mrkat.

,,Prosím? My?'' přidávám na hlasitosti s úžasem.

,,A taky tu dnes budem spát, tak doufám, že se nebojíš tmy,'' nepřestává mi sdělovat jednu pikantnější informaci za druhou a culí se přitom od ucha k uchu.

,,Harry?'' oslovím ho tázavě, protože nic víc ze sebe vypravit nedokáži.

,,Taky tě miluju, Olivie,'' řekne prostě a přitáhne si mě do objetí. Líbne mě do vlasů a já své ztuhlé paže obmotám okolo jeho pasu.

,,Já nějak nevím, co na to všechno říct,'' zamumlám vykolejeně.

,,Neříkej vůbec nic, lásko. Nech to na mně. Plánuju už do budoucna,'' řekne k mému překvapení a já nevím, jestli jásat, nebo brečet.

,,Mám pocit, že se za chvíli probudím a budu ležet někde v nemocnici s obvázanou hlavou,'' přiznám, ještě celá rozhozená tím vším. Harry se hrdelně zasměje a silně mě zmáčkne.

,,Neboj, seš v realitě,'' ujistí mě a pak se na moment odtáhne. ,,A teď ti ukážu naši dnešní ložnici,'' zvolá nadšeně a zatáhne mě do prvních dveří. Nevím, jak ho něco takového napadlo, ale nestěžuji si. Vlastně jsem si přála aspoň jednou přespat v takovéhle knihovně.