And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #68

Bylo to hrozně divné. Harryho návrat a náhodné míjení Edwarda v okolí školy. Drželi jsme si od sebe odstup a mnohdy se ani jeden na druhého nepodívali, když jsme kolem sebe procházeli. Bylo to tak lepší, protože jsem mu nechtěla nijak naznačovat, že bych o jeho nabídku - buďme zase přáteli - měla zájem.

V pondělí, když už byl Harry zpět, Edwardova chřipka zmizela. Vypadal být naprosto zdravý, z čehož jsem měla samozřejmě radost, ale i tak jsem ho nadále ignorovala...

Harry se k návštěvě svého otce vyjádřil podrobným vylíčením toho, co se stalo:

FLASHBACK

Harry's point of view

Když sem znovu viděl tu jeho přepychovou firmu, odfrkl sem si. Je akorát nacucaná prachama, nic víc. Už abych byl zase zpátky ve škole, kde sou normální lidi a jediný, pro co ještě na světě dejchám.

Livie.

Bez ní bych už dávno skončil ve všech těch sračkách, který od puberty permanentně prožívám.

Vešel sem do tý pitomý budovy a zamířil ke schodům. Ty sem bral po dvou, jak už bylo u mě zvykem, dokud sem nenarazil na patro, kde měl mít fotřík kancelář.

Za všema dveřma se ozývaly cizí hlasy, vyzvánějící telefony, smích i nadávání... Kdybych to tu neznal, určitě bych se ztratil v tom bludišti, kde byly dveře a jiná chodba na každým druhým kroku.

Fotr měl kancelář úplně na konci hlavní chodby. Velký dvoukřídlý dveře z ebenu, na nichž byla pověšená malá cedulka s jeho zlatě napsaným jménem. Všechno musí mít tak přehnaně upravený.

Zabušil sem na ně, což se dalo u mě považovat skoro za zdvořilost, protože jindy sem kliďánko bez povolení vtrhl dovnitř, ale asi sem chtěl bejt pro jednou vstřícnej, tak sem si počkal, než mi dojde otevřít nějaká jeho sekretářka.

Po chvíli se dveře konečně otevřely a já uviděl vyšší bloncku, s rudými rty, na jehlách a s provokativně rozepnutou blůzkou. Tak tuhle sem tu ještě neviděl. Odkdy si fotřík najímá do kanclu coury?

,,Edwarde? Změnil si zase image? Ty vlasy ti vážně seknou!'' vyhrkla ihned při pohledu na mě a už se po mně sápala. Zajímavej způsob prvního uvítání. Odtáhl sem se a ruce dal v obraně před sebe, abych ji od sebe rychle dostal.

,,Hej, hej, klid! Nejsem Edward, ale Harry. Jeho dvojče. Nevím, jestli ti to můj tatík oznámil, ale má DVA syny, ne jenom jednoho,'' srozuměl sem ji s trochu trapnou situací a nakrčil nos. Ona se zamračila, změřila si mě pohledem a pak si odfrkla.

,,Jo, jasně. Vím o tobě. Co tady chceš?'' Její tón se rázem změnil na nepřátelský a já pobaveně zvedl oči do stropu. Edward jí nejspíš napovídal tu svou srdceryvnou verzi milostnýho trojúhelníku mezi mnou, jím a Olivií.

,,Jdu za tátou, osobo. Takže mě buď ohlaš, nebo nepřekážej,'' řekl sem mrzutě a ona si povzdechla. Ustoupila, abych mohl vejít, a pak mě předběhla, aby mohla otci oznámit, že sem přišel.

,,Díky, Thereso. Můžeš jít,'' řekl jí, když už bylo všechno vyřízeno a ona nás jen zdržovala. Naposledy mě probodla jedovatým pohledem a pak konečně odklapala na svejch deseticentimetrovejch podpatcích. ,,Tak povídej,'' vyzval mě ihned a sedl si do svého koženého křesla.

,,Drahý otče,'' začal sem až přehnaně vřele a on nad tím protočil panenkami. ,,Nejenomže je Edward už od začátku indisponovanej a prostě se chová jako totální hovado, nemluvě o jeho háru, ale dokonce si myslím, že ten zmrd je prolezlej nějakým nehezkým chcípem. Fakt. Promluv s ním v zájmu nás všech. Doporuč mu doktora nebo tak,'' navrhl sem a táta si promnul bradu.