Famiglia - In the name of love

~44~/Consciousness/

Zayn

Hlava mi to nebere. Zírám ji do očí a hledám stopu falše, nějaký důkaz, co mi vyvrátí fakt, že si právě řekla o sex.
Ne, nečekal jsem to. Ne tak brzy, ne po pár hodinách, co se mi odevzdala a dala mi svoje tělo. Lhal bych, kdybych ji řekl, že sex nechci, že je brzy. Tedy, brzy bylo, ale...
Rozhodnutí smíchané s jakýmsi strachem, co v očích měla... Dokázal jsem už myslet jen na její tělo pod mým, na můj penis v ní, na to, jak křičí na celou ložnici, protože to budu dělat dobře a ji to bude vyhovovat. Bude se ji to líbit a jedno zašukání si se mnou, zažene vzpomínky na všechny ty čuráky, co ji měli. Co si násilím brali tohle krásný tělo, který se teď chvělo pode mnou.

Zapomene na oslizlý, starý dědky, co si brali dívčí tělo, jen proto, že mohli, že jim to někdo dovolil. Někdo, kdo rozhodl za ni. Kdo ji nedal možnost výběru a udělal z ní hračku pro ty, kteří za sex s ní byli ochotni platit penězmi nebo dávkou drog a dodávkou několika flašek levného chlastu.

Teď se mohla rozhodnout a dovolila mi vše, po čem jsem toužil od prvního momentu, kdy jsem ji před několika lety spatřil na fotce. Už v té době byla nádherná, v podstatě nevinná, malá holka. Nic se vlastně nezměnilo ani teď, snad jen to, že byla ještě krásnější, svůdnější a její dlouhé, tmavé vlasy mě lákaly myslet na to, jak ji za ně tahám, zatímco si ji zezadu beru.

Opakovala mi, skoro až zoufale, jak moc po mně touží a moje ego řvalo spokojeností. Srdce plesalo a mozek mi opakoval, že to nesmím posrat. Nemohl jsem a jestli k tomu dojde, tak si to neodpustím.

Děsilo mě ale pouhý pomyšlení, že ji nějak ublížím, že budu hrubý, moc drsný... Já v sexu neznal něhu ani slitování. Neměl jsem holku na vztah, ale jen na šukání... Netušila, jak je pro mě těžké být hodným, něžným... Ale na druhou stranu, být někým jiným, bylo krásný. Vidět, že se ji tato moje osobnost líbí, že si ji zamilovala...

Otřel jsem se ji nosem o její. Držel jsem ji pod zadečkem, tiskl na sebe a topil se v té dokonale barvě očí, ze kterých pomalu vymizela bolest a strach a nahradil ji pocit bezpečí i lásky.

Zvláštní, mafián, vrah... A přitom pro někoho nesmírně důležitá osoba. Slabě mě i zamrzelo, když odmítla, abych s mafií skončil. Nepitval jsem se v tom, oči ji totiž zradily. Chtěla to, ale válčila v ní její druhá, nerozhodná a nejistá polovina, která nepochybně šeptala, že toto po mně nemůže chtít.
Dál se topím, zvláštní, kolik myšlenek mi projede během chvíle hlavou. Její prosby, abych s ní byl doma, fakt, že jsem doma zůstal a nelitoval. Být s ní, jako milenec... Uvědomuje si vůbec, jak jsou pro mě ty chvíle důležitý?
Další prolétnutí; kluk z pekárny. Chuť jej zabít přetrvávala a i když jsem slíbil že bude žít, nebyl jsem si jistý. Nikdo na ni nebude zírat déle, než minutu a i to je moc. A hlavně... Cítil jsem žárlivost, velmi silnou, a zároveň nepochopení. Jak může někdo, kdo vidí za zády dívky kluka, co ji objímá, ona jej hladí po rukou a on ji líbá na krk, na ni něco zkoušet? Už jen proto, jsem ho chtěl zabít.

Konec myšlenek, na to, co bylo doposud a zvrátil jsem hlavu. Rozhovor, co mezi námi probíhal byl, jako kdyby ho vedl za mě někdo jiný, jak jsem jinak mohl zvládnout mluvit, přemýšlet a racionálně jednat ve chvíli, kdy byla nahá, omotaná kolem mého těla, s rukama na mém krku?

Táta by ze mě nepochybně neměl radost... Malá holka a já zblbnul, jako puberťák.

********************************************
:o)