Famiglia - In the name of love

~73~/Worried about her/

Zayn

Jsem doslova paranoidní... Na další kontrolu jsem šel s ní, když vyšla a šeptala mi do rtů, že je vše v pořádku, nestačí mi to.
Nesmí nic a nikam.
Vadí mi najednou i pohledy okolí. Sice nám lidé gratulují – Joyce se zmínila v obchůdku a rázem to věděli všichni – a jsou to lidé co znám a mám rád, ale není mi to příjemné.

Vzpomínky na toho hajzla se znovu vrátily.
Bedlivě pozoruji každého, kdo projde kolem Soph příliš blízko a ani mi to nedošlo, ale zakázal jsem vlastně i Hugovi, se k Soph přibližovat.
Byl u nás pečený vařený, buď sám nebo s Delaney a kolikrát přivedli i malou. A všichni tři, byli živly. Děsil jsem se, že do Soph bouchnou, že její tělíčko není vlastně vůbec schopné teď zvládnout těhotenství...

„Zaynie, uklidni se." Úlevně jsem vydechl, když jsem zabouchl dveře po nedělní návštěvě Bretta s Joyce a dětmi.
„Já jsem klidný. Jen se mi nelíbí, jak se na tebe malá věší." Povzdychne si a natáhne ke mně ruce. Leží na pohovce a spokojeně se zazubí, když na ni něžně nalehnu.

„Jsi rád? Moc?" „Miláčku..." Začne se smát a zoufale touží po tom, aby mohla být nahoře. Vyhrne si triko a ukáže bříško.
Je sotva znatelné, že v ní roste moje dítě, ale to nic nemění na síle toho pocitu štěstí a strachu.

„Měla by ses smířit... Dokud nebudu mít malé v náručí, stejně jako tebe, nebudu mít klid. Strašně se o tebe bojím." „Taky se bojím, ale něco mi říká, že to bude dobrý. Nemůžu se dočkat, až budu mít větší bříško." Zazubí se, hladím ji po bříšku a ona překryje moje dlaně svými.
„Pořád myslím na to, co by to maličké bylo. Jestli holčička nebo chlapeček, ale... Teď myslím na to, co budeme mít teď. Co bys chtěl?" „Aby to bylo zdravé. Ať klučík nebo děvčátko, nebudu dělat v lásce rozdíl. Buď budu mít parťáka na kopání do kopačáku, nebo budu poslouchat na slovo malou princeznu a drndat v kočárku její panenky." Nalehne ke mně, stáhnu z opěrky pohovky deku a i když je teplo, překryju ji.

„A ty? Chceš malé zlobidlo nebo sladkou princeznu?" „Bude tvoje, tak je jedno, jestli chlapeček nebo holčička. Oba budou umět zlobit." S ušklíbnutím ji plácnu po zadečku.
„Chci to stejné, chci aby bylo zdravé a asi mi to je jedno. Holčičce sice budu moct blbnout s vlásky, ale kdybychom pak měli druhé, chtěla bych teď chlapečka. Abychom totiž pak měli holčičku a ona měla v bráškovi ochránce." „Budeme mít tolik dětí, kolik budeš chtít. Já totiž nechci jen jedno. Asi jsem ti to měl říct dřív... Abys nebyla zděšená, ale minimálně tři chci určitě. Nechci jedináčka... Je hrozný, být sám." Tichounce se směje, šeptá, že klidně pět dětí... Ví, jaké to je být sám a ani ona nechce jedináčka. 

Laxním pohybe zapnu televizi, hladím ji, uspávám... 

******************************************
Děkuju :o) ♥♥♥
Omlouvám se, že je to poněkud kratší, ale nenapsala jsem si dopředu ani jednu kapitolku a snažím se to nějak teď dohnat :o)
Hádám ale, že lepší krátké, než žádné :o)