Famiglia - In the name of love

~54~/Horror/

Sophie

Každá chvíle s ním, pro mě byla vzácností. Nepřítomnost mi vynahrazoval hodinami, které byly vyplněné mazlením, polibky, sexem nebo nicneděláním.
Každý den jsem se bála, že se už nevrátí a každá nová jizva, mě jen utvrzovala v tom, že za chvíli se nevrátí opravdu vůbec.

Napětí, se kterým se vrátil jeden den, z toho domu postupem dní sláblo a mně se pod nohami motala chlupatá kulička.
V první chvíli jsem nemohla uvěřit, že je moje, že mi ji koupil a že tu nebudu teď tak sama. Smál se mi do rtů, hladil mě a opakoval, že mi ji musel koupit, protože už nechce abych byla v bytě sama a ví, že mi tím udělal radost a o to mu šlo.
Sice pak remcal, že vědět že ho vyměním za psisko, počkal by si s tím dárečkem až před spaním. Ale pak se nechal strhnout a blbnul s námi.
Howie se unavil, funěl na konci postele a já se tulila k Zaynovi. Mazlili jsme se, šeptal mi, jak ho to všechno mrzí, jak mě miluje, potřebuje...

Dny se překlenuly v týdny, ty v měsíce... Být s ním, pro mě bylo vším. Cítila jsem se jako nikdy, věděla, že mě miluje, že mi je věrný a jsem ta jediná, pro kterou by zabil i se nechal zabít.
Svou nepřítomnost stále vynahrazoval něžnostmi, květinami... Dával mi každou minutou, kterou jsme spolu strávili, jak jsem výjimečná...
Jeho bezstarostnost mě ukolébala k pocitu, že to co bylo předtím špatně a proto byl vynervovaný, je pryč. Že vše už je krásný, tedy, relativně...

Pořád jsem dokázala usnout v slzách a strachu o něj, protože nepřišel ve slíbenou hodinu a když mě pak vzbudil a omlouval se, já mu do ucha škytala, že jsem se strašně bála, že se nevrátí...

„Ahoj!" Ani jsem se nestačila nadechnout, už mě zdravil a po hlase bylo poznat, jak se směje. „Ahoj! Už máš klid? Všechny kontrakty podepsané?"
„Haha... Vtipná, miláčku. Ale ano.. Co ty vyvádíš?"
Zamilovaná konverzace, při které jsem se culila, hrála si s Howiem a myslela na ráno... Víc jak tři týdny přicházel pozdě v noci, brzy ráno odcházel a neměl nejmenší tušení, že jsem se odvážila ven.
 Do lékárny a pak na polikliniku, kde mi doktorka s širokým úsměvem oznamovala, že jsem ve druhém měsíci.
V kartě byla zapsáno Sophie Malik. Falešný průkaz, který mi Zayn kdysi dal, pro jakýkoliv případ i se statusem „vdaná" doktorce stačil. Ničím dalším jsem se prokazovat nemusela a v lince jsem ukrývala zprávu o těhotenství.

„Kdy přijdeš?"
„Kolem sedmé... Chybím ti?"
 „Mmm... Hlavně s tebou potřebuju mluvit."
„Stalo se něco?"
„Ne... Ale bylo by fajn, kdyby mi někdo odpovídal. Howie je skvělá vrba, ale jen ňafá."
  Dusil smích, šlo to poznat a mně se chtělo smát. Maličkatá lež... Zástěrka...

„Zítra budu doma, hm? Uděláme si lenošnej den, budeme se válet, dívat se na filmy, milovat se, cpát se něčím dobrým... Ošetříš mi rány..."
„Rány?! Praskly ti stehy?"
 „Trochu... Tina mi to zašila, ale není nad tvou péči."
Tentokrát dusím smích já.
Nadechla jsem se, chtěla mít nějakou vtipnou poznámku, ale v naprostém zděšení, jsem se otočila ke dveřím, za kterými někdo byl a zvonil.

„Co to je za zvuk?!"
„Zvonek."
Zaskřehotala jsem. Neslyšel mě, znovu se ptal a já o něco silněji, rozklepaným hlasem zopakovala ono slovo.
„Co? Jak jako-"
„Někdo zvoní... Zayne, jak se se sem mohl někdo dostat?!"
 „Lásko, uklidni se. Hned jsem u tebe, rozumíš?"
„Nepokládej mi to!"
„Neboj se! Budeme volat, jen se uklidni. Jsi schopná jít ke dveřím? Podívat se?"
„Já.... Dobře."
Zoufale jsem zacpala volnou ruku tlamu Howieho, asi pochopil, přestal kňučet a setrval na místě.

Přitiskla jsem oko ke kukátku na pár sekund a zděšeně zjistila, že tam stojí asi čtyři nebo pět mužů, všichni v černém, s kapucemi. Znovu zazvonily, nadskočila jsem a tiše se ode dveří vzdálila. Schoulila jsem se za rohem kuchyně a vyděšeně chrčela, že na chodbě jsou muži.

„Jsem na cestě! Lásko, uklidni se, ano? Dovnitř se nedostanou, ne bez klíčů, ty zámky jsou bezpečností. Nikdo by nemohl udělat kopii. Jedny máš ty a jedny-" 

Odmlčel se, na pár sekund a já v následné vteřině myslela, že se zblázním.

Odemykali! Oni odemykali!

*******************************************
Vážně jsem si myslela, že jste si zvykly, že kapitoly ukončuji v místě, které se zdá být napínavé =D

Děkuji za komentáře :o) 

♥♥♥