Famiglia - In the name of love

~100~/Last.../

Zayn

Dny utíkaly, měnily se v týdny a ty na měsíce. Vychutnával jsem si roli táty, byl učitelem, rádcem, kamarádem a stejnou měrou i partnerem, milencem, pak i manželem.
Každý den s dětmi a se Soph mi vynahrazoval vše, co jsem ztratil v roli Bosse.
Ta malá holka, která mě změnila, mi dávala každý den hromadu lásky, šeptala mi do úst, jak mě miluje, jak mě potřebuje, jak mě naši dětí zbožňují a já si to egoisticky užíval. Hladil jsem ji po tváři, oplácel jí polibky, děkoval za život s ní, za děti a vychutnával si všechna práva, která mi na sebe dala.

Život na venkově, s občasnými vyjížďkami do Dublinu nebo po okolí, výlety, blbnutí s dětmi na zahradě, procházky po našem venkově... Užíval jsem si to víc, než bych si byl kdy ochoten připustit.

Děti mi rostli před očima, žvatlali, chechtali se a ukazovali, proč je dobře, že jsem tím čím jsem se stal.
Joyce ani Brett nikdy nezavedli řeč na mou minulost, žili jsme všichni přítomností a budoucností. Než jsem se otočil, měl chlapík tři, malá Skyler se stavěla na nožičky, capkala a šišlavě s úsměvem žvatlala „táta" a „máma".

Za další dva roky, se přidal malý Kane... Byli jsme kompletní, šťastní, se zapomenutou minulostí a vidinou dokonalý budoucnosti. Nebyl nikdo, kdo by po mně šel, kdo by mě hledal a chtěl řešit staré účty.
Od Bretta jsem dávno odešel a začal dělat, co jsem se víceméně naučil za kariéru mafiána. V okolí nebyl žádnej IT technik a přišel jsem si tak na dobrý peníze a utužení přátelských vztahů.
Bavilo mě, nestěžoval jsem si. Hlavní pro mě bylo, že mám pár přátel, se kterými můžu na pivo a hlavně že moje rodina je šťastná a spokojená.

Roky plynuly, byly poklidný a z našich malých lásek, se staly pubertální třeštidla, která znala mou minulost. Nehodlal jsem ji skrývat, byly v šoku, nevěřili mi, ptali se mámy a pak stejně vrtěli šokovaně hlavami.
Spínalo jim však rychle... I přes nesouhlas Soph, jsem kluky učil se bránit, pak i mezi sebou, uměli se rvát jako koně a bránit se, jsem naučil i Sky. Všichni tři ovládali střelbu ze zbraně, i se bránit pomocí nožů. Dřív to brali jako hru a fakt, že se jim to jednou může hodit, ten to brali jako něco víc. Znamenalo to pro ně hodně a všichni mi postupně, během toho dne kdy zjistili pravdu zašeptali, jak mě milují, jak milují mámu a děkují za vše, co jsem pro ně udělal, čeho jsem se vzdal.

Neměli proč děkovat, ne oni. To já byl ten, co cítil stále vděk a sledoval je s hrdostí v očích a co se Soph týkalo... Byla pořád tím nejdůležitějším, co jsem měl a nepochyboval jsem, že by si ji můj táta zamiloval... Byl by pyšný a hrdý na to, co jsem udělal, proč jsem to udělal a jakou odměnu, jsem za to získal...

„Jdu ven." „S kým? Zayne!" „No?" Synátor zvedl pobaveně hlavu, nazul si tenisku a mrkl. „Mám rande." „S kým?" „No s mladou." „S kým?" „S Corou." „Vy spolu něco máte?" „No..." Pobaveně se usmíval, doslova drze.
Cora byla třetí dítko Bretta, byla o dva roky mladší, od toho našeho pošuka...

„Zayne, Brett tě zabije, jestli jí něco uděláš." „Neměj péči, taťko. Stejně jsme už skoro rodina, tak co." Dusím smích, je tak nad věcí, jako jsem býval já.
„Kam se chystáš?" Z patra seběhla Soph, přitiskla se ke mně, dala mi pusu a chlapík protočil panenky. „Ven." „S kým?" „Ježiši! Můj táta je mafián, ale vyptává se jako cajzl." Zdrhl dřív, než jsme něco stačili říct, zmetek malej...

„Je opravdu celý ty. Drzý, arogantní, ironický." Soph zvedla hlavu a pobaveně se pousmála. „Jo a Sky je pro změnu jako ty. Nevinná, stydlivá, plachá... A co Kane, mhm?" „To je mix nás obou. Kampak?" „Ven." Trhá nejmladší rameny, vtiskne mámě pusu a ode mě se nechá poplácat po rameni.
„Kdy dorazíš?" „To ses ptal i bráchy? Pa, mami." Vtiskl jí pusu, zmizel a já se začal smát. Byl po mně drzý, po Soph nevinně sladký.

„Hádám, že ty razíš taky ven?" Opřel jsem si bradu o hlavu Soph a mrkl na Skyler. Zakřenila se, zrudla, kývla a vzápětí z ní vypadlo, že ji nějaký Tomy zve do kina.
„Kde tě vyzvedne?" „Čeká asi už před domem... Tati!" Vřískla mi láska do zad. Měla pravdu, o branku se ležérně opíral frajírek v tmavém oblečení, s grázlovským výrazem.

„Dobrý den." „Dobrej." „Uhm... Vy budete asi táta Skyler, že?" „Jak jsi to uhodl?" Chlapík bledl, mně se kolem těla omotala Sky. Na to, že vypadala že nestíhá, byla hotová rychle.
„Taťko! Volá tě mamka!" Pohlédl jsem ke dveřím, Soph si mě prohlížela, dusila smích, ale i ona měla v očích podezřívavost.
„Jen jsem se šel seznámit, když už randíš, chci vědět, kterýmu volovi pak zpřelámu kosti v těle, když ti ublíží!" Klučina zbledl, zavrčel, ale přesto se mi snažil oplatit stejnou silou stisk. Drtil jsem mu ruku v sevření, div mu kosti nekřupaly... Tvářil se statečně, zadržoval slzy a sotva jsem ho pustil, mnul si opatrně dlaň.
„Uh, máte velmi-velmi dobrý stisk, pa-pane Richardsone." „Taťko!" Zaúpěla Sky znovu ale kluk si mě v tu chvíli získal.
„To je dobrý... Jsem rád, že se známe, když ty znáš naše... Vaše dcera, se bála nás seznámit. Randíme spolu už nějakou dobu... Pane Richardsone, rád vás poznávám a nemám sebemenší problém s tím, co jste řekl. Pokud Sky ublížím, dobrovolně sem přijdu, abyste mi zpřelámal kosti." Vybuchl jsem smíchy, poplácal kluka po rameni a holčičce zavrčel do ucha, že až se vrátí, tak si stejně promluvíme...

„Nebyl jsi na něj příliš drsný?" „Spíš málo, kluci měli tvrdší jednání." „A toho se jemu nepochybně dostane, že?" „Jestli s ní chce být, tak ano." Objal jsem Soph kolem ramen a sledoval naše dítě, jak mizí za ruku s nějakým Tomym.

„Nechceš se věnovat jen mně? Když máme prázdný dům?" Stočil jsem pohled k Soph a pobaveně se pousmál.
„Jsi pořád, neskutečně hladová." „A ty neskutečně nadržený, chtěla jsem jen relaxovat u filmu..." Zmizela, zachytil jsem vzápětí těsně nad zemí tílko a potlačil smích... 

****************The End****************
Tak... Z původně vánoční povídky, se nám stála poněkud obsáhlejší, delší... Já upřímně doufám, že vás povídka bavila, líbila se... 
Děkuji za všechna přečtení, komentáře, hvězdičky... :o) ♥♥♥