Famiglia - In the name of love

~85~/He is gone/

Sophie

Kývl a něžně se usmál.

„Chci tebe chránit, být tu pro tebe... Chci svého chlapečka učit chodit, chci si s ním hrát, chci mu dávat rady. Sophi, já se o toto dobrovolně nepřipravím, rozumíš? Vrátím se, vypadneme a začneme znovu jinde. Už naposledy a naše rodina se rozroste. Chci pro Zaynieho parťáka nebo sestřičku, kterou bude chránit od malička, protože ho to naučím. Chci mou malou lásku, která stejně jako Zaynie, mi bude ležet na hrudi, bude se usmívat a bude vědět, že tu pro ni táta bude napořád."
Kývám, mumlu, jak moc chci další miminko, jak chci žít jen s ním, někde daleko...

Hodiny utíkaly závratnou rychlostí. Dopoledne uteklo jako voda, bylo po obědě, který nám přinesl Yazid a jakmile Zaynie usnul, vyčerpaný hrátkami s tátou, sevřel mě Zayn pevně v náručí.

„Nechci tě tu nechat..." Zašeptá náhle a smutně zavrtí hlavou.
„Strašně se bojím, že budu pryč, někdo vás najde a... Ublíží ti! Tak, jak ti ubližovali ti čuráci...! A pomyšlení, že by někdo ublížil Zayniemu... Ani ty ani on, se neumíte bránit a to mě děsí! On je můj maličký a ty... Lásko, kdyby mi tě někdo vzal, zbláznil bych se. Jenže... Oba víme, že jinak to nejde. Nemůžete být se mnou a nemůžeme se ani nikde skrýt..." „A co když Harry přetáhl na svou stranu Liama a Louise?" „Byli mi věrní, po celou tu dobu..." „To byl ale i on." „Niall... Chybí mi pořád a teď... Šel by se mnou bez váhání." „Zaynie..." Hladím jej po tváři, pousměje se a na chvíli si stiskne kořen nosu.

„Dělal jsem hnusný věci... Tobě jsem ublížil... A přes to všechno, jsi se mnou. Dala jsi mi synka a jsi moje... Skoro jsem tě ztratil a teď to znovu prožívat nechci. Změnil jsem se. Ty jsi mě změnila. Jsem lepší! Chci obyčejne život, bez vražd, násilí a zla... A ten obyčejnej život, si musím vybojovat. Risknu to. Pokud jsou s Harrym, bez váhání jim prostřelím hlavu, stejně jako Harrymu, jestli se setkáme. Chtěl mého syna a to neměl dělat. Je to můj syn! Stejně jako ty jsi má žena. Jen já mám na vás práva, nikdo jiný."
Stáhl mě pod sebe a nalehl.

„Rozumíš?" „Ano." „Co jsi moje?" Začala jsem se smát. Šišlal tak na Zaynieho a dožadoval se odpovědi, že je „láska".
„Láska?" „Ano..." Přidal se k mému smíchu a vzápětí znovu zvážněl.

„Přísahám ti, že se vrátím!" Kývám, objímám jej kolem krku a potlačuju touhu plakat...

Najednou byl večer, na dveře klepal Yazid s večeří a starostlivě se ptal, jestli něco nechceme. Vrtím hlavou, Zayn odpovídá u dveří záporně a vrací se do postele, kde se na něj kření Zaynie a dožaduje se jeho pozornosti...

„Půjdeš, až usnu, viď?" „Ano." „Zaynie..." „Nejde to jinak! Sophi, ničí mě to. Neubližuj mi slovy o tom, jak to nechceš. Přece to vím." „Uspíš mě?" Cítím, jak se mi třese ret, do očí se derou slzy... Tak moc se bojím, že se nevrátí. Že uplyne několik týdnů a já nebudu vědět, kde je, ani co s ním je. Že už nikdy neuvidím jeho tvář, že zapomenu, jak tmavé měl oči, kterými uměl vyjádřit vše. Že zapomenu chuť jeho úst a zapomenu, jak něžně uměl líbat... Že se mi z uší vytratí jeho hlas a nezbyde mi nic, než jen jeho syn. Byl jeho kopií, ano, ale...
„Pojď ke mně." Šeptl, sevřel mě v náručí a otřel si oči. „Jen párkrát se vyspíš, lásko, a budu zpátky." „Nejsem holčička, tohle-tohle není to, čemu věřím. Uvěřím, až tě uvidím." „Jen několik dní, skoncuju s ním a my budeme v bezpečí." „Zaynie?" „Ano?" „Musíš se vrátit, ano?" „Nic mě nedonutí, vzdát se vás!"

Polibky mě umlčel, doteky uspával... Slunce mě lechtalo na tváři, mé pozornosti se dožadoval Zaynie.

„Ahoj, lásko." Zakřenil se a spokojeně se přitulil. „Kdepak je ta-" Zalapala jsem po dechu. Taška byla pryč, Zaynie se rozplakal. Reagoval na můj hysterický tichý pláč a já nebyla schopná, jej utišit.
Taška byla pryč, Zaynovo místo bylo studené, jeho oblečení zmizelo ze židle... 

„Holčičko..." Dveře se otevřely, Yazid položil tác se snídaní a dosedl do postele. „Kdy odešel?" „Kolem třetí." „Vrátí se?" „Ano! Pojď, vyplakej se." Jeho rameno mi k pláči posloužilo a on mezitím utěšoval hlazením po tvářičce chlapečka.

**********************************
Děkujíí za trpělivost a komentáře :o) Pomaličku se nám to tu opět rozběhne :o)

♥♥