WHO AM I? Harry Potter

ve vlaku

Když vlak vyjíždí, zeptám se konečně Johany:,,Nebyl u Olivandera, ještě někdo, kromě nás?“,,Ne, myslím že ne. Proč se ptáš?“ ,,No víš, jak říkal:Dobrý den paní Blacková.“řeknu znepokojeně.,,Jo, ty myslíš tohle. To bylo na mě. Víš můj táta má nějaké příbuzenské vztahy s Blackovými, nebo spíš měl. Ale hlavně to nikomu ve škole neříkej. Ne teď?“řekne Johana. ,,Proč ne? Stalo se snad něco?“ptám se jí.,,No víš, kdo je to Sirius Black.“přikývnu, vím to proto, že se mi o něm o prázdninách zmiňovala.,,No tak on je taky náš příbuzný a ve škole by nedělalo dobrotu, kdyby o tom někdo věděl. Však víš, kvůli tomu, že utekl.“ Chvíli na ni zírám a pak jí slíbím, že o tom s nikým ani neceknu. Za pár minut přijíždí jakási paní, co prodává sladkosti. Kupuji si dýňové paštičky, protože ty mě zaujali nejvíce. Když si jednu dávám do pusy, vlak najednou zastaví. Podívám se na Johanu, ale ona vypadá, že mi asi nic nového neřekne, je stejně překvapená jako já. Najednou vypadne proud a ocitáme se ve tmě. K našemu kupé přijde, nebo spíše přiletí, postava zahalená v černém plášti. Rukou chytá kliku a otvírá dveře. Postava, jestli to stvoření tak můžu nazvat, si nás prohlíží. Pak připluje ke mně. Chci se ji podívat do tváře, ale žádnou nemá. Jen něco jako vír místo pusy. Vtom si uvědomím, jak mi je. Je tu chladno a necítím se vůbec dobře. Postava se ke mně naklání a já upadám do temnoty.

Z pohledu Johany

Jakmile si nás tato obluda změří od hlavy až k patě, vydá se Miiným směrem. Naklání se nad ni a já vím, že je zle. Najednou jakoby z Mii odcházel život. Mia sebou cuká a postava jí jakoby vysává. Pak se něco stane. Mia sebou přestane házet a z jejích úst vylétá něco jako úplně malý modrý míček, který ozařuje celé naše kupé. Teď už se konečně zmůžu na hlasitý výkřik. Čekám, že se na mě ta postava vrhne, ale ona jen jakoby sledovala tu kuličku. Vtom vtrhne do kupé, nějaký pán a vyšle proti té obludě nějaké kouzlo. Obluda odplachtí a ten pán běží k Mie.,,Co, co to bylo?“ vydám ze sebe.,,Na to teď není čas, musíme pomoct tady té dívce.“ Nevěřícně na něho zírám a pak si sednu vedle něj na zem a pozoruji Miu. Vypadá to, že nedýchá.,,U Merlinových vousů, co to s ní je?“ vykřiknu. Ten pán po mě vrhne pohled a zase se věnuje Mie. Vůbec nechápu, čeho dosáhne tím, že u ní bude jenom sedět a nic nedělat. Najednou se ta malá kulička, které jsem si až do teď moc nevšímala, vydá zpátky k Mie. Jakmile ji vletí do pusy, Mia začne dýchat. Ten pán na ni mluví, ale ona pořád jakoby spala. ,,Jak se vůbec jmenujete?“vyhrknu.,,Jsem Remus Lupin, nový profesor obrany, proti černé magii.“odvětí.,,Ach, tak promiňte.“,,To nic měla jsi strach o kamarádku. Jak se vlastně vy dvě jmenujete?“zeptá se mě. ,,Já jsem Johana a toto je Mia.“ukážu jejím směrem. Profesor přikývne a dá si Miinu hlavu do svého klína. ,,Teď musíme počkat, jestli se probere.“řekne mi a já přikývnu. Vlak se dává do pohybu a já se pořád dívám na Miu.

Mia

Probírám se v něčím klíně a podle hopsání sedačky předpokládám, že už zase jedeme. Kouknu se nad sebe a spatřím tvář neznámého muže. Ten muž se na mě usměje a já se snažím posadit se. Jsem ovšem tak zesláblá, že se zmůžu jen na jednu větu.,,Co to bylo?“zachraptím ten muž se na mě ustaraně, koukne a odpoví:,,Mozkomor, jeden z Azkabadských stráží. Prohledával vlak kvůli Siriusi Blackovi.“ Vtom si uvědomím, jak jsem slabá. Ten pán mi podává kousek, zdá se, že čokolády. ,,Děkuji.“ Řeknu a natáhnu k ní ruku. Ta však už po chvíli padá dolů.,,Omlouvám se.“řeknu.,,Asi jsi hodně zesláblá, otevři pusu.“řekne muž a otevře ústa do širokého úsměvu.,,To je nesmysl, přece mě tady nebudete krmi..“ tu větu už nedořeknu, protože mi strčí velký kus čokolády do pusy. Poslušně ji sním. Projede mnou pocit tepla a bezpečí. Už cítím, že mám aspoň trošku síly a posadím se.,,Děkuji už je mi lépe.“řeknu a usměju se na něj. Ten pán odchází a nechává mě s Johanou. Ta se mi vrhne kolem krku a začne vzlykat.,Já o tebe měla takový strach.“ Řekne. Já jí pohladím po vlasech a řeknu, že to nic nebylo. Vtom vlak zastavuje a my vidíme za jezerem hrad. Bradavice, konečně. Pomyslím si a spolu s Johanou jdu k loďkám, které nás převezou na druhý břeh.