WHO AM I? Harry Potter

jeho pravé já

Neprobouzím se však za sochou, ale ve…Snapeově kabinetu? Nebo spíše na jeho pohovce. Jsem zachumlaná do čtyř dek, ale pořád je mi strašná zima. Posadím se a rozkašlu. Na stole najdu ležet papírek. Je na něm napsáno:Až se vzbudíš, vypij tento nápoj, z dnešního vyučování jsi omluvena. Profesor Snape. Cože? Řeknu si. Když nad tím vším teď tak přemýšlím, tak všichni říkají, jaký je Snape hnusák, přitom je hodný a starostlivý, jak se zdá. Natahuji ruku po pohárku, když mě zastaví další nával kašle. A jéje! pomyslím si. No spát na zemi ve starém hradu, asi nebyl nejlepší nápad. Naliju do sebe lektvar a hned mnou projede teplo. Lehám si zpátky a zavírám oči. Už zase spím.

Ocitám se na farmě. Naproti mně je můj otec a míří na mě opaskem. Pak ho napřáhne a párkrát mě s ním uhodí. Z ničeho nic dveře rozrazí profesor Snape. Skáče mezi mne a mého otce. Schytává ránu opaskem. Poté můj otec vytahuje zbraň a vystřelí. Snape padá k zemi. Je mrtev.

Prudce se posadím, ale místo toho abych vykřikla, začnu opět bolestně kašlat. Vtom do svého kabinetu vchází profesor Snape. Vykročí ke mně a čeká, až mne ten kašel přejde. Pak se na mě usměje a prohlásí: ,,Páni. Ty ses musela pořádně nachladit. Chystám se něco říct, ale zase jenom zakašlu. Profesor Snape se usměje a bere mě do náruče. Zase po něm vrhnu nevěřícný pohled. Nese mě chodbami, až se ocitneme na ošetřovně. Pokládá mě na jedno lůžko a odejde. Zabalím se do peřiny, když vtom přichází madam Poppy(její příjmení neznám). Měří mi teplotu a zamračí se.,,Zdá se, že jste si uhnala pěkný zápal plic.“řekne. Ach jo! Jsem tu teprve čtyři dny a už jsem po druhé na ošetřovně. To musí být rekord. ,,Naštěstí“prohlašuje Poppy ,,léčba zabere jen týden a pak už budete jako rybička.“,,Týden?“zachraptím, ,,ale to přijdu minimálně o osm hodin lektvarů, tři hodiny bylinkářství, pět hodin obrany proti černé magii a dva tréninky.“ Madam Poppy se zamračí, ale profesoru Snapeovi se za ní zvednou koutky úst.,, Ano týden.“ řekne rázně Poppy. ,,Vidíte?“ řekne Snape,,pořád říkáte, že studenti chcou zameškat vyučování, kvůli každému bebíčku. Mia je jasný důkaz toho, že to tak není.“ Poppy odchází a cestou si něco mrmlá.,, Jestli chceš, můžu ti přinést další knížky o lektvarech.“ Řekne Snape. ,,Víte, já tu poslední ještě nemám dočtenou. Malfoy mi ji sebral.“ Profesor Snape na mě mrkne a řekne, že to zařídí. Pak odchází a já jdu spát. Ráno se probouzím a u mé postele je asi profesor Snape. Není mu totiž vidět do obličeje přes těch +- padesát knížek. Zpoza nich na mě vykukuje Snapeova usměvavá hlava. Profesor Snape mi podává knihu, kterou mi vzal Malfoy. Poděkuji mu a dočítám knihu. Profesor Snape se na mě celou dobu dívá a když tu knihu dočtu, ptá se mě na můj názor. Udiveně se na něj podívám a pak spouštím svou teorii o tom, proč ty lektvary nepřipravují jinak, jednodušeji. Profesor Snape celou dobu kývá hlavou a když dokončím svůj výklad, usměje se a řekne:,,Zdá se, že na tyto věci máme stejný názor.“ Vykulím na něj oči a on se začíná hlasitě smát. Po chvíli se usměju. ,,Nevím, jak to děláte, ale dostáváte dalších 10 bodů pro Zmiozel.“ Řekne a zakření se. Pak odejde a já začínám číst knihy, co mi přinesl. Celý týden probíhá asi takto: Snape přijde na návštěvu, popovídáme si o knihách a pak zase odejde, čas od času za mnou přijde buď Johana nebo Marcus a jinak si čtu.

Poznámka:vím, že se děj odehrává v kouzelnickém světě, ale podle mě je moc jednoduché, že si prostě vezmete nějaký lektvar a vše se hnedka spraví :D

Doufám, že se vám i tato část líbila, bohužel mám povoleno psát tuto knihu jen jednou týdně takže budu přidávat příběhy v sobotu, ale budu se snažit napsat i něco přes týdenL