WHO AM I? Harry Potter

vše zlé je pro něco dobré

Pro všechny, kterým se tento příběh líbí. Mám vás ráda :*

Když se ráno probouzím, jdu se podívat na nástěnku. Dneska máme hodinu přeměňování, pak dvouhodinovku lektvarů (jupí) a po obědě hodinu péče o kouzelnické tvory, hodinu létání a bylinkářství. Když dojdu na snídani, mám u sebe knihy, které mi dal profesor Snape. Hned, jak se posadím jednu otevírám a začínám číst. Je to velice zajímavé. Týká se různých přísad do lektvarů a jejich přípravou. Ta kniha mě tak chytla, že se od ní nemohu, odtrhnou ani v hodině přeměňování. Profesorka McGonagallová si naštěstí ničeho nevšimla. Jakmile stojím, teda spíše čtu před učebnou lektvarů, někdo do mě vráží a má kniha padá na zem. Malfoy. Ten hnusák vezme mou knihu, hodí si ji do své tašky a s úšklebkem odchází. To už se po chodbě blíží profesor Snape a naše třída vchází do učebny. Konečně nějaká normální a zábavná hodina, teda vlastně dvouhodinovka. Profesor Snape se ptá Johany na přísady do lektvaru. Ta ovšem nic z toho neví. Pak se obrací na mě. Zeptá se mě na to samé a já kupodivu zdám odpověď. Odříkám mu všechny přísady a pak i postup přípravy lektvaru. Profesor Snape mi dá V(vynikajicí) a Johaně T(trol). Pak ještě přidá Zmiozelu pět bodů. Druhou hodinu se věnujeme přípravě Odpuzujícího lektvaru. Přísady: roh jednorožce, hrst země z okolí vulkánu a mořská voda. Jakmile dočtu všechny přísady a postup dávám se do práce. Je to ten nejjednodušší lektvar, proto ho připravují prváci. Za pár minut jsem hotová. Profesor Snape řekne, ať jdu za ním. Zeptá se mě, jestli už jsem dočetla knihy, které mi dal. Řeknu, že už mi zbývá jen posledních pět stan z poslední knihy. Usměje se a řekne, že můžu jít. Vrhnu na něj udivený pohled, on jen přikývne a já tedy odcházím. Do oběda mám volno. Kéž by mi tak Malfoy nevzal tu knížku. Když jsem v dívčí ložnici. Jdu si přečíst aspoň ty první dvě ještě jednou. Když dočítám poslední stranu, je čas na oběd. U Zmiozelského stolu panuje rozruch. Sednu si vedle Marcuse a zeptám se, co se stalo. Marsus mi říká, že Malfoye napadl hypogrif a má něco s rukou. V duchu se usměju a Marcus ještě dodá, že teď nemáme chytače. Vzpomenu si, co mi říkal Olivander:,,Bude z vás výborný chytač.“Ne, řeknu si. Na takovýhle věci nebudu myslet. Prváci nikdy za kolejní mužstva nehrají (když nepočítám Harryho Pottera) a navíc ještě vůbec neumím létat. Po obědě, který se pro mne opět skládal ze dvou loupáku, se spolu s Marcusem vydáváme na hodinupéče o kouzelnické tvory. Za učitele máme Hagrida, prvně nám říká něco o zvířatech a pak nám povídá o hypogrifech. Tato hodina mne vůbec nebaví. Teď jdeme na hodinu létání. Je to úžasné. Dnes nám madam Hoochová vysvětlila jak létat a pak nám vyčarovala chrániče na celé tělo. Mohli jsme létat, jak jsme chtěli. Ani jednou jsem zatím nespadla, kdežto ostatní ano. Madam Hoochová mě se zájmem pozoruje a já si užívám, když mi vítr pročesává vlasy. Vznesu se výš pak ještě a ještě. Teď mi mí spolužáci přijdou jako mravenci. Madam Hoochová píská a já se snesu elegantně dolů. Vtom přichází profesor Snape. Chvíli se baví s madam Hoochovou a pak říká, ať jdu s ním. Procházíme chodbami hradu. Najednou se ocitneme před chrličem. Snape říká heslo a mi vyjíždíme po schodech nahoru. Snape zaklepe na dveře a my vstupujeme. Přede mnou se objeví tvář profesora Brumbála. Profesor Snape ho přemlouvá, abych mohla hrát za Zmiozelský tým, jako chytač. Brumbál si mě změří a přikývne. Cože?řeknu si. Žádné papírování prostě nic jo? Stačí pokývání hlavou. Hustý!!! Když mi Snape ukáže cestu na hodinu bylinkářství, říká, že po škole mám přijít na famfrpálové hřiště. Přikývnu, on se usměje a odchází. Bylinkářství je super. Myslím si, že tak trochu souvisí s lektvary. Učíme se o různých bylinkách a já vždy vím, co má v ruce. Takovéto bylinky se totiž přidávají do lektvarů. Po hodině téměř běžím na hřiště. Všímám si Marcuse Flinta (ne mého Marcuse) tento je kapitán Zmiozelského týmu. Prvně mi vysvětluje, jak se famfrpál hraje, kolik je kde hráčů atd. Hltám každé jeho slovo. Potom řekne, že si mě vyzkouší. Vypustí do vzduchu zlatonku a já se za ní vydávám, ani ne po půl minutě se marně pokouší dostat z mého sevření. Flint mi dává rozpis tréninků a říká, že první zápas bude 6 října. Přikyvuji a jdu na večeři. Zpráva, že jsem novou Zmiozelskou chytačkou, se roznesla poměrně rychle. Všichni mi gratulují, když si všímám Malfoyova obličeje. Vypadá to, že je pěkně naštvaný. Žďuchne do mě zdravou rukou a já padám na zem. Vtom si vzpomenu na mého otce a vše co mi dělal. Okamžitě vybíhám z Velké síně a běžím, ani nevím kam. Schovávám se za sochu a dávám se do pláče. Asi jsem usla. Neprobouzím se však za sochou, ale ve …..