když se daří, tak se daří

4K 288 15
                                    

podle vašick komentářů a počtu přečtení si myslím, že se vám to líbí a to jsem móóc ráda, takže tento díl opět pro všechny, komu se tento příběh líbí ;)

Dalšího dne ráno jdu na snídani. Celý zmiozelský stůl skanduje moje jméno. Usmívám se jak praštěná. Pak mě někdo objímá, je to Johana.,,Včera jsi si, vedla skvěle.“řekne a podává mi přívěšek ve tvaru zlatonky. Hned si ho připínám na svůj náramek štěstí. Johana odejde a mě zase někdo obejme. Je to Marcus. Usměju se na něj. První hodinu máme obranu proti černé magii. Zkoušíme kouzla, jako je Flipendo a Lumos. Je to docela legrace. Hodina kouzelných formulí je vtipná. Máme dostat do vzduchu pero pomocí kouzla Wingardium Leviosa. Potom jdu do zmiozelské společenské místnosti. Podívám se na nástěnku a zjistím, že se tento víkend jde opět do Prasinek. Mě se to sice netýká, ale překvapuje mě to. Na konci společenské místnosti stojí Malfoy. Přijde ke mně a já čekám, až spustí ten svůj posměšný taneček. Místo toho se podívá na nástěnku a spustí.,,Taky tě to překvapilo?“přikývnu.,,Mě ne“řekne Malfoy,,přijedou sem totiž lidé z ministerstva kouzel, kvůli zvýšení počtu mozkomorů.“neptám se ho, jak to ví, jen zase přikývnu. Malfoy se ušklíbne a odchází. Já jsi jdu lehnout. Když se probouzím je skoro večer. A jéje pomyslím si. Měli jsme hodinu péče o kouzelnické tvory, hodinu létání a lektvary. To ne, co si teď o mě Snape pomyslí, že chodím za školu. Jdu do jeho kabinetu. S úsměvem mě přivítá a ptá se co se děje. Omluvím se mu za to, že jsem nepřišla na hodinu. Nezeptá se proč a jsem mu za to vděčná, no to by byl trapas říct:,,Omlouvám se pane profesore, ale před vaší hodinou jsem si řekla, že si půjdu dát šlofíka.“ Ten by mě hnal. Místo toho, aby mi vynadal, mě zve na čokoládový dort. Vytahuje ho ze skříně a podává mi ho. Dívá se na mě, jak jím a svého dortu se zatím ani nedotkl. Nevím co s ním je. Pak jde ke skříni a podává mi fotku nějaké ženy. Je mi podobná, má stejnou barvu očí. Podívám se na Snapea a zeptám se ho, kdo to je. Řekne mi, že na to musím přijít sama a že až to zjistím, že se na něj nesmím zlobit. Nevím sice, proč bych se na něho měla zlobit, ale přikývnu a odcházím. Zbytek školního týdne se strašně vleče. Přemýšlím, kdo je ta žena a už mám několik teorií, jednu méně pravděpodobnou než druhou. O víkendu jdou mí spolužáci opět do Prasinek. Když jsou pryč, řeknu si, že zajdu za profesorem Snapem. Pak si ale vzpomenu, že teď bude mít asi jiné starosti. Jdu se tedy projít. Prvně zamířím k zapovězenému lesu. Pak si to rozmyslím a jdu na famfrpálové hřiště. Za pár týdnů se tady bude konat další famfrpálový zápas. Mrzimor versus Nebelvír. Chvíli nevím co dělat, pak ale jdu do naší šatny, převlékám se a jdu se proletět, vypustím zlatonku a nechám jí deseti minutový náskok. Pak se za ní vydám. Po pár vteřinách ji chytím a tak se teď jen volně vznáším ve vzduchu. Najednou se začne ochlazovat. Ten pocit znám. Vrhnu se směrem dolů a pak běžím do šatny. V šatně sedím v koutě a čekám kdy ten mozkomor vejde dovnitř. Pár minut se nic neděje. Pak ale z venku usliším křik. Běžím tím směrem. Vidím Johanu a mozkomora, který se nad ní sklání. Nevím co dělat tak vytahuji hůlku, namířím ji k nebi a vykřiknu.,,Perikul.“ Z mé hůlky okamžitě k nebi vystřelí červené jiskry. Mozkomor se dále věnuje Johaně, ale přilétají další. Pak si vzpomínám na jednu knihu. Bylo v ní nějaké kouzlo na zahnání mozkomora. Jak jen bylo. Mám málo času a tak vykřikuji první kouzlo, které mě napadne. Vím ale, že při něm musím myslet na něco pěkného. ,,Expekto patronum.“zakřičím z mé hůlky vylétá průsvitná laň a vrhne se proti mozkomorovi, který se sklání nad Johanou. Pak se vrhne i na ty zbývající. Když je zažene, vrací se ke mně a jde po mém boku k Johaně. Ta se už dokázala posadit. Sedám si k ní a objímám ji. Vidím nějaké postavy, které se k nám ženou. Vtom se na mě laň otočí a zmizí. Někdo nás zvedá na nohy. Je to profesor Brumbál a ministr kouzel. Počkat ministr kouzel no já se snad picnu. Určitě teď měli s Brumbálem důležité jednání.,,Jak se vám je podařilo zahnat slečno?“zeptá se ministr kouzel.,,No, já jsem o nich četla pár knížek a bylo tam nějaké kouzlo, tak jsem ho zkusila.“ Brumbál a Popletal se na sebe nevěřícně podívají, pak se Brumbál usměje.,,Váš patron je tedy laň slečno Mio.“,,Ano, ano“říká ministr kouzel,,ovšem je velice zajmavé, že se studentce prvního ročníku podařilo tak pokročilé kouzlo, nemyslíte Albusi?“,,Ani ne pane ministře, letos tu máme velice šikovné studenty.“říká Brumbál. Pak se obrací na Johanu,, Jste v pořádku slečno Johano?“ zeptá se jí. Johana jenom zvedne palec. ,,Asi bych ji měla zavést do Velké síně. Je teď čas oběda, nebo ne?“zeptám se. ,,Ano je, ale proč ji chcete odvádět do velké síně?“ zeptá se Popletal. ,,No, asi by tam mohlo být něco čokoládového, to pomáhá ne?“ zeptám se zase. ,,Ano, to asi víte od profesora Lupina.“řekne Brumbál a usměje se.,,Ovšem nečekal jsem, že by vás toto učil již v prvním ročníku. Každopádně jste se zachovala velice statečně a neutekla jste, což je u studentky Zmiozelu zvláštní. Nicméně vám uděluji 25 bodů a slečně Johaně 15 bodů.“ Řekne Brumbál a vydá se k hradu. Po obědě se jdeme s Johanou projít a vidíme, že se studenti vracejí z Prasinek. Když jdeme s Johanou do hradu, něco se děje, jdeme se podívat co, je to zvláštní, ale od Ginny(kamarádky Johany a sestry Rona) se dozvídáme, že……

myslím, že teď jsou napjatí jenom ti, kdo nečetli nebo neviděli Harryho Pottera 3. doufám, že se vám to líbí :*

WHO AM I? Harry PotterDonde viven las historias. Descúbrelo ahora