WHO AM I? Harry Potter

Zmiozel versus Havraspár

děkuji moc za všechna přeptení a všechny voty, snad se vám to bude líbit;)

Je mi na nic. Jen tak se procházím po hradě, teď bych měla být na hodině lektvarů, ale už asi týden tam nechodím. Místo toho se připravuji na jiné hodiny, nebo se jen tak procházím. V hlavě se mi honí hodně věcí, musím pořád myslet na mé rodiče. Je to tak komplikované. Kéž by se všechny problémy uměli vyřešit sami. Podívám se na hodinky a zjistím, že už končí hodina a za 55 minut začíná famfrpálový zápas. Zmiozel versus Havraspár. Doufám, že vyhrajeme. Po prohře nebelvíru, by jsme měli slušnou šanci na získání poháru.  Jdu do šaten a oblékám si zelený hábit. Když vyletíme na hřiště, prší. No super, to se ale bude hrát. Všichni hráči zaujímají svá postavení a já zastavím naproti havraspárské chytačce Choo. Ušklíbne se na mě. To je ale slušnost. Zápas začíná. Camrálu se bohužel ujímá Havraspár, gól ale nedá. Chvíli kroužím nad hřištěm, pak ovšem zachytím pohled Sevaruse. Díváme se na sebe asi deset vteřin, než si uvědomím, co se právě vznáší nad jeho hlavou. Je to zlatonka. Vidám se tím směrem. Zlatonka se dá do pohybu a začne kroužit po celém hřišti. Už ji mám skoro v ruce, když mi přímo před nosem přeletí Choo a za ní potlouk. Uf, to bylo o fous, pomyslím si. Choo se vítězoslavně usmívá, zlatonka se ztratila. No super. Letím na horu a opět vyhlížím zlatonku. Choo mě následuje. Opakuje mé elipsy. Pak dá Zmiozel už svůj pátý gól. Choo začíná být nervózní. Využiju její nepozornosti a letím co nejdál od ní. Konečně ji podruhé spatřím, tentokrát mě nic nesmí zastavit. Letím ke zlatonce a už ji mám v ruce, když do mě z boku někdo plnou rychlostí narazí. Padám tak deset metrů, než dopadnu na mělkou půdu. Choo do mě začne mlátit pěstmi. ,,Ty mrcho. To já měla tu zlatonku chytit, já slyšela jsi?“ vtom mi její pěst přistává přímo na obličeji. Něco křupne. Ááá můj nos. Vím, že by mě diskvalifikovali, kdybych se s Choo začala prát a tak do sebe nechám dál bušit její pěsti. Po pár dalších ranách ji ode mě někdo konečně odtáhne. Byl to profesor Lupin. Ke mně se ovšem sklání někdo jiný, někdo komu bych taky dala nejradši pěstí. Táta. Pomáhá mi na nohy. ,,Jsi v pořádku?“ptá se mě. Neodpovím. Jdu do zmiozelské šatny. Všichni mi tleskají. Pokusím se o úsměv. Marcus Flit mi podává ručník. Okamžitě do něj zabořím svoji hlavu. ,,Mám ti vyřídit, že tě chce vidět profesor Snape. A prý je mu jedno, že se ti nikam nechce jít. Prostě k němu máš po hostině přijít.“ Přikývnu. No super, to bude zase kázaní. Jak jsem nezodpovědná, že zameškávám školu atd. Když jdu na hostinu, všichni se na mě dívají. Aby ne, můj obličej je samá modřina. Choo má sice sílu, ale asi nemá mozek. Když se najím, jdu vstříc svému osudu. Klepu na dveře a vcházím …

příští část bude hodně zajmavá, pište kolik částí ještě chcete, ať můžu vymýšlet dál :D