"Ahoj," pozdravil ji se širokým úsměvem, jen co ji spatřil, ale i přesto ho naplňoval zvláštní pocit nejistoty.
"Ahoj," opětovala mu pozdrav, ale ne tolik nadšeně jako on, ačkoliv se o to snažila. Měla by být přeci ráda, že ho po delší době vidí. Jenže její pocity hraničily až s lhostejností a nucenost předstírat něco jiného v jejím podání sice není do očí bijící, ale on by to mohl poznat třeba jen nepatrně.
Zvedl se z pohovky, na které doposud seděl a šel směrem k ní se stále stejným úsměvem. Vzal krabici z jejích rukou a odnesl ji na nejbližší stolek, přičemž si ji chvíli zaujatě prohlížel. Vzápětí se otočil zpět a pomalými kroky mířil zpátky k Mary.
"Nevěděla jsem, že přijdeš," prolomila ticho mezi nimi tím prvním, co ji napadlo.
"Chtěl jsem ti to říct, ale celý týden jsi mi nebrala telefon," namítl trochu ublíženě. "Stalo se něco?" ptal se zkoumavým tónem.
"Ne nic," odpověděla a byla si plně vědoma toho, co řekl. Nebrala mu telefon a ani se nesnažila mu zpětně dát vědět, ale sama netušila, jaké jsou důvody jejího chování. Nejspíš potřebovala být sama, úplně sama, aby se ujistila, že jedná správně. "Měla jsem toho hodně, promiň" dodala ještě na vysvětlenou.
"To nic." Pokrčil rameny a pozvedl jeden koutek úst. "Co kdybychom si udělali filmový večer a objednali si pizzu?" navrhl. "Vypadáš unaveně," konstatoval.
"Dobře," souhlasila hned. Má pravdu, je unavená a měla by si aspoň dnes odpočinout, když bude mít tu možnost. A on určitě taky nemá energie na rozdávání. A večer u televize zní jako dobrý návrh pro odpočinek. "Tak něco vyber, dojdu se osprchovat a převléknout," řekla a zamířila směrem k ložnici, aby si mohla vzít pohodlnější oblečení na doma. Harry ji ale chytil za zápěstí a zastavil.
"Počkej," řekl a otočil ji zpátky k sobě. "To mě ani neobejmeš?" zeptal se a pátravě ji pozoroval, jakoby se snažil zjistit, jestli je opravdu všechno v pořádku.
"Ah, já-," zasekla se a radši mu obtočila paže kolem krku, než aby se pokoušela v tuto chvíli říct něco rozumného a smysluplného. Harry ji chytil kolem pasu a jeho rty se lehce otřely o její čelo.
"Chyběla jsi mi," zamumlal. "Jsem rád, že už jsme se vrátili."
"Taky jsem ráda, že už jsi tady," odpověděla a přemýšlela, jestli je její chování vůči němu spravedlivé. Snad by mu měla říct něco o svých podivných myšlenkových pochodech, než si sám všimne, že je něco špatně. Pokud si toho už ovšem nevšiml. Jenže jak by mu to měla vysvětlit, když sama neví, co se s ní děje? Nejspíš to stejně bude tím vším, co se na ni teď nahromadilo za poslední dny. Musí se jednoduše uvolnit a na nějaký ten čas vypnout.
Odtáhla se od něho a beze slova šla do ložnice. Otevřela skříň, kde se chvíli přehrabovala, než našla bílé tílko, ve kterém obvykle spává a volné šedivé kraťasy s růžovými puntíky. Vždy si v nich připadá, jako kdyby jí bylo tak dvanáct. V koupelně hodila své oblečení do koše se špinavým prádlem a pak vlezla pod horkou vodu. Když se donutila vylézt ze sprchy, několik minut si sušila mokré vlasy do té doby, než z jejich konečků přestaly na studené kachličky dopadat kapičky vody. Převlékla se do vybraných věcí na spaní a ještě než opustila koupelnu, zadívala se na svůj odraz do velkého zrcadla.
Co se s tebou děje, Mary? ptala se v duchu sama sebe. Zvedla koutky úst vzhůru a studovala, jestli je její úsměv aspoň trochu věrohodný. Nepřišlo jí tak, možná ale jenom kvůli tomu, že ona o něm věděla pravdu. Povzdechla si a šla zpátky za Harrym do obývacího pokoje. Z chodby akorát slyšela hlasy, z čehož jeden patřil zrovna jemu. Pizza dorazila. Harry přišel se dvěma krabicemi v rukou a jednu jí podal. Odklopila víko a nasála vůni jídla, které neměla už nějakou tu dobu. Krabice ji ze spodu hřála do dlaní a pizza voněla přímo fantasticky.
"Viděla jsi Velkého Gatsbyho?" zeptal se a Mary zavrtěla hlavou. Neměla ani páru, o jakém filmu to mluví. "Tak si ho pustíme," usmál se a posadil se s pizzou na pohovku, načež poklepal rukou vedle sebe na znamení, aby se Mary posadila k němu. Dala si malý polštářek za záda, aby se jí sedělo pohodlněji a ještě více se uvelebila.
"Vlastně jsem si myslel, že přijdeš mnohem dýl. Měl jsem za to, že dnes večer máš ještě trénink. Nebo se pletu?" ptal se Harry lehce zamračeně, zatímco přes ovladač zapínal DVD přehrávač.
"Nepleteš se," řekla a ukousla z trojúhelníčku sýrové pizzy. Vážně obsáhlé vysvětlení, Mary, pomyslela si sama pro sebe. Jako ostatně všechno jiné.
Harry k ní stočil pohled a zkoumavě ji pozoroval. "Tak proč tam nejsi?"
Krátce přivřela oči a zhluboka se nadechla, přičemž Harry přemítal o tom, co se to děje. Nelíbilo se mu to, její chování bylo podivné už několik dnů, ale předtím se rozhodl nevěnovat tomu příliš velkou pozornost. Kdyby ji něco trápilo, řekla by mu to. Nebo ne?
Mary položila na stolek krabici s pizzou a zvedla se. Film teď bude asi vedlejší, protože tohle bude požadovat zřejmě více času, jelikož otázkám typu: "Proč", se zřejmě nevyhne. Ale možná se jí uleví, když mu všechno poví. Vzala do rukou bílou krabici a sedla si zpátky na pohovku. Podala ji Harrymu a ten se na ni jen zmateně díval.
"Co to s tím? Co to je?" zeptal se.
"Moje věci," odpověděla a naznačila mu, aby krabici otevřel. Chvilku se v ní přehraboval a ona jen čekala, až mu to dojde, ale žádného slova se jí od něj nedostávalo, až když se na ní jen zmateně podíval, rozhodla se mu to říct raději sama.
"Odešla jsem," konečně to vyslovila a jak předpokládala, trochu toho nepříjemného pocitu z ní opadlo.
"Ty jsi odešla?!" vyhrkl se šokovaně vyvalenýma očima. "Ty jsi odešla," zopakoval tišeji, jakoby si to říkal jenom sám pro sebe. Najednou se jeho výraz změnil a díval se na ni spíš vyčítavě, z čehož neměla vůbec dobrý pocit.
"Končíš?" zeptal se.
