Autem se začala hlasitě rozléhat nová píseň od OneRepublic, která byla vzápětí doprovázena zpěvem dvou lidí sedících v něm.
I'll be your light, your match, your burning sun,
I'll be the bright and black that's making you run.
And we'll feel alright, and we'll feel alright,
Cuz we'll work it out, yeah we'll work it out.
I'll be doing this, if you had a doubt,
till the love runs out, till the love runs out.
Mary natáhla svou ruku dopředu a hudbu ještě trochu zesílila. Zpívá vcelku ráda, ale ne, že by jí to nějak extrémně šlo. Prý se to však dá poslouchat a lidé si nezacpávají uši, aby toho byli raději ušetřeni, což je pro ni potěšující. S Harrym však zpívá mnohem raději než sama, ale většinou to stejně dopadne tak, že ona přestane a jen fascinovaně poslouchá jeho hlas, čemuž by takhle mohlo být i několik hodin a stejně by ji nikdy neomrzel. Jako se tomu stalo teď.
"I got my mind made up and I can't let go," vycházelo z jeho úst čistými tóninami." I'm killing every second till it saves my soul."
Mary lehce poklepávala prsty do rytmu písně o své stehno a tiše si s úsměvem broukala její melodii pozorujíc Harryho tvář z profilu.
"Co tak koukáš?" zeptal se zničehonic a k jejímu zklamání přestal zpívat. Odtrhl své oči od cesty a podíval se na ni zvídavým pohledem.
"Věnuj se řízení," napomenula ho okamžitě. Rozhodně se jí nelíbilo, že svou pozornost neupíná k silnici a provozu na ní. "Ale zpívej, prosím," dodala tiše. Harry se po její žádosti krátce zasmál, načež ale na její přání pokračoval ve zpěvu. Stále na něj upírala svůj oči a bez ostychu si vychutnávala každý detail a rysy jeho dokonalé tváře. A jeho hlas...
Byla jím natolik okouzlena a zahloubaná do svých myšlenek, že sotva postřehla konec písně. Nadále ho ale sledovala a jemný úsměv z jejích rtů taktéž nemizel.
"Znervózňuješ mě," řekl po chvíli, kdy jediný zvuk v autě bylo, teď už ztišené, rádio.
"Ahh... já, jo, promiň," zakoktala se trochu dívka vedle něj a lehce pokroutila hlavou, jakoby tím mohla všechny své myšlenky vypustit z hlavy. "Jen jsem se nechala trochu unést."
"Mnou?" optal se Harry, v jehož hlase bylo slyšet mírné pobavení ale i potěšení z toho, že v ní dokáže vyvolat takovéhle pocity.
"Nemám kým jiným," odpověděla mu, ale on na to nic dalšího neřekl.
"Asi tomu nerozumíš," zamumlala si pár vteřin na to spíš sama pro sebe, ale on ji přesto slyšel.
"Ale rozumím," namítl klidně. "Až moc dobře. Víš vůbec totiž jakou máš... moc, jaký máš vliv na ostatní, když tancuješ? Lidi se jsou tebou naprosto paralyzovaní, okouzleni a kolikrát určitě neschopni slova," stočil téma nynějšího rozhovoru na její osobu. "Vím to, protože jsem to sám zažil," řekl a krátce zavzpomínal na to, když Mary spatřil poprvé. Tančila a on se do ní v tu chvíli bezhlavě zamiloval. Nemohl tomu nijak zabránit, bylo šílené. Jako jízda na horské dráze. Úplně jí propadl.
"To není totéž, jako když zpíváš. S klukama můžete dát lidem mnohem víc. Hudba lidi spojuje a dává jim naději, dokáže jim pomoct, ale když já tancuju, tak akorát nechápou, jak to dokážu," oponovala mu.
"Myslíš, že lidem nic nedáváš?"
"Ano," přiznala. "To si myslím."
"Tak to ale není." Kroutil Harry nesouhlasně hlavou. "Nic není bezvýznamné." Opět odtrhl oči od silnice a podíval se na dívku vedle něj, která upírala pohled z kouřového okýnka na utíkající krajinu venku. "Ty lidem ukazuješ krásu."
