"Je divnej," říkal Harry už po několikáté a nedůvěřivě pozoroval Cedrica, jak sedí vedle Gemmy a povídají si spolu. Mary nad jeho slovy s pobaveným úsměvem protočila oči. Přesně reakce, jakou od něj očekávala.
"Ale není," namítla.
"Je, podívej se, jak se na ni usmívá," oponoval jí, aniž by se jeho výraz nějak změnil.
"Myslím, že se usmívá hezky. Má jeden ďolíček jako ty," řekla a pohlédla na Harryho. Ten jen nesouhlasně pokroutil hlavou a odvrátil oči od toho, jistě se dobře bavícího, páru.
"No tak. Gemma může chodit s kým chce, a nebude se tě ptát na povolení, jestli může nebo ne. Vždycky to bude jen její rozhodnutí. Nic s tím neuděláš."
"Já vím, ale jak to po tom dopadá, že? Andy nebyl zrovna výhra," nadále se si stál na svém.
"Harry." Povzdechla si a znovu se podívala na Gemmu se Cedricem. Sluší jim to spolu a navíc, Cedric se zdá jako opravdu milý kluk, pořád se vesele usmívá.
"Už mlčím," zamumlal Harry. "Jen se mi nelíbí, to je všechno."
"Ani mu nedáš šanci, to je pak těžký," vyčetla mu Mary. "Uvidíš, kdyby jsi to zkusil, možná by jsi změnil názor. Ostatně, jak by bylo tobě, kdybych měla bratra, kterému by jsi se zrovna dvakrát nezamlouval?"
"Já nevím... ale asi by to nebylo moc příjemný," přiznal. "Jenže," široce se usmál, "ty bratra nemáš, takže se tím nemusím trápit." V tomhle ohledu mu stačila Tanya.
"Jo, to je tvé jediné štěstí," zamumlala trochu rozmrzele.
"No tak, Mary," pronesl Harry smířlivě. "Tohle mají prostě bráchové v povaze."
"Pěkná vlastnost," řekla si sama pro sebe.
"Tak dobře, budu se teda snažit," vzdal to nakonec, i když ve skutečnosti se mu tak vůbec nechtělo. Ale už se dál nechtěl bavit o jeho sestře, akorát se kvůli jejím vztahům vždycky dohadují. Nechce zbytečně plýtvat časem, kdy po dlouhé době na nějakou dobu může být společně se svou přítelkyní.
"Ale to nemění nic na tom, že se mi ten Cedric nezdá," dodal, když spatřil Maryin vítězný výraz, jenž po jeho slovech zmizel a následovalo ho jen povzdechnutí.
"Ty jsi fakt-."
"Úžasnej?" přerušil ji. "Fantastickej? Nejlepší?" vyjmenovával dál, přičemž se usmíval.
"Skromnej," dořekla Mary a zasmála se nad jeho naoko dotčeným výrazem.
Domem se ozval zvuk zvonku, načež všichni přítomní zpozorněli. Zdá se, že příjezdy očekávaných začínají. Gemma vyskočila z pohovky na nohy a rychlým krokem přešla k oknu.
"To je děda Charlie a babička Suzie!" vyhrkla nadšeně a začala okno otevírat.
"Já tam dojdu," ozvala se z kuchyně Anne a zamířila do chodby k domovním dveřím, přičemž si otírala zamazané ruce do kuchařské zástěry.
"Děda Charlie," zamumlala Mary zhrozeně a pohlédla na Harryho. "Děda Charlie," zopakovala a Harry se jen stěží ovládal, aby se naplno nerozesmál.
"To není vtipný, Harolde. Víš, jak mi minule bylo špatně?" ohradila se. "Sice toho moc nesním, ale tu porci, co mi tvůj dědeček nandal a tu další potom a tu další radši nepočítám, by nesnědlo ani pět Niallů."
"To je fakt," uznal s přikývnutím, načež se usmál. "Ale aby jsi neřekla, zachráním tě."
"Jo a jak?" zeptala se a ruce si překřížila přes hruď.
"Vezmeme teď Baddyho ven a děda si mezitím jistě najde jinou oběť," navrhl. "Podle něj totiž potřebuje vykrmit každý."
Minule, kdy se pro změnu slavily Harryho narozeniny, přijel stejně jako dnes děda Charlie, kterého Mary do té doby ještě neznala. Je mu kolem sedmdesáti a jeho největším koníčkem je vaření a sbírání hub. První slova, když spatřil Mary, byla: "Bože, holka, ty jsi ale hubená!" A tím to všechno začalo. Po celou dobu oslavy musela dědovi Charliemu dělat společnost a sníst všechno, co jí nandal na talíř a že toho bylo opravdu hodně. Poznámky babičky Suzie o tom, že jí bude špatně, jakoby neslyšel a Harry se nad celou situací jen bavil. Nakonec jí ale bylo tak špatně, že se sotva zvedla od stolu a zbytek víkendu strávila v Harryho posteli.
Došli na zahradu pro vlčáka Baddyho, který poslušně ležel u své boudy s vyplazeným jazykem a od vedra chudák funěl.
"Čau, trhači," řekl Harry a podrbal ho za ušima. "Jdeme se proběhnout, co ty na to?" Baddy se zvedl na nohy a párkrát zavrtěl ocasem. "Přesně tak." Usmál se Harry a připnul mu vodítko.
***
Seděl na zemi v zelené trávě pod stromem, o jehož mohutný kmen se zády opíral a pozoroval dívku pobíhající kousek od něj po louce, provokujíc Baddyho malým klacíkem, který nejspíš našla někde na kraji lesa, jenž obklopuje celé tohle prostranství. Zvlnil rty do pobaveného úsměvu, když se vlčákovi podařilo chytit dřevo mezi ostré zuby a začal jím tahat směrem k sobě.
"Baddy, pusť!" vyhrkla Mary a snažila se získat klacek zpátky, ale moc se jí to nedařilo. Po pár vteřinách se mu podařilo vytrhnout jí dřevo z rukou, načež začal běžet směrem k Harrymu. Lehl si kousek od něj, ožužlávajíc svůj úlovek, přičemž vesele vrtěl ocasem.
"Co ty siláku?" nadhodil Harry a natáhl se k němu. Párkrát ho pohladil po hlavě, ale jen co se mu ruka přiblížila k jeho kořisti, výhružně zavrčel. "No dobře, dobře," zamumlal. "Já ti to neberu."
Lehce pokroutil hlavou, načež stočil pohled k Mary, která se taky vracela zpátky k němu, avšak ne s takovým elánem jako Baddy. Všiml si, jak lehce pokulhává na pravou nohu a v její tváři bylo poznat, že ona sama si to až příliš dobře uvědomuje. Když si všimla, jak ji upřeně pozoruje, věnovala mu úsměv, přestože určitě stejně jako on věděla, že to není dobré. Harry si krátce povzdechl a až k němu došla, natáhl k ní ruce. Posadila se vedle něj a nechala se jeho pažemi obejmout.
"Měla by jsi jít k doktorovi," řekl hned.
"Nic to není, Harry," namítla. "Občas mě sice bolí, ale je to v pohodě."
"Tomu sama nevěříš," zamumlal nesouhlasně.
"Neřeš to, prosím. Dokud se to dá snést, nic se neděje," nadále ho přesvědčovala, avšak zcela marně.
"To nemyslíš vážně!" vyhrkl a zpříma se jí zahleděl do tváře. "A kdy to nebudeš moct snést? Až to bude bolet tak moc, že se nebudeš moct postavit?" ptal se. "Nebo až nebudeš moc tancovat?" dodal vzápětí a zpozoroval nejistotu, která se jí rychle mihla v očích, následovaná mírným zděšením. Tušil, že v ní jeho poslední slova vyvolají nějakou reakci, jež jí nad tím donutí přemýšlet a byl rád, že se mu to povedlo. Na druhou stranu pociťoval určitou lítost.
"Promiň, ale nesmíš to jen tak házet za hlavu," řekl po chvíli, kdy mlčela.
Nic mu na to ale stejně řekla, jen párkrát pokývala hlavou na znamení, že si to uvědomuje. Nemohl si být ale jistý, že mu tím dává za pravdu a souhlasí s ním. Ale i tak se rozhodl to nadále nerozebírat s tím, že si o tom promluví později a změnil téma.
"Jak se ti líbí v nové škole?" zeptal se, jelikož si uvědomil, že se mu o ní zatím ani slůvkem nezmínila. A po druhé už nechce udělat stejnou chybu s tím, že by nic nevěděl. Že by měl jen domnění o její spokojenosti. Mary se však široce usmála a dala se do nadšeného vypravování. To mu stačilo jako důkaz, že se tam cítí šťastná.
