Hleděla do plánku celé akademie, který před pár minutami při svém odchodu z další kanceláře, dostala od paní Matlockové. Moc to však nepomohlo, orientace není zrovna její silnou stránku, a tak byla v obrovském komplexu opět ztracena.
Sál F13, místo, kam má jít na svou vůbec první taneční hodinu zde. A přijít pozdě by zřejmě nebylo zrovna to nejlepší. Má ještě pět minut. Pouhých pět minut. Kéž by teď někde v davu lidí zahlédla červené vlasy Sam, která by jí mohla pomoct najít cestu, jako to udělala s ředitelnou. Ale bohužel.
Hlavně se soustředit.
Takže popořádku. Třetí patro. Rozhlédla se okolo sebe, a když na konci chodby spatřila schody, rychle k nim zamířila s novou nadějí. Brala je po dvou, přičemž se vyhýbala druhým lidem chodících po nich, aby svou neurvalostí ještě někoho nezranila.
Procházela kolem několika velkých dveřích, skrz které se dalo dívat dovnitř velkých, ale i také malých tanečních sálů a po očku sledovala, co se uvnitř děje. Některé byly zcela prázdné a v dalších bylo pár lidí, jež se připravovali na svou hodinu.
Cedulka s popiskem na stěně u jedněch z posledních dveří jí potvrdila, že to zvládla bez žádných velkých problémů. Zhluboka se nadechla a zatlačila do jednoho z jejich křídel. Pravou nohou, připomněla si, a tak také udělala. Téměř okamžitě pocítila, jak se na ni upřelo několik pohledů, ale snažila se tomu nevěnovat pozornost, jako tomu byla doposud vždy zvyklá. Vlastně ani netušila, co má teď dělat, kam jít dál, dokud se před ní neobjevila osoba s veselým úsměvem.
"Ty jsi tady!" vyhrkla Sam nadšeně. "Co zkoušky? Zvládla jsi je? Ale jak to, že jsi tady tak brzo?" chrlila na ni otázky závratnou rychlostí.
Mary pocítila úlevu, že ji vidí.
"Pomaleji," zastavila ji lehce pobaveně a už se jí chystala postupně na vše odpovědět, jelikož nabyla dojmu, že Sam je ten typ člověka, který si vždy dokáže získat odpověď. Periferně však postřehla ne zrovna příliš milý pohled, jenž ji v tom zabránil. Tak nepříjemně provrtávající. Nemohla jinak a podívala se tím směrem. Jeho majitelka seděla na zemi a utahovala si své taneční boty. Když se jejich pohledy střetly, zvedla tázavě obočí a Mary od ní oči zase raději odtrhla.
"Myslím, že bude lepší, když ti to řeknu po hodině," navrhla. Pro jistotu. Proč riskovat, že by se tu hned od začátku roznášely řeči o protekci, jelikož byla přijata bez jakýkoliv zkoušek? To by ještě tak chybělo. Mohlo by se k tomu taky přidat pár dalších věcí a zřejmě by hledala další školu. Opravdu netouží po dalších problémech, když před nimi utekla.
"No, dobře," souhlasila Sam trochu zaraženě, zřejmě nechápala.
"Fajn... tak, kde se tu můžu převléknout?" zeptala se a začala se rozhlížet kolem sebe, přičemž se snažila, aby jí pohled nesklouzl na tu dívku, co ji před chvíli nevraživě sledovala.
"Tamhle." Ukázala červenovláska na dveře v rohu místnosti. "Jsou tam i sprchy a tak."
"Jdu, abych to stihla, díky, Sam," řekla a rychlým krokem zamířila k šatně.
Měla to opravdu jen tak tak. Pár vteřin na to, co se vrátila do sálu převlečená, vešla do něj i učitelka. Mary ji neznala, má dojem, že ji ani nikde neviděla, tudíž netuší, co má od ní očekávat. Přesto to však z jejího výrazu po chvíli poznala. To není dobré. Sledovala ji, mezitím, co si odkládala své věci v rohu místnosti a upřímně doufala, že její úsudek je pouze jen špatná domněnka.
Pomalým krokem se blonďatá žena začala vracet k dívkám, až se nakonec zastavila před nimi. To držení postavy a chůze, určitě musí tančit už velmi dlouho. Mary pátrala v paměti jak jen mohla, stejně si nedokázala ve spojitosti s touto ženou nic vybavit. Možná, že její jméno jí v tom pomůže.
