Byla v prázdné šatně a převlékala se do čistého oblečení. Venku už se šeřilo a obloha se pomalu schylovala k dešti a díky tomu se na zdlouhavou cestu metrem domů, kterou bude muset absolvovat, netěšila ještě víc. Je tak unavená, že ze všeho nejraději by si tu teď lehla na dřevěnou lavičku a usnula. Představa spánku je totiž až příliš lákavá. Nebo jakéhokoliv jiného odpočinku.
A tak místo toho, aby dolů po schodech šla hezky po svých, se ze třetího patra bez námahy svezla až do přízemí a loudala se s taškou přes rameno k východu. Jen co se ocitla na doslova mrazivém večerním vzduchu, automaticky si kabát ke svému tělu přitáhla blíž a bradu zabořila do látky bavlněného šátku.
Pohled upírala na zem na šedavý chodník a zároveň na špičky svých bot a podvědomě se tímto kryla před chladným větrem rychle se prohánějícího kolem ní.
Bože, to je kosa, pomyslela si a nepříjemně se ošila. Proto přidala do kroku, aby u zastávky metra byla co nejrychleji, jak to jen půjde a pak už pouze do přívětivého tepla domova.
"Hej, Mary!"
Prudce se zastavila a pohlédla na svou pravou stranu, odkud se ozýval ten hlas. Harryho hlas.
"Harry?" vyhrkla překvapeně. Vůbec ji nenapadlo ho tady čekat. Vlastně ho po včerejšku na nějakou dobu nečekala vůbec nikde...
Rozešla se směrem k němu, zatímco on se bez jakékoliv změny opíral o dveře svého auta.
"Nastup si," vyzval ji, jen co k němu došla a taky dřív než stačila vůbec něco říct.
"Fajn," zamumlala a sedla si na místo spolujezdce, tašku pokládajíc na svá stehna.
Harry udělal to samé a aniž by cokoliv řekl, rozjel se neznámo kam.
Stačilo jí jen chvilku sledovat rysy jeho tváře na to, aby lehce poznala, že je stále naštvaný. Čelist se mu každou chvilkou pevně napínala a jeho čelo bylo pokryto jemnými prohlubněmi vrásek od ustavičného mračení. A hlavně vůbec nemluvil.
"Kam to jedeme?" zeptala se ho po chvíli naprostého, z její strany dosti trapného, ticha, když zpozorovala, že rozhodně nemíří k ní a ani k němu domů.
"Uvidíš," odpověděl stručně.
Super.
Stočila raději pohled na stranu a sledovala večerní dění na ulicích skrz matné okýnko. Nikdy se s Harrym moc nehádali a když ano, tak to byly pouze takové ty hlouposti, na něž se rychle zapomnělo. Samozřejmě, že se naskytlo i něco většího rázu, ale nakonec se jim to povedlo vždycky vyřešit a vše bylo v klidu.
Avšak tohle je jiné.
Ne, že by jejich jednání bylo nějak odlišné, když oba trucují kvůli tomu druhému, no teď tu podivnou změnu jednoduše cítí. Kdykoliv se nadechne, je to jakoby vzduch mezi nimi byl otrávený.
