Trpělivě vyčkával na její odpověď, zatímco ona mlčela a hleděla mu do očí s jistou dávkou mírného zaskočení.
"Samozřejmě, že ne," odpověděla po chvíli tiše.
"Tak proč?" zeptal se Harry a položil krabici na zem.
"Protože už jsem to tam nemohla vydržet," odpověděla.
Nikdy se Harrymu nesvěřovala s tím, s čím se musela každodenně potýkat, jaké neskrývané nenávisti musela čelit. Nechtěla ho tím zatěžovat. Po celý život byla zvyklá, že své problémy neřešila, potlačovala je a všechno se v ní kupilo a to z ní dělalo to, co je. Ani nechápe, proč s ní Harry stále je, proč ji ještě neopustil. Kdyby byla jím, odešla by. Nevydržela by sama se sebou. Se svým kolikrát nepředvídatelným chováním a podivným, s jistým odstupem a kolikrát odměřeným vyjadřováním... musela být nesnesitelná.
Harryho pohled teď byl zmatený. Nemohla to tam vydržet? Studoval pozorně její výraz, ve kterém se svářelo několik emocí, převážně ty negativnější a pokoušel se z toho všeho něco rozumného vyvodit. Nikdy mu neřekla, že by tam měla nějaké problémy nebo něco podobného. Na druhou stranu, nikdy se mu moc nesvěřovala, uvědomil si tento nepotěšující fakt.
"Rozveď to, prosím," vyzval ji, než začne sám dělat ukvapené závěry, které by nemusely být mylné a možná by mohly i uškodit.
"Dobře," řekla a na chvíli se odmlčela, zvažujíc svá nadcházejí slova. "Vím, že jsem se ti o tom nikdy nezmínila, možná to byla chyba, ale na tom teď už asi nezáleží. Každopádně... nikdy jsem to tam neměla nejlehčí, už hned od začátku. Není to tak, že bych měla problémy s tréninky nebo tak, ale," na chvíli se odmlčela, "ale nikdy mě mezi sebe nepřijali a já nevím proč. A postupem času, co jsme byli starší, se to začalo zhoršovat a stupňovat. Nechápu, proč jsem pro všechny byla jako jedovatým trnem. Nenáviděli mě. Proto jsem se rozhodla odejít a přestoupit jinam, radši. Doufám totiž, že na novém místě to bude lepší," vypověděla zkráceně, co mu chtěla říct. Bylo by toho více, kdyby se do toho rozhodla zakomponovat vše, ale nabyla dojmu, že to nejpodstatnější bude pro zatím stačit.
"Proč jsi mi o tom nikdy nic neřekla?" zeptal se Harry vyčítavě, ale zároveň v jeho hlase byla slyšet stopa starostlivosti. Ubližovali jí tam? Napadali ji slovně? S určitostí ano. Copak mu ale tak málo důvěřovala, aby se mu třeba jedním slovem zmínila? Nebo ho tím naopak nechtěla zatěžovat? Pociťoval sklíčenost a mrzutost nad tímto zjištěním a nad jeho vlastními myšlenkami.
"Je to složité," odpověděla. "Nechtěla jsem ti tím zbytečně přidělávat starosti, sám toho musíš řešit hodně a v mnohem větší míře než třeba já," vysvětlila.
"Mary," povzdechl si. "Na tom přeci nesejde. Tohle nejsou žádné malichernosti, ale vážné věci." Při uvědomění toho, že mu nic neřekla proto, aby mu nepřidělávala problémy, pocítil ten hluboký pocit náklonnosti, který vůči ní chová.
"Ale-," chtěla Mary něco namítat, a však Harry ji zastavil.
"Žádné námitky!" zarazil ji a pak se mírně usmál. "Slib mi, že až se bude něco dít, řekneš mi to, a nebudeš si to nechávat pro sebe, ano?"
"Ano," přikývla na souhlas a v duchu přemítala. Bylo by správné se mu svěřit, to ano, ale... Nikdy to nedělala, zvládala to sama a to je právě ten velký rozdíl a možná i problém. Jako kdyby neznala žádný jiný možný způsob. Ale slíbila mu to. A sliby se mají plnit.
Ale Harryho trápila ještě jedna věc- jestli na té nenávisti nemá podíl třeba i on. Druhá strana slávy zastiňuje i jeho nejbližší a bohužel i mnohokrát negativně. I když u Mary se jim společně daří udržet větší část jejího soukromí, bohužel to kolikrát nebývá zrovna lehké.
"Myslíš, že za to, co se tam dělo, můžu i já? Víš, že jsme spolu, přestože to moc lidí neví" říkal nejistě. Nechtěl, aby se kvůli němu dělo něco takového a obzvlášť Mary.
Ale ona zavrtěla hlavou. "To ne. Začalo to dávno předtím, než jsme se potkali, takže si za to rozhodně vinu nedávej," ujistila ho. Věděla, že ho tyhle věci vevnitř užírají, ale nemohla mu s tím nijak pomoct.
Ale teď bylo poznat, že se Harrymu značně ulevilo.
"Rozhodla jsi se správně. Určitě se to změní k lepšímu," řekl nakonec. "A teď," usmál se, "dojíme tu pizzu, než bude studená a koukneme se na ten film," rozhodl se změnit téma k jistě mnohem příjemnější činnosti.
Oba dva se natáhli pro své krabice s pizzami, přičemž Harry spustil ovladačem Gatsbyho. Znovu se pohodlně usadili a ani jeden se snažil nepřemýšlet nad rozhovorem, který spolu před chvíli vedli. Poprvé za tento večer a vůbec za delší dobu se Mary zdálo, že se mezi nimi uvolnilo jakési napětí, ač ho asi pociťovala jenom ona.
A byla to více než milá změna.
-----------------------
Mary jako vždy vstávala brzy, ještě za tmy. Vlažná sprcha, dva křupavě opečené tousty a sklenice pomerančového džusu, každodenní ranní rutina. Akorát teď tu byl Harry, který ale spokojeně spí v posteli. Nechtěla ho budit, potřebuje odpočinek a obzvlášť teď, po jistě náročném týdnu.
Postavila se před velké rozkládací zrcadlo na protiskluzovou podložku a začala dělat protahovací cviky. Je to něco jako její rozcvička po ránu, aby se vždy dokonale probrala. Nabíjí ji to energií, která ji vydrží na dlouhou dobu. Po chvíli začala svůj odraz detailně pozorovat. Vyzařovala z ní elegance a jistota, když prováděla jeden cvik za druhým. Hubené tělo jí zpevňovaly svaly, hlavně na nohou, ale nikdy nepůsobily až příliš přehnaně a nepřirozeně. Fascinovalo ji, jak se při jakémkoli menším pohybu a síle napnou.
Akorát se chystala sednout, když vedle podložky se na podlaze rozvibroval její mobil. Povzdechla si a přemýšlela, kdo by ji mohl otravovat takhle brzy ráno. Natáhla se pro něj a podívala se na velký displej. Zamračila se, když spatřila volajícího.
Její matka.
