26. - "Nebudeš mi lhát, ty malá děvko!"

2.3K 122 15
                                    

Emily's pov. 

Prudce jsem se kousla do zkrvaveného rtu, abych ze sebe nevydala ani hlásku. Jsem uvězněná s tím psychopatem už nějaký tři týdny a denně mě využívá. Denně si mě vezme. A denně padnu do bezvědomí ve chvíli, kdy se ten magor do mě udělá. 

Ale dneska tomu bylo jinak. Nepřišel, takže jsem se volně pohybovala po pokoji. Vzala jsem si papír a tužku a začala kreslit. Když jsem skončila, vyšel z toho Pietrův portrét. Musím uznat, že mu to bylo dost podobný. 

Pohlédla jsem na Pietrův nakreslený obličej, který jsem vystihla téměř přesně

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Pohlédla jsem na Pietrův nakreslený obličej, který jsem vystihla téměř přesně. Chybí mi každým dnem víc a víc. Jak ráda bych ho měla u sebe. Jak ráda bych se nechala objímat a utěšovat, že vše bude dobré. 

Oči se mi zaplnily slzami, které mi stekly po tvářích a padly mi do klína. Chtěla bych se odsud dostat, ale nevím jak. Zaprvé, jsem tu úplně sama. Zadruhé, nevím kde přesně jsem. Kdybych to věděla, zvládla bych utéct. Snad. 

Náhle se prudce rozrazily dveře. 

Prudce jsem se otočila a uviděla Lokiho. Zvedla jsem se od stolu a otočila papír čistou stranou vzhůru. 

"Co to tam máš?" zeptal se a práskl dveřmi. 

"Ty dveře ti nic neudělaly!" zavrčela jsem na něj. "Jen obrázek, nic víc." 

Třemi kroky přešel místnost a zastavil se těsně u mě. "Nebudeš mi lhát, ty malá děvko!" zavrčel, vzal mě za ruku a hodil na stůl. 

Narazila jsem zády na hranu stolu a bolestně vyjekla. Věděla jsem, že nemá cenu se bránit. Vezme si mě tak jako tak. 

Vzal moje ruce do svých a dal mi je nad hlavu. "Tentokrát začneš vzdychat nebo si mě nepřej!" zasyčel a strhal ze mě všechno oblečení. 

Zavřela jsem oči a nevydala za celou dobu ani hlásku. Nebudu mu dělat kurvu, která ho poslechne na slovo! 

Když konečně skončil, sesunula jsem se k zemi, kde jsem se stočila do klubíčka, přitáhla si kolena k sobě a objala je pažemi. "Ty jsi monstrum," šeptla jsem vysíleně. 

Bůh se jen zachechtal. "Ani nevíš jaké, Emily," řekl a uslyšela jsem, jak si natáhl kalhoty. "Večer zase přijdu, těš se." Pak odešel. 

Nebyla jsem schopná se zvednout. Bolelo mě celé tělo. Jediné, co jsem nyní chtěla, bylo umřít.

°

Pietro's pov. 

Když mi ostatní řekli, že ten černovlasej kretén unesl mojí Emily, nechtěl jsem jim věřit. Ale pak mi došlo, že je to pravda. 

Tři týdny už je pryč a nevíme, kde jí máme hledat. Thor dokonce zapojil i Asgard, ale i tak nám to nijak nepomáhalo. Nic jsme nevěděli. 

Monster? No, Stark. (Avengers CZ)✔Where stories live. Discover now