Přijet na místo, kde už jste byli, procházet chodbami, které dávno znáte, poznat člověka, co je vaším dlouholetým přítelem, a to všechno po dobu šestnácti let, ale nevzpomenout si na to, když tam znovu přijedete po čtyřech letech?
Poněkud zvláštní...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Neustále se převaluji z jednoho místa na posteli na druhé, dokud nezjistím, že mi ani jediný milimetr té matrace není pohodlný.
Zoufale si odfrknu a posadím se s úmyslem něco vymyslet. Něco, co dělat, abych se tak unavila, že bych byla schopná usínat ve stoje.
Jako první mě napadlo se podívat na internet na nějaké tipy, co dělat, aby se mi lépe usínalo.
Na YouTube jsem našla jedno video, tak ho shlédnu a postupně zkouším jednotlivé možnosti.
Bylinkový čaj nezabral. Jenom jsem si zahřála žaludek.
Další možnost; otevřít okno a vyvětrat si.
Otevřu proto veškerá okna v místnosti, vlezu pod teplou peřinu a zabalím se jí až po krk.
Vydržím takhle ležet v tom proudění chladného večerního vzduchu asi půl hodiny, a cítím pořád stejně velkou únavu, jako předtím. Tudíž nulovou.
Knížka. Přečíst si oblíbenou knížku... Fajn. Dojdu si tedy pro svou právě znovu rozečtenou 'Pýcha a předsudek' od Austenové a pokračuji v četbě.
Ovšem když dočítám poslední kapitolu, dojde mi, že to taky asi nezabralo.
Hodiny ukazují tři ráno...
Fajn. Další rada; Poslechnout si relaxační muziku.
Vida... To zní dobře.
Vezmu tedy spokojeně ze stolku sluchátka, zapojím je do telefonu a najedu na písničku v hudebním přehrávači, která má pouze instrumentální obsah.
Ale zapomněla jsem si vypnout náhodné přehrávání playlistu, takže mi do uší začalo už v polospánku řvát 'Mantra' od 'Bring Me The Horizon'. A jak jinak, než že mě to znovu probudilo.
Nevrle odhodím sluchátka na druhou stranu místnosti a rozhodla jsem se zkusit znovu normálně usnout.
A hádejte co? Po zaboření se do polštářů jsem pomalu zavírala a zavírala oči tak dlouho, dokud jsem nebyla tuhá!
To mi ale vydrželo jen do východu slunce, což značilo, že jsem naspala tak dvě a půl hodiny, ani ne.
Usoudila jsem, že pokoušet se o další metody jak lépe usnout už raději nemá cenu, tak na internetu projíždím sociální sítě a nové příspěvky od mých oblíbených zpěváků.
To mi ale překazilo oznámení, že jsem vyčerpala svůj měsíční limit dat.
Takže o další zábavu méně.
S výrazem plným neštěstí mobil odkládám na noční stolek, když mi pohled zavadí o otrhanou vazbu kožené knížky.
Mám pokoušet vlastní nervy a psychické zdraví tím, že se pokusím číst dál? Jen pod představou veškerých hororových scénářů, co se mi v hlavě tvoří, se bojím na další čtení toho ručně sepsaného svazku jakousi mou předchozí já jen pomyslet...
