Přijet na místo, kde už jste byli, procházet chodbami, které dávno znáte, poznat člověka, co je vaším dlouholetým přítelem, a to všechno po dobu šestnácti let, ale nevzpomenout si na to, když tam znovu přijedete po čtyřech letech?
Poněkud zvláštní...
Oups ! Cette image n'est pas conforme à nos directives de contenu. Afin de continuer la publication, veuillez la retirer ou télécharger une autre image.
Netroufám si odhadovat, jak dlouho jsme seděli na posteli a v tichosti pozorovali probouzející se přírodu, ale mně už se zdál čas tak akorát k tomu přerušit chvilku našeho smíření a začít uplatňovat jeho slib.
S jemným povzdechem ze sebe odhrnu peřinu a nohy spustím přes okraj postele.
Jen co si však jdu bosky po chladné kamenné podlaze pro oblečení, těsně před dveřmi skříně se zastavím a otočím na Darrena stále sedícího na posteli a sledujíc snad každý můj krok, který jsem doteď udělala.
S pozvednutým obočím k němu vyšlu prosbu, kterou nejspíše pochopil, poněvadž za chvíli ke mně byl otočený zády aby mi dal alespoň nějaké to soukromí k tomu se převléct.
I přestože mi bylo jasné, že má v sobě dostatek gentlemanství a slušnosti, pociťovala jsem jistou dávku adrenalinu a až snad podivného vzrušení. Jako když čekáte na to, až vyjde další řada vašeho oblíbeného seriálu nebo píseň od oblíbeného interpreta. Za celý svůj život jsem se v přítomnosti muže nepřevlékala.
Možná by se někomu mohlo zdát, že z toho dělám zbytečnou vědu, ale kdyby se ocitli na mém místě, je mi jasné, že by se necítili jinak.
Zatřepu hlavou, abych vytěsnila takové a podobné myšlenky, a co nejrychleji to dovedu na sebe obléknu spodní prádlo s riflemi a svetr, co mi upletla babička ještě k mým osmnáctým narozeninám. Nějak jsem od té doby holt nevyrostla...
,,Tak," zvolám, abych upoutala jeho pozornost a dala mu tak signál, že se může otočit zpět. ,,čím začneme?"
Stoupne si a ruce dá do kapes u oblekových kalhot, než mi odpoví. ,,Ty se zatím nasnídej, a až řekneš rodičům, že se jdeš učit, tak se vrať. Pak začnu s vyprávěním."
Pouze na jeho plán kývnu, odemknu a přemýšlím, zda má cenu ho tu zamykat? Není přeci tak hloupý, aby se tu procházel za denního světla po chodbách, no ne?
Nechám to tedy být a jdu si sednout k jídelnímu stolu, kde právě usedají i mí rodiče.
S přáním dobrého rána do sebe začnu ládovat jídlo, jako kdybych týden nejedla, abych mohla co nejdříve jít zpět za tím mužem v pokoji, jež se mi konečně hodlal otevřít.
Jen co se ale zvedám se slovy, že se jdu učit, zarazí mě matka se svým oslovením.
,,Claris," zastavím se ve stoje připravena odejít a poslouchám, co mi chce říct. ,,ohledně toho učení... Včera za mnou přišel Adam s nabídkou, že by ti s tím mohl pomoct. Sám je teď už prvním rokem na stáži u jednoho z těch nejváženějších chirurgů v rámci praxí, tudíž bys možná jeho znalosti uvítala." srdce mi po tomhle vynechalo jeden úder a donutilo mě zalapat po dechu v napjatém očekávání, jak bude znít její dodatek. ,,A já tu nabídku tvým jménem přijala."
