15. Ledna 2000

2 1 0
                                    

„Annie, on se vrátí."

„Nevrátí. Jsem špatná matka." truchlila už druhý den za sebou.

„Jak to můžeš vědět? Myslíš si, že mu pomůžeš tím, že tady budeš fňukat? Pojď radši do postele a pomoz mě s něčím." mrkl na ni.

Zatím co Annie truchlila a Patrik ji díky citovému kolapsu vydíral, se malý Daniel prodíral ulicemi. Nevěděl, co má dělat. Nikoho tady neznal, měl hlad, byl vyčerpaný a byla mu zima. Domů se, ale nemohl vrátit. Ne bez maminky. Ani si nechtěl představovat, co by mu otec udělal, kdyby jí domů nepřivedl. Prostě jen tak bezcílně bloudil a čekal, až se něco přihodí. Jeho rána na zádech dost bolela, ale nevěděl, jak si má pomoct.

Večer byla Annie úplně bez sebe. Nikde neviděla Danielovo auto a to jí přesvědčilo v tom, že už se nevrátí. Patrik nebyl doma, a tak se vydala najít Daniela. Nedlouho po jejím odchodu z domu ho opravdu našla. Ležel na schodech nedaleko jejich garsonce.

„Daniely, miláčku. Jsi v pořádku? Tak strašně jsem se o tebe bála. Proč jsi nebyl doma?" Daniel byl rád, že svou mámu opět vidí a skočil jí do náruče.

„To táta. Mami, to táta za to může."

„Ale blázínku, co to vykládáš? Tvůj táta tě miluje."

„Ne, mami. On mi rozbil autíčko."

„To se ti něco zdálo." chlácholila ho. Daniel jí však umlčel, když jí ukázal ten střípek, který si předtím schoval.

„Musela to být nehoda. Pojď, půjdeme domů. Je tady zima."

„Doma taky." V tom měl malý Daniel bohužel pravdu. Doma měli opravdu zimu.

ACOBजहाँ कहानियाँ रहती हैं। अभी खोजें