ACOB

18. Dubna 2010

Čím byli Patrik a Daniel starší, tím méně se vídali. Oba dva o to moc nestáli. Patrika pocit, že mu Daniel ničí život pořád neopustila a Daniel to cítil. Proto raději trávil veškerý svůj čas venku a sám se učil něco o životě. Neměl sice vzdělání, ale byl chytrý. Věděl snad vše o morálce a lidech. Zkoumal je denně. Často také přemýšlel nad tím, jaké to bude, až jeho otec umře. Zdědí potom jeho dílnu? Uživí se snad sám? Jeho myšlenky tak různě bloudili do chvíle, než si našel nějakou práci. Pracoval ve skladě jednoho obchodu s nábytkem. Byl tam sice jako levná pracovní síla, ale vydělal si alespoň nějaké peníze, takže nemusel krást nebo žebrat. Navíc měl možnost seznámit se s pár skvělými lidmi. Měl pár starších přátel, ale pořád byl uzavřený. Zadumaný nad svým otcem se jednoho večera vracel z práce domů. To že už z dálky slyšel hlasitý řev, nebylo neobvyklé. Poslední dobou měl Patrik až příliš mnoho návštěv. Daniel za ta léta se svým otcem zjistil, že je závislý na drogách a to mu jeho otce ještě více znechucovalo. Byl nade vše přesvědčený, že on nikdy drogy brát nebude. Čím blíž byl k dílně, tím jasněji mu zněla slova zevnitř. Hlas Patrika se střídal s hlasem chlapa, který tady byl už často. Daniel se zastavil před dveřmi a poslouchal. Pár kolem jdoucích si ho prohlédlo a divili se, co tam dělá. Nikdo se k němu však už neměl odvahu přiblížit, jelikož se zevnitř ozýval hlasitější projev dvou mužů.

„Měl jsi to zaplatit před týdnem."

„Zaplatím za týden."

„A to ti mám věřit?"

„Dělám, co můžu."

„To mě nezajímá. Ty peníze chci hned teď."

„Já žádné nemám!"

„Nevěřím ti! Vždy jsi je měl!"

„Odřízli mě! Dej mi ještě jednu dávku, já ti to vrátím. Slibuju!"

„Své sliby si strč někam!" Daniel přešlápl a chystal se vejít, jelikož už nemohl poslouchat svého zoufalého otce. Otevřel dveře, ty opět nezklamaly a zavrzaly tak hlasitě, že nemohl vejít nenápadně.

„Kam to chceš?" ptal se zrovna muž otce, když spatřil Daniela.

„Ale ne. Není to ten tvůj synáček?"

„Nechej ho na pokoji. Danieli, vypadni odsud!"

„Já nikam nejdu. Co se to tady děje?"

„Danieli, sakra, budeš mě někdy poslouchat?"

„Ale no ták, Patriku. Tvůj synáček se jistě rád podívá na svého otce při poslední chvíli jeho života. Určitě tě nenávidí. Bude to jen tiše sledovat. Možná by tě dokonce on rád zastřelil, není to tak? Danieli?" obrátil se k němu.

„A vy jste kdo?"

„Tak ty už máš kuráž, chlapče. Je jedno, kdo jsem já. Důležité je, že nemám času nazbyt. Dej mi peníze nebo je po něm." vytáhl zbraň a zamířil hlavicí na Patrika.

„Žádné nemáme."

„V tom případě..." muž vystřelil a zasáhl Patrika do pravého kolena. Daniel tiše přihlížel. Na jednu stránku se mu líbilo jak je jeho otec na dně, ale toho chlápka nemohl nechat udělat to, co zamýšlel. Byl by to přece zločin nepomoct někomu v tísni, ne?

„Stále nemáte peníze?" zeptal se znova.

„Ne." řekl znova Daniel, i když věděl, co bude následovat. Chystal se na tu chvíli, věděl, že nesmí zahálet.

„V tom případě..." natáhl ruku se zbraní a zamířil na levé koleno. Zmáčkl spoušť a zasáhl. Dvě vteřiny na to už, ale sám ležel na zemi. Daniel nečekal a svalil ho na zem.

„A kam to chceš ty? Hmm? Teď si nepřipadáš tak silný, co?" Daniel ho přišpendlil na zem svou vahou a začal jej mlátit. Muž už byl v bezvědomí, ale Daniel nepřestával.

„Danieli, to stačí. Má dost."

„Ne nemá."

„Danieli, blíží se policie, slyšíš je?" Teprve teď Daniel zpozornil a zaposlouchal se.

„To je jedno."

„Danieli, ty nejsi nevinný. Víš o tom, že už máš záznam? A pochybuju, že ne jeden. Řekni mi pravdu, kde jsi bral jídlo? Vím, že jsem tě k tomu vlastně donutil já, ale nemůžeš si zničit život."

„Oh, tak díky za nové informace, ale já už ho zničený mám." Dal mu opět pěstí do tváře.

„Co kdybys raději šel pomoct mě?" Daniel se zastavil a podíval se pozorně na svého otce. Všude kolem něj byla krev. Hodně krve. Vstal a šel k němu. Po cestě vzal pár utěrek a přiložil je k jeho ranám.

„Danieli, podívej se na mě." lákal ho jeho otec. Daniel však pozorně hlídal toho nepřítele v bezvědomí.

„Danieli." Daniel spatřil zbraň, která ležela blízko něj. Patrik si jeho pohledu všiml.

„Nedělej to. Prosím. Je těžké přestat, ale musíš to zvládnout. Pak nebudeš lepší než on. Budeš stejný."

„On mohl zabít mraky lidí. Může v tom pokračovat."

„Za chvíli tady bude policie, jsou za rohem." Daniel chvíli uvažoval. Nakonec udělal to, co byla ta nejhorší varianta. Patrik už ho nedokázal zastavit. Neměl ani jak. Jeho nohy neplnily svůj účel. Daniel se švihem postavil a rychlým krokem přešel k zbrani. Zvedl ji a zamířil na muže, který se chystal zabít jeho tátu.

„To máš za to, ty hajzle." a vystřelil. Odhodil zbraň a utekl pryč.