ACOB

24. Prosince 2011

Daniel byl poprvé na Vánoce opravdu šťastný. Byly to jeho první Vánoce s touto rodinou a doufal, že nebudou poslední. Měl je moc rád a bral je jako své rodiče. Dali mu vše a možná i něco navíc. Ve škole se mu mimořádně dařilo a byl již po prvním pololetí nejlepším studentem. Ian ho různě podporoval a taky mu dával sem tam nějaký drobný dárek, za to jak se drží. Věděl, jaké jsou na něj nároky, a byl na něj opravdu pyšný. Caren ho také povzbuzovala a často s ním něco podnikala. Hodně krát ho s sebou brávala se svými dětmi k rodiči, ven nebo na nákupy. Daniel jí vždy rád ochotně pomohl.

Na Vánoce chtěl také Daniel pořídit dárky. Neměl však z čeho. Ian ho naučil upřímnosti, a proto si s ním Daniel šel jednoho víkendu promluvit.

„Iane, chtěl bych chodit na brigádu."

„Jak tě to napadlo? Stalo se něco?" zeptal se a spolu s Caren pozorně poslouchali, co z něj vyleze.

„Určitě vás stojím moc peněz."

„A?" povzbuzoval ho Ian, když mu došlo, že to není vše, co s ním chtěl Daniel probrat.

„Nemám žádné peníze na dárky. Taky bych vám chtěl něco pořídit." vyletělo z něj.

„S tím si nedělej hlavu. Chtěl jsem ti to dát až na Štědrý den, ale co. Nic tím nezkazím." Podíval se na svou ženu a společně se obrátili k Danielovi.

„Vím, že nedostáváš kapesné. Ale my ti ho nedáváme z jednoho důvodu. A to proto, že ti ho posíláme na účet." vytáhl ze skříňky obálku a podal ji Danielovi. Ten jen natáhl ruku a přijal to. Otevřel ji a uviděl kreditní kartu.

„To si nemůžu vzít." Protestoval.

„Je to tvoje. Žádné odmlouvání. Jsi náš syn. Máš to co ostatní. Jsi nám roven, Danieli." Poprvé za tu dobu řekl Danielovi, že ho má rád.

„Máme tě rádi. Prosím nech si to, ale zacházej s nimi rozumně." Řekla Caren a objala Daniela.

„Moc děkuji. Taky vás mám rád."

„A Danieli, když už jsme u těch Vánoc. Nic si neplánuj. Odjíždíme do Itálie. Budeme lyžovat." Oznámil Ian a Caren nadšeně zatleskala.

„Neumím lyžovat. Měl bych zůstat tady a hlídat dům."

„Tak to v žádném případě." Zaprotestovala Caren.

„Když ti to pomůže, mysli si, že je to součást tvého výcviku. Musíš se to naučit. Sarah a Eliot se to také budou učit."

„Fajn. Netuším, jak vám mám poděkovat."

„Poděkuješ nám tím, když jeden den strávíš s těmi raubířemi." Caren ukázala prstem na Sarah s Eliotem, kteří právě probíhali kolem jídelního stolu.

„Rád." řekl a už se k nim přidal. Daniel ty dva měl rád. Byli to jeho sourozenci, a znamenal pro ně velkého bráchu.

„Štědrý den strávili v pětihvězdičkovém hotelu v Itálii. Všichni si ten den užívali. Největší radost měli samozřejmě Sarah s Eliotem, jelikož dostali nejvíce dárků. Daniel jich dostal také hromadu a moc jim všem děkoval. Ian s Caren, ale taky obdrželi pár nádherných dárků. Daniel jim koupil welness den pro dvě osoby tady v hotelu. Věděl, že si to můžou zařídit sami, ale chtěl se chovat šetrně ke svému bankovnímu účtu. Zapojil se však ještě do dalších dárků pro ně. Pomohl svým sourozencům a nachystali jim spolu plno ručních výrobků. Sarah s Eliotem byli rádi, že se i jejich dárky líbí a Caren byla nadšená, když viděla, jak se všichni dobře snáší. Mimořádnou radost jí udělala fotka všech tří dětí.