Falling |L.S.| [pozastaveno]

1.

Louis Tomlinson

Tak dneska začíná to peklo, kterému se říká střední. Pro fotbalisty s blonďatou hlavou a zlatou kartou je to brnkačka, ale pro hubeného šprta bez peněz je to to nejhorší období dospívání a pravděpodobně i života.

"Pojď se nasnídat Louisi, musíš do školy, ať hned první den nepřijdeš do školy pozdě!" Křikla na mě máma a tak jsem se vydal do kuchyně pro snídani. Když jsem dojedl, došel jsem si pro tašku s v půl osmé se vydal na 15ti minutovou cestu do školy.

Jako na potvoru jsem skončil ve třídě, kde bylo asi 7 nagelovaných hlav a dalších minimálně 5 prsatých blondýn. Ostatní byli takový průměr. Sedl jsem si do poslední lavice u okna a čekal, než začne hodina. Asi 3 minuty před začátkem hodiny vběhl do třídy kudrnatý kluk. Nevypadal, že by byl nějak nafoukaný nebo tak něco. Ten kluk se jen zběžně rozhlédl po třídě ale pohledem skončil na mě, vedle mě bylo jedno z posledních volných míst a tak si to ke mě namířil.

"Ahoj" spustil na mě ten kudrnatý hoch, měl seběvědomý hlas. "Čau" odpověděl jsem nezaujatě. Jenže kudrnáč se chtěl sbližovat dále, i když bylo více než očividné že o to nestojím. "Já jsem Harry, jak se jmenuješ ty?" Optal se měten hoch, o kterém jsem se právě dozvěděl, že se jmenuje Harry. "Louis, za chvíli začíná hodina, tak neruš." Odsekl jsem mu nepříjemně, doufajíc, že to Harryho odradí od další konverzace, ale on byl pravděpodobně velmi tvrdohlavý a tak pokračoval dále. "Vypadáš, že nejsi stejný jako ta nagelovaná a přeplastikovaná partička támhle, tak jsem si chtěl udělat aspoň nějakého kamaráda." Řekl a ukázal na již zmíněné blondýnky a pravděpodobně fotbalisty. "Ale já nemám zájem, jdi se kamarádit s někým jiným." Odvětil jsem mu a zase si všímal svého. "No dobře, ale určitě budeš litovat, že jsi se nezačal se mnou bavit, se samotným Harrym Stylesem." Řekl až přehnaně sebevědomě ale s dávkou ironie. Měl smysl pro hůmor, a to se mi začalo líbit. Ale tuhle až moc přátelskou myšlenku jsem zavrhl hned, jak se mi oběvila v hlavě. Nechtěl jsem si tu dělat moc kamarádů, jen to tu chci přežít a za čtyři roky vypadnout na výšku. "Myslím si, že mi chybět tvoje společnost nebude." Odpověděl jsem Harrymu a pak udělal tu největší chybu svého života. Podíval jsem se Harrymu do obličeje. Jeho smaragdově zelené oči zářily a byly plné optimismu a sebejistoty. V duchu jsem uchechtnul jeho přehnaně vysokému optimismu. "No, když tak koukáš, tak proč nezkusit být přátelé." Nakonec jsem poraženecky řekl a Harry málem vyskočil ze židle radostí. "Já věděl že to zabere!" Řekl skoro neslyšně, ale mě to neuniklo a uchechtnul jsem se.

Po škole jsem šel domů, jenže po cestě mě doběhl Harry, který šel společně s ním skoro až k jeho domu. Když jsme zjistili, že bydlíme jen 3 domy od sebe, museli jsme se zasmát. Ani jsme od sebe nebydleli daleko, takže je tu velká pravděpodobnost, že mě Harry bude otravovat do té doby, než se z nás stanou nejlepší přátelé. Každý jsme šli do svého domu, ale ani jeden jsme netušili, co si o něm ten druhý myslí.

Běhal mi hlavou obrázek těch Harryho smaragdových očí plných optimismu, byly nádherné, jako by se v nich ty jeho oceánově modré topily, a to to bylo jen v jeho hlavě. Měl svalnaté tělo, pod jeho bílým, lehce upnutým tričkem byla vidět jeho perfektně vyrýsovaná hruď a břicho. Nad touto představou jsem se jen pousmál a šel se osprchovat.

Ahoj! Doufám že se vám tento příběh bude líbit, už dopředu chci říct, že se tu dříve nebo později oběví vulgarismy, násilí a také scény se sexuálním podtextem a narážkami (sexuální scény budou zvýrazněny pro ty, co je nemají rádi, ale takových lidí moc není...) Taky vám chci říct, že tenhle příběh ZATÍM nebude vycházet pravidelně, jedna kapitola bude mít okolo 500-1000 slov takže nic předlouhého nečekejte, ale kapitol snad bude dost.
Tak se zatím mějte... ❤️🥰