Falling |L.S.| [pozastaveno]

16.

Louis Tomlinson

Neděle... zítra už jdu zase do školy. Harrymu už je po tom, co ho někdo zmlátil trochu lépe, ale pořád občas sykne bolestí když udělá nějaký špatný pohyb.

Vzbudil jsem se jako první a tak jsem měl výhled na jeho roztomilý obličej. Nechápu jak si může myslet že je hnusný. Však je dokonalý! Až ty blbečky potkám tak jim všem utrhnu koule a nacpu jim je někam, kam fakt nechtěj.

"Dobré ráno." Probudil mě z myšlenek Harryho hlas.

"Dobré, jak jsi se vyspal?"

"No, jelikož tvoje hruď je celkem dobrý polštář, tak vlastně i dobře." Řekl a usmál se na mě. Sakra je vůbec legální mít tak roztomilý a dokonalý úsměv, jako on?

"To jsem rád. Co by jsi si dal k snídani?" Řekl jsem a on se zamyslel.

"Hmmm, co takhle palačinky? Já mám na ně hroznou chuť. Teda pokud ti to nevadí."

"Mě, vůbec ne. Hlavně že tobě bude chutnat... Teda doufám, nejsem uplně nejlepší kuchař."

"Zas tak špatně ti to jít nemůže ne? Palačinky zvládne snad i můj otec."

"No... tak to jsem potom horší kuchař jak tvůj otec." Ukončil jsem konverzaci a zvedl se opatrně z postele, abych s ním moc nepohnul.

Odešel jsem do kuchyně a začal jsem se snažit o něco, po alespoň vzdáleně připomínalo palačinky.

"Ahoj Boo." Ozval se ženský hlas z druhé strany místnosti.

"Ahoj mami, jak jsi se vypsala?"

"Dneska dobře. Co ty a jak se má Harry? Už je to lepší?"

"Prej už je mu o dost lépe. Děkuju že jsi mu pomohla. Bez tebe by byl asi mrtvý." Řekl jsem.

"No to bych asi byl no. Taky vám noc děkuju paní Tomlinson."

"Nemáš vůbec zač, a už ti po několikáté opakuju, že pro tebe, jsem Jay."

"Pardon."

"Nic se nestalo."

"Tak co? Co ty palačinky?"

"Nooo..."

"Neřikej mi že jsi je spálil!"

"Tak trochu..." řekl jsem zahanbeně.

"Ach joo... já to udělám prosimvás, běžte si sednout."

"Děkuju mami."

"Děkuju paní T- teda Jay."

"Není vůbec zač. Jo a Harry?"

"Ano?"

"S čím si je dáš? Máme marmeládu, nutellu a skořicový cukr."

"Asi tu marmeládu, děkuju."

"Neděkuj mi pořád, je to samozdřejmost."