Falling |L.S.| [pozastaveno]

14.

Louis Tomlinson

"Loui, Harry, pojďte na snídani!" Zakřičela na nás máma z kuchyně.

"Jo, už jdeme!"

"Hazz, vstávej, musíme na snídani." Řekl jsem a dal mu pusu na čelo.

"Jo, já už jsem vzhůru." Řekl s zase se zavrtal do peřiny.

"Nenuť mě tě z tý postele dostat násilím!" Zvýšil jsem varovně hlas.

"No to víš že jo."

"Jak myslíš." Řekl jsem a začal se přibližovat k posteli. Sedl jsem si vedle něj a strhl z něj peřinu, tím se mi odhalilo jeho skoro nahé tělo.

"Tak co, pořád nebudeš vstávat?"

"Nějak se mi pořád nechce." Řekl svůdně.

"No tak dobře." Řekl jsem a sklonil jsem se k jeho hrudníku. Začal jsem mu líbat jeho tetování a jako reakci se mi dostaly tiché vzdychy a prohnutí v zádech.

"Tak se zvedej, nebo přijdem pozdě do školy."

"No to si ze mě děláš srandu? Ty mě takhle provokuješ a pak odejdeš? Počkej si! Já ti to oplatím!" Křičel na mě ještě z postele, ale já už běžel dolu po schodech.

"Co jste tam dělali že je takhle nabručený?"

"Ale nic, jen jsem ho vzbudil. Nemá asi rád ranní vstávání."

V tu chvíli přišel dolu už oblečený Harry, s malou boulí v kalhotech. Musel jsem se mu zasmát, on mě jen spražil pohledem a sedl si vedle mě. To byla ale sakra velká chyba. Položil jsem mu svou ruku na stehno a jel výš s výš. Jakmile jsem dojel k té bouli, tak zavzdychal. To jsem ale dal ruku pryč, aby nebylo nic poznat.

"Takže jen nemá rád ranní vstávání jo? Jestli jsi ho vzbudil takhle tak se mu ani nedivim že je tak nabručenej." Řekla mamka a Harry zčervenal jako rajče.

"No jo no, když to nešlo po dobrým, tak to muselo jít po zlým."

"Já nemůžu za to že se mi ráno prostě vstávat nechce! A jak jsem řikal, počkej si tohle ti oplatím!" Vyjel po mě se smíchem Harry.

"Tak jo, dojezte a běžte do školy. Svačiny máte už v chodbě."

"Jasný, tak my jdeme, ahoj mami!"

"Ahoj, užijte si to!"

"Jo, neboj!"

Po těchto slovech jsme se šli s Harrym obout a vyšli z domu.

"Tak co, jak se ti líbilo probuzení?"

"Lepší probuzení jsem fakt ještě nezažil." Řekl ironicky.

"Já jsem si o právě myslel. Co kdyby jsme dneska zašli třeba do kina? Dávaj celkem dobrý filmy."

"Jestli chceš, tak proč ne?"

"Okay, tak dojdeme domu, odhodíme věci a půjdeme."

Naše konverzace pak směřovala ke škole a podobným věcem, ani mi to nepřišlo jako dlouhá doba a už jsme byli ve škole. Ještě že jsme spolu ve třídě, vlastně i v lavici, jinak bych to asi nepřežil.