Falling |L.S.| [pozastaveno]

10.

Harry Styles (7.9.)

Když jsme došli do pokoje, sedli jsme si na postel. Oba jsme na sebe zamyšleně hleděl a přemýšleli, jestli je to správné.

"Takže... začneme?"

"J-Jo, asi jo..."

"Dobře. Není to nic těžkého, prostě... opakuj moje pohyby."

"Ok..."

Začal jsem se k němu přibližovat. Když se naše rty setkaly, projel mnou elektrický proud. Bože, hebčí rty snad nikdo nemá! Začal jsem svými rty pohybovat, on se ke mě po chvíli přidal. Opravdu líbal otřesně. I přes jeho způsob líbání, se mi to líbilo. Motýli v mém břiše lítali jako o život a mě bilo srdce rychleji, než po tom, co jsem uběhl půlmaraton, než jsme se sem přestěhovali.

Po asi minutě nám nestačily dechy a museli jsme se odtáhnout. Ke konci už mu to celkem šlo.

"Tak co? Pořád je to tak otřesný?"

"N-ne, ke konci to bylo už o dost lepší. Zlepšuješ se, jsi fakt učenlivý."

"No ono to možná bude tím, že ty jsi můj učitel... Takže... pokračujeme nebo už dnes ne?"

"No, jestli pokračovat chceš, já se bránit nebudu. Sice jsi se hodně zlepšil, ale pořád to není to pravé ořechové."

"Jo, dobře. Tak, jdeme na to..."

Zase jsme se začali přibližovat, tentokrát jsem to ale nebyl já, kdo spojil naše rty v jedno, ale Louis. Zaskočilo mě, když dokonce i začal pohybovat rty jako první. Už mu to vážně šlo. Když jsem se chtěl odtáhnout, přitáhl mě k sobě ještě blíž. Dal mi ruce do vlasů a lehce zatahal. Na vlasy jsem velmi citlivý a tak jsem skoro neslyšně zavzdychal Louimu do úst. Ten toho využil s vklouzl jazykem do mé pusy. Ten parchant přesně věděl co dělá. Když jsem se mu podíval do očí, byly o dost tmavší, než kdy dříve. Byly zatemněny chtíčem a touhou. To není dobré. Tohle by se nemělo stát, ale já mu nedokážu odolat. Je to nemožné, jeho rtům, očím, pokožce a rukám v mých vlasech, za které jemně tahá se prostě odolat nedá.

Když jsme se odtáhli, kvůli nedostatku kyslíku v plicích, koukali jsme se na sebe zadýchaně. Koukali jsme si navzájem do očí a snažili se číst v očích toho druhého. Já z těch jeho vyčetl jen touhu a chtíč, nic víc, nic míň. Žádná láska, jen chtíč.

"Tohle by jsme neměli Lou, a ty to moc dobře víš."

"Vím to, a taky vím, že to oba chceme, a potřebujeme."

"Lou, já to chci, ale není to správné.

"Neboj se Harry, neboj se. Potřebuješ mě a já tebe. Prosím, dovol mi to. Potřebujeme jeden druhého."

"Do-dobře. Tak dobře."

"Věř mi."

"Dobře, věřím ti."

**13+**

Lou si mě znovu přitáhl do polibku, ještě že jsem ho před malou chvílí naučil líbat. Při líbání mi skousl spodní ret, čímž si žádal o vstup do mé pusy, který jsem mu umožnil, a tak začala válka. Já jsem své ruce umístil na jeho boky, které jsem lehce mnul. On své ruce přemístil z mých vlasů na můj krk. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli s Lou mě položil na postel. Sedl si na mě obkročmo, nahnul se ke mě a začal mi líbat krk, čímž mi způsoboval něco, co jsem nikdy nezažil. Tak tohle je ta "slast" o které každý mluví a píše? Jestli ano, chci to zažívat co nejčastěji.

Když se takto věnoval mému krku už nějakou tu dobu, zavrtěl svým zadkem přímo na mém rozkroku, což způsobilo, že jsem zavzdychal snad ještě hlasitěji, než předtím. Slastí jsem zaklonil hlavu a tím mu také udělal lepší přístup k mému krku, kterého si už ale moc neužil, protože se přesunul na mé klíční kosti, kde také udělal několik znamének lásky. Jenže v nich láska vyrytá nebyla, byl to jen čistý chtíč s nadrženost. Po chvíli mi sundal triko, které skončilo někde na zemi.