Falling |L.S.| [pozastaveno]

3.

Louis Tomlinson

Harry se včera choval hrozně divně, jako by byl vyměněný. S nikým se nebavil a pořád jenom seděl a nic nedělal. Snad už se dneska bude chovat jinak.

Ve třičtvrtě na sedm jsem šel vykonat ranní hygienu a obléct se. Rozhodl jsem se pro lehce uplé černé džíny a poměrně volné vínové triko. Za čtvrt hodiny už jsem dole snídal.

"Tak co škola? Máš tam už nějaké kamarády?" Zeptala se mě máma. "Jo, mám." Odpověděl jsem jí jednoduše. "A líbí se ti tam nějaký chlapec nebo je ještě brzo?" "Mami! Bože můj vždyť jsem v tý škole byl dvakrát!" Zvýšil jsem lehce hlas. "Nezvyšuj na mámu hlas Louisi!" Okřikl mě otec. "Promiň, ale vždyť jsem tam byl teprve druhý den, jak se mi má hned začít někdo líbit když je ani neznám? A ještě víc pochybuju že je tam ještě nějaký gay." "Dobře, promiň Louisi." Řekla klidným hlasem máma. Když jsem dosnídal, došel jsem si pro mikinu a šel do školy.

Když jsem přišel na své místo, Harry tam ještě nebyl, což bylo divné, protože tam vždy byl dříve než já.

Už zvonilo na hodinu ale Harry tu pořád nebyl. Snad se mu nic nestalo. Po škole se za ním alespoň stavím s učením jestli do konce dne nepřijde.

Po škole, kam Harry nakonec nepřišel vůbec, jsem šel rovnou k Harrymu domů, abych mu dal učení, se kterým už začali a abych se zeptal, proč nebyl ve škole. Když jsem zazvonil, otevřel mi pravděpodobně jeho otec, vypadal opile. "Dobrý den, je Harry doma? Dnes nebyl ve škole tak mu nesu učení, protože už jsme začali." Jeho otec si mě prohlédl tím typickým opileckým pohledem, poté se otočil směrem do domu a zavolal "Ty buzno! Máš tu někoho! Pojď sem!" Moje brada šla málem až na zem po tom, co jsem tady slyšel. Harry je gay? To není možný.

Harry se asi po deseti vteřinách připloužil ke dveřím. Měl roztržený ret, monokl a vypadal, jako by ho právě kopnul kůň do hrudi, protože se pořád divně kroutil. "A...ahoj Harry, nesu ti to uč...učení. Co se ti sakra stalo?" Druhou větu už jsem zašeptal. Harry se na mě jen smutně podíval a otočil se na otce. Už je mi to jasné, ten hajzl ho mlátí. Na tu 'buznu' se ho ptát dneska nebudu. "Díky, ale měl bys jít, opíšu si to jindy. Ahoj Louisi." Řekl a chystal se zavřít dveře. Jelikož byl velmi slabý, stačilo, abych mezi ně dal nohu a on se málem složil na zem, když už se dveře nepohybovaly. "Teď rozhodně domů nejdeš, půjdeš na chvíli ke mě, jestli chceš, můžeš u nás i pár dnů spát, mám v pokoji válendu, tak si na ní můžu lehnout a ty můžeš do mojí postele. Ale rozhodně nepůjdeš k němu!" Na slovo němu jsem dal důraz. "T...tak...tak dobře, ale jestli odejdu, už se asi nemůžu vrátit. Nevím co mám dělat." Sakra... tím se nám to komplikuje. "A ty se ještě vracet chceš?" "Ne, ale jak si mám vzít věci?" "Tak... si pro ně tajně dojdeš někdy v noci nebo když nebude otec doma. Nějak to zvládneš." "Dobře." Chtěl se rozejít směrem ke mě, ale podlomily se mu nohy, asi vyčerpáním, a kdybych ho nezachytil, už by se válel na zemi. "Tak jo, opatrně a pomalu, ještě že bydlím tak blízko."

Když jsme přišli před náš dům, nechtěl jsem hledat klíče a tak jsem jen zazvonil. Otevřela mi máma. "Panebože! Kdo to je a co se mu stalo?!" "Mami, to je můj kamarád Harry, dnes nebyl ve škole a tak jsem se k němu šel podívat, otevřel mi jeho, asi opilý, otec, který ho takhle zbil, nevím jestli poprvé, ale rozhodně ne naposledy. Musíme mu pomoct, klidně budu spát na mojí válendě a on může spát u mě na posteli, ale do jeho domu už se nemůže vrátit, už by asi ani živý nevyšel." Řekl jsem v rychlosti mámě, která nás mezitím pustila dovnitř na sedačku. "Dobře, Harry, sundej si mikinu a triko, ať se můžu kouknout co ti je. Jsem zdravotní sestra, tak ti to můžu alespoň vyšetřit, jestli to není něco vážného." "D...dobře." Když si začal sundavat mikinu, sykl bolestí, ani jsem nepřemýšlel a šel mu pomoct, když si sundal mikinu, pomohl jsem mu i s trikem, ale to jsem asi dělat neměl. Jeho vyrýsované tělo se přede mnou oběvilo vlastně polonahé. Hned jsem se červenal možná i na zadku. "Ehm... já... si dojdu na z...záchod, hned jsem zpátky." Vyhrknul jsem rychle a stejnou rychlostí jsem vystřelil do koupelny. Jak jsem si myslel, byl jsem červený jak rajče. Opláchl jsem si obličej ledovou vodou a vyšel zase ven. To už Harry ležel a sedačce bez trika a s rozepnutými kalhotami. No nevím jestli vydržím spát jen na válendě, když vím že je gay. Snad nikoho nemá. Asi jsem na něj koukal moc dlouho, protože si někdo v místnosti odkašlal, byla to máma, která se na mě s trochu pobaveným obličejem koukala, div se nezačala smát. "Ehm... Jo, jak je ti, Harry?" "Um... už je mi líp, tvoje máma mi dala nějaký prášky na bolesti, ale ty bolesti zatím nepřestaly." Když se Harry pokusil zvednout, málem zařval bolestí. "Počkej, vezmu tě do pokoje. Tam můžeš i spát jestli chceš." Když si zase lehnul, vzal jsem ho pod nohama a podpaždím a odnesl ho do svého pokoje, rovnou do postele, Harry se v mé náruči tak uvelebil, že tam málem usnul. Když jsem ho položil na postel, zeptal jsem se na tu zásadní otázku.

"Harry?" "No?" "Ty...ty jsi... no víš...-" "Gay? Jo, jsem, problém?" Už malinko zvedl hlas. "Kdybych měl problém, tak si tě nenechávám v mojí posteli na dalších pár dnů, týdnů, možná měsíců." Odpověděl jsem klidně. "Promiň, už jsem si zvykl že mě každý odsuzuje... a tvým rodičům to vadit nebude?" "Těm? Těm by nevadilo pomalu ani kdyby jsme měli doma nacistu... takže buď vklidu, u nás tě nikdo odsuzovat nebude. Počkej tady, musím si něco zařídit." "Dobře... já se zatím pokusím usnout."

"Mami! Kde jsi? Potřebuju se tě na něco zeptat!" "V kuchyni!" Když jsem tam došel, začal jsem mluvit. "Prosimtě, neříkej Harrymu že jsem gay, ještě to neví a chci mu to říct sám, později." "Dobře... hele, není Harry taky gay? Připadal mi podle toho jeho chování když jsi mu pomáhal s tím trikem a pak jak jsi ho nesl do tvého pokoje." "Ehm... no, je no... právě proto nechci aby jsi mu to říkala... Prosím." Udělal jsem na ní psí oči. "Vždyť já bych mu to nikdy neřekla bez toho, abych věděla že můžu." "Díky, já už si jdu lehnout, tak dobrou." "Dobrou zlatíčko, ale řekni mu to co nejdříve, aby se to pak nezvrtlo, špatně by to dopadlo." "Jo, když nebude spát tak mu to řeknu už dneska." "Dobře, doboru." "Dobrou"

Když jsem přišel do pokoje, jen jsem se zeptal, jestli spí. Jenže on už spal, byl nádherný když spal, jeho kudrlinky mu padaly do obličeje a jeho tělo bylo roztomile schoulené do klubíčka s zabalené v peřině.

"Tak dobrou Harry." Řekl jsem když jsem si už lehl na mojí absolutně nepohodlnou válendu. Déle jak 2 noci na ní nezvládnu spát, mám velkou postel, tak by jsme se mohli nějak domluvit s Harrym, že tam budu taky spát. Snad mu to nebude vadit, jinak asi budu muset na gauč.

Ahojky! Doufám že vás moje fanfikce baví, dneska byla trošku delší část... tak snad vás těmi detaily neunudím k smrti.
~Ann~