Falling |L.S.| [pozastaveno]

9.

Louis Tomlinson

Harry si vybral Sinister, u toho jsem se bál víc, jak po probuzení z té nejhorší noční můry. Ale má to dvě pozitivní věci, já už to viděl a Harry ne a on se bude bát a já už jakž takž ne. A to se vyplatí! Zatáhl jsem žaluzie a zhasl světlo, aby to mělo lepší efekt.

Už když jsem ho zapl, Harry se trochu skrčil, ale zatím se ke mě ještě nelepil. To přijde Harry, ještě budeš prosit, abych tě schoval do náruče.

A je to tu, za chvilku vyskočí ta příšera, která je na každém videu. Harry to nebude čekat s já jo, to bude sranda.

"Aaaa!" Vykřikl Harry a obejmul můj pas. Já jen lehce cuknul ale nevydal jsem ani hlásku.

"T-ty se snad ne-nebojíš nebo c-co?!" Zeptal se mě mezi vzlyky Harry. Sakra! On se rozbrečel!

"Ššš, Harry, nebreč, je to jen film. Ne, protože už jsem to viděl. Chceš se ještě koukat nebo už radši ne?"

"J-Jo, chci se koukat. Jenom... můžu tě obejmout? J-já se bojím." Řekl se štěněcím výrazem, kterému se snad nedá vzdorovat. Bože pro ten výraz bych i zabíjel!

"Jasně že můžeš, ty drsňáku."

"Hele! Nedělej si ze mě srandu! Jak jsem mohl vědět že to bude takhle děsivý! Příště koukáme na Barbie!"

"Ok, jestli chceš, princezno."

"Neřikej mi princezno a radši už to pust, ať už to mám za sebou."

Film jsem pustil dál. Ta scéna, u které se Harry lekl byla jen slabý odvar od toho, co má za pár vteřin přijít. Když jsem na to koukal poprvé, pamatuju si, že jsem dostal lehký panický záchvat a nemohl jsem v klidu spát ještě dva týdny.

Ta scéna už byla pryč asi pět vteřin s Harry nic. Když jsem se na něj podíval, málem jsem si sám sobě nafackoval. Harry kouká nepřítomně před sebe a tečou mu slzy proudem. Co jsem to udělal?

"Harry, je to jen film! Prober se prosím! Ha-Harry!" Začal jsem vzlykat a snažil jsem se probrat z toho transu, ve kterém byl. Ale marně. Zkusil jsem všechno, objetí, tiché mluvení, zatřásl jsem s ním ale pořád nic. Napadla mě jediná a poslední věc. Jestli ani to nezabere, asi si opravdu nafackuju za to, jakej jsem nehoráznej kretén.

Políbil jsem ho.

Pohyboval jsem svými rty proti těm jeho, asi deset vteřin nereagoval, ale pak mi opatrně a roztřeseně polibek začal oplácet.

Když jsem se od něho odtáhl, rozbrečel se ještě víc. Proč? Já doufal že ho to uklidní ale on se ještě víc rozbrečel. Chtěl jsem ho obejmout ale on se odtáhl.

"Ne-nesahej na mě!"

"Proč? Vždyť to byl jen polibek, nic to neznamenalo." Snažil jsem se ho uklidnit.

"No právě, nic. Vůbec nic to pro tebe neznamenalo..." Řekl, myslel, že druhou větu jsem neslyšel, jenže v pokoji by byl i špendlík, co spadl na zem slyšet.

To mě překvapilo, ono to pro něj něco znamenalo? Bože, já jsem vážně prvotřídní kretén!

"Pro-promiň, to jsem nechtěl Harry, jen, já, já se snažil tě probudit. Omlouvám se jestli to pro tebe něco znamenalo a já si takto zahrával s tvým city." Vyhrkl jsem první slova co mě napadla.

"To je v pořádku, to já po tobě neměl tak vyjet. M-myslíš že bych t-tě mohl... ob-obejmout?"

"Jasně, ty vždycky."

"D-děkuju." Řekl a natáhl se ke mě. V objetí jsme vydrželi asi pět minut. Bylo to to nejpohodlnější objetí, které jsem kdy zažil. Ale žádné objetí mu stejně nevynahradí to, jaký jsem idiot. Jak mi nemohlo dojít, že zrovna tahle věc by pro něj mohla znamenat.

"Harry, potřebuju na záchod, promiň. Pustíš mě?"

"J-Jo, jasný! Promiň..." Řekl a pustil mě. Z toho objetí se mi vůbec nechtělo, ale musel jsem.

"Vpoho."

Když jsem došel do koupelny, opřel jsem se o dveře a světle se po nich na zem. "Bože já jsem takovej debil." Řekl jsem si celkem hlasitě.

"Jo, občas vážně jsi." Slyšel jsem z druhé strany dveří. Ten parchant mě celou dobu poslouchá!

"Tohle se nedělá Harry, poslouchat takto za dveřmi."

"Já vím, ale baví mě to. Většinou lidé v soukromí mluví pravdu a ty jsi jí opravdu před chvílí mluvil."

"Jo, ještě jednou se ti chci omluvit. Nedošlo mi, že tímhle způsobím něco takového, ale nic napomáhalo a tohle bylo to poslední, co mě napadlo. Ještě jednou se omlouvám Harry, tohle jsem nechtěl. Jsme stále přátelé? A chceš tu ještě vůbec bydlet?"

"Lou, už se neomlouvej, alespoň jsme si to vyjasnili. Jasně že jsme pořád přátelé, nikoho jiného kromě tebe totiž nemám. Rozhodně že chci, stejně nemám kam jít, takže i kdybych nechtěl, nemám na výběr. Jo a... měl by jsi se zlepšit v líbání. Jestli takhle líbáš každého, tak je mi jich líto."

"No to si děláš srandu ne? Já a líbat špatně? Já líbám lépe než sám Bůh!"

"Hele! Já jsem ten, koho jsi líbal, to já tu mám posuzovat, jak líbáš. Jak jsem říkal, líbáš hrozně."

"No, tak mě to nauč!" Řekl jsem, až po tom, co jsem to dořekl, jsem si uvědomil, co jsem vlastně řekl. Ale já to tak opravdu myslel. Na druhé straně bylo ticho. Kdybych neslyšel, jak zrychleně dýchá, myslel bych si že zemřel.

"Ha-Harry? Jsi tam? Já, jestli nechceš, nemusíš. Jen mi to vylétlo z pusy."

"J-já, jestli vážně chceš, tak klidně. Jen, pro tebe to zase nebude nic znamenat, ale pro mě Jo. C-co když se třeba nechá jeden z nás unést? Skončilo by to hodně špatně a oba by jsme toho litovali. Nebo alespoň jeden z nás, a to budeš ty. Uvědomuješ si to?"

"Ano, uvědomuju. A nikdy bych ničeho, co by se stalo nelitoval. Pokud se něco stane, budeme to chtít oba. Do ničeho tě ale nenutím."

"Já... Dobře, jdu do toho. A teď už pojď do pokoje, nebo přijde tvoje mamka a to by jsme jí vysvětlovali těžko."

"J-jasný. Kolik je?"

"Jsou tři odpoledne. Tvoje mamka přijede i se sestrama okolo osmé."

"Ok, tak já jdu, otevírám dveře, tak se zvedni, nebo spadneš."

Když jsem dveře otevřel, našel jsem za nimi Harryho, se zaslzenýma očima. Musel jsem ho obejmout.

"Ještě jednou promiň."

"Ještě jednou se mi omluvíš a učit tě líbat nebudu!"

"Jo, jasně, promiň... Tak jdeme do pokoje? Tam to asi bude lepší."

"Dobře, tak pojď."

Ahoj! Dneska zase kapitola přes 1000 slov. Jsem na sebe celkem pyšná v poslední době. Když na to tak koukám, očekávám, že tahle kniha bude mít přes 50 kapitol určitě. Možná i přes 80, ale tím si nejsem tak jistá. Bude to vážně dlouhá kniha, pokud na ní jednou nezapomenu a neupadne v zapomnění. (Příští kapitola bude lehce 13+, takže kdo to nemá rád tak vám tam dám ukazatel, kde ta 13+ část začne, ale stejně si jí všichni přečtete, protože jste perverzní, stejně jako já)
~Ann~