Given a Chance

Given a chance 14., Ninjové ve Fukušimě.

Luke vyjde z kabinetu Dwayové, ale nezahne chodbou vlevo nebo vpravo, aby se dostal do učebny ve třetím patře, kde má mít chemii, nýbrž jde rovně a vrazí do stěny chodby. Zcela záměrně. Několikrát drcne hlavou do zdi. Idiot, Hemmingsi. Idiot. Absolutní idiot. Nejsi normální, vážně. Každý člověk by se zaradoval, že se jejich nepřítel vzdal kontumačně, jenom ty ne. Ne, ty Michaela dopíšeš, protože jsi asi spadnul při porodu na hlavu. Chudák mamka. Měl by si naordinovat hodiny se školním psychiatrem, nejspíš si ke Cliffordovi vypěstoval Stockholmský syndrom. Páni, Hemmingsi. Paráda.

Ještě jednou praští hlavou do zdi, trochu silněji, takže se mu fakt zatmí před očima a rozbolí ho celé čelo, pak se sebere a vypadne, než tu na někoho narazí. Uklidí se do učebny a zapadne úplně dozadu. S trochou štěstí bude učitel jenom probírat a Luke nebude muset dělat nic moc, vyjma předstírání pozornosti. Pravda je, že je celou hodinu mimo. Přemýšlí tak nějak o ničem, snaží se vytěsnit Clifforda z hlavy a daří se mu to. Teda, tak trochu. No dobře, v podstatě nepřemýšlí o ničem jiném než o Michaelovi, Akademii a o tom, jak šílený idiot je. Jenže toho ani pořádně nelituje, ne doopravdy. Nadává, jasně, protože sakra, tohle není ani trochu normální, ale kdyby ještě měl šanci jít a Clifforda škrtnout, stejně by to asi neudělal. Neví proč. Teda ví, ale bojí se vědět. Nechce myslet na to, že by možná mohli být s Mikem přátelé, jednou, někdy v daleké budoucnosti. Asi tak až budou po nebi létat zelená prasata a Luke bude slavný díky svému zpěvu, haha. Jo. Um. Úplně, Hemmingsi. Nic si nepřipouštět, to bude jistější. Sebral jsi Michaleovi půlku vystoupení, nenávidí tě. Konec diskuze.

Ale ten zatracený ručník...?! To bylo co, zelené prase? Ach jo. V tom klukovi aby se někdo vyznal. Jeho mozek je tak plný punk-rocku, až zapomněl, co skutečně punk-rock znamená. Ale to mu říkat nebude, nechce přijít o hlavu. Nebo nějakou důležitější část těla, protože Lukova hlava je očividně úplně k ničemu. Možná, že kdyby ji utrhl, daly by se s ní aspoň zahrát kuželky, nebo tak.

Sakra, musel se do té zdi praštit fakt pořádně. Možná by to měl zopakovat. Luke se vytratí po zvonění na střechu, sníst si svůj oběd v klidu. Nesnáší jídelnu, vždycky je to na nic, a od včerejška by byl jistě terčem posměchu. Na to fakt nemá náladu. Protáhne se kolem kantýny, vezme si jídlo a rychle se vypaří, nedívaje se vlevo vpravo. Hlavně rychle pryč. Netouží po tom, aby si ho někdo všiml, obzvlášť Clifford. Což vlastně nedává smysl. A vůbec, možná i profesorky by měly kecy proti tomu, že vynáší jídlo z jídelny, jasně, proto tolik zdrhá. Definitivně.

Navíc, na střeše je příjemně. Fouká vítr, ale ne moc, jenom tak, aby... ok, jsou to kecy a Luke zbaběle zdrhá. Jakkoli však doufal, že bude jako ninja, je spíš... Fukušima. Respektive její výbuch. Nejdřív upustí tác, pak mu spadne příbor, na kuchařku vyžblebtne nějaký mišmaš čtyř slov o devíti jazycích, zakopne o práh a skoro vyčelí Caluma.

Uh-oh.

"He- uh. Luke, ahoj," pozdraví Calum a chytí mladšího chlapce za obě předloktí, aby zabránil jeho pádu. Ujistí se, že Luke stojí pevně na obou nohách a teprve pak ho pustí.

"Eh - ah-ehm, ahoj...?" zní to trochu jako otázka. Luke nevěděl, že se on a Calum zdraví, nebo tak.

"Kam pospícháš?" pousměje se Calum. Červenající se blonďáček je neskutečně roztomilý. A Cal nikdy nepochopí, co proti němu Mikey má. Nebo kdokoli, fakt. Vždyť je akorát moc hezký.

"Um... pryč..." zahuhlá Luke se skloněnou hlavou.

Cal je příliš cool na to, aby se bavil s Lukem. Nejspíš by měl rychle vypadnout, nechce, aby měl Cal problémy, nebo aby se mu kluci smáli. A rozhodně nechce, aby se tu objevil Michael.

"Vlastně jsem se... je - eh, mluvil s tebou Mikey?"

Luke prudce zavrtí hlavou.

"Hledá tě, říkal, že s tebou potřebuje mluvit. Tak... ať víš? Když tu chvíli počkáš, určitě tudyma projde? A... jenom tak mezi náma, Mikey je trochu... no, je, eh, není takový, jak se zdá. Je to hodný kluk, fakt. Jenom... no, není snadné... se k němu propracovat a... tak. Ale. Není špatný člověk. Doopravdy ne."

Luke trochu nejistě přikývne.

"Cal!"

Calum zvedne hlavu a podívá se směrem, odkud slyšel své jméno. Jeho spoluhráči z fotbalového družstva, jasně.

"Jo!" houkne Cal a ještě jednou se skloní k blondýnkovi před sebou. "Měj s Mikeym trochu strpení. On je trochu idiot, ale v podstatě je snad ještě nejistější a nesmělejší než ty."

Usměje se a odkluše ke stolu svých kamarádů zanechav Luka ve dveřích jídelny, nejistého, roztěkaného a zmateného. to jako fakt? Michael? A nejistý? Proboha jak? To má být nějaký humor? Mikey je definice sebedůvěry! A taky toho, že ho nic nezajímá, a nikdo. Očividně vyjma toho, aby Lukův život co nejvíc zkomplikoval. Luke zavrtí hlavou a pospíší si pryč.

Michael ho hledá. Proč? Co mu chce? Nejspíš mu zase za něco vynadat. Dneska ho ještě nezesměšnil, to není obvyklé. Vlastně celkově zatím tenhle den přežívá relativně v klidu. Totiž, samozřejmě, neskutečně se nervuje a taky se očividně praštil do hlavy ještě před tím, než šel k Dwayové, aniž by o tom věděl, a pak už si tu hlavu jenom dokončil, taky mu teď v té jídelně spadlo asi milion věcí a musel mluvit s Calumem - i když teda spíš Calum mluvil s ním, on sám mu neřekl skoro nic - ale na jeho poměry to byl docela klidný den, jen strašné nervy, ale žádné podkopnuté nohy, schované učebnice nebo, hm, bazén. Doháje, nerozumí vůbec ničemu. Nerozumí ani tomu, čemu vlastně nerozumí. Nic se nestalo. Clifford ho shodil do vody a nechal mu ručník na lavičce, Luke si ho vyhonil při myšlence na Clifforda, dvakrát, a pak ho zapsal Dwayové na Akademii. A teď s ním chce Clifford mluvit.

Kriste bože ježíši. Luke si ho vyhonil nad Cliffordem. Bože dobrý, za co ho trestáš. Nejspíš za to, že se narodil. Jo, to docela slušně zjebal, to je fakt. Ještě jednou, chudák mamka. Aspoň že jeho bráchové takoví blbci nejsou. Ale on Luke vydá za tři, to je na druhou stranu pravda.

S povzdychem se posadí na střeše školy a vidličkou se přehrabává v rýži na talíři, aniž by strčil do úst jediné sousto. Nemá hlad. Teda má, ale nechce se mu jíst. Má Clifforda plnou hlavu a přemýšlí, jak se mu vyhnout nejlépe až do konce života. Jenže to nejde, protože pokud na Akademii nechtějí být za úplné piče, musí se spolu scházet a hrát. To není zrovna "vyhýbat se až do konce života". Ale stačilo by ho nevidět do konce týdne. Aby se trochu vzpamatoval a stihl se připravit na to setkání. Třeba se i vzpamatovat z toho "vyhonil jsem si nad Michaelem Cliffordem". Měl by to zařvat ze střechy školy, aby mu bylo líp. Ježiši. S jeho štěstím by stačilo, aby Luke zašeptal jeho jméno a on by to nejspíš slyšel. Nějak divně by se stočil vítr a zapnul diktafon o patro níž a závěs by se pohnul a zapnul mikrofon do školního rozhlasu a diktafon by se nějak zaseknul a přehrával by úplně čistě Lukův hlas, jak říká "vyhonil jsem si nad Michaelem Cliffordem". Navíc by se to nějak zaseklo a nešlo by to zastavit, takže by to hrálo po celé škole celý den.

Jo, Luke zná svoje štěstí. Takže Luke bude mlčet, nikdy to neřekne nahlas, nikdy nikomu. Bude to tajemství a Luke na to od teď nebude myslet. Už nikdy si na to nevzpomene a už nikdy se to nebude opakovat. Jo. Tak.

Chvíli skutečně jí svou rýži, ale pak ze zvědavosti a taky proto, že je patnáctiletý idiot, zvedne hlavu, rozhlédne se, a když se ujistí, že nikdo okolo není, že je tu sám a že nehrozí, že by ho někdo slyšel, řekne do ticha: "Michael Clifford."

V tu chvíli se otevřou dveře, které by správně měly být zamknuté, a v nich v celé své kráse Clifford Michael osobně. Ježiši. za co.