Given a Chance

Given a chance 109., A je?

Jack sedí otci na klíně a zdá se, jako by mu olizovat tvář. Michael zvedne obočí - myslel si, že takové blbosti dělá otci jenom on. On a Jack toho asi mají docela dost společného. Andy se ani nenamáhá tvářit pobouřeně. Přece jenom, člověk si za jednadvacet let zvykne na kde co.

"Ahoj, kluci," usměje se Liz zářivě. "Jak vám jde zkoušení? Už jste si vybrali nějakou písničku?"

Ben zvedne hlavu; vida Mikeyho rozcuchanou kštici a Lukovy zčervenalé tvářičky, semkne rty a snaží se neusmívat. Neví přesně, co se dělo, samozřejmě, ale tak nějak tuší, že kdyby teď vešel do Lukova pokoje, našel by rozestlanou postel a místo na matraci ještě teplé. Museli ležet těsně vedle sebe, aby se vlezli.

"Ještě ne," přizná Luke upřímně.

"Ale zúžili jsme výběr," dodá druhák.

"Na co?" promluví zcela nečekaně Andy.

Luke zatěká po místnosti pohledem. Málokdy se stane, že by jej otec adresoval, co se jeho zájmů týče. Andy byl super chlap, jenže ve všech těch... chlapských věcech. S Jackem všechen ten sport a fotbal a taky holky, s Benem měli zase společné téma politicko-společenské a částečně kulturní. S Lukem to bylo horší.

"Na rockové nebo punk-rockové balady," vyjádří se Luke pomalu, ale bez jediného zakoktání. Michael a Ben se pyšně pousmějí.

Andy pozvedne obočí, složí noviny (což jde přes Jacka, kterého má na klíně, těžko, ale Michaelovi dojde, že jsou to nejspíš léta praxe) a něžně svého prostředního syna pobídne, aby se posadil na svou židli (nehledě na fakt, že mu málem bude krájet jídlo na talíři a otírat mu rty, však je Ben zná). "Nevěděl jsem, že punk-rock má balady."

"Není jich moc," chopí se slova Michael, protože se zdá, že Luke se kompletně zasekal nad faktem, že se Andy zajímá o něco, co Luke miluje celou svou existencí. "Blink mají svoje I miss you, Green day svoje Good Riddance."

"Good Riddance znám i já," přikývne Andy. "Ale osobně jsem víc pro klasický rock."

"Tak aspoň vím, po kom to Ben má."

Luke střelí pohledem po svém kamarádovi, načež se zadívá na otce, který na něj spokojeně mrkne. Luke se zazubí zpátky, načež poslušně skloní pohled ke svému kuřeti. Kdoví proč se Lukovi uleví - jako by ho Andy konečně začal brát vážně, jako by konečně vzal na vědomí, že má tři syny.

"Všechny tři jsem vychoval na Queenech a Ozzym. U toho posledního se to nějak vymklo z rukou," poznamená přesto Andy.

Luke zahanbeně zčervená.

"V jakém smyslu?" zeptá se Michael. Ben si všimne, že zní... ochranitelsky. Defenzivně. Možná dokonce dotčeně.

"Možná jsem ho s sebou měl brát aspoň na ryby," míní Andy.

Michael zvedne obočí a Ben drží jazyk za zuby násilím jenom proto, aby viděl, jak Michael zareaguje.

"A to by mu v hudbě pomohlo jak...?" zeptá se Michael zdánlivě nechápavě, ale všichni v místnosti cítí z jeho tónu velmi jasnou narážku na fakt, že Andy odmítá Lukův zájem podporovat.

"No, třeba by si našel jiné zájmy," odpoví Andy.

Michael si není jistý, jestli těmi jinými zájmy myslel hudbu, nebo třeba jiné přátele. Měl to být nesouhlas s Michaelovou přítomností v jeho domě...? Andy si to uvědomí ve stejné chvíli jako Michael. A zarazí se sám nad sebou, protože tohle tím rozhodně nemyslel.

"Myslím... společenské, třeba nějaký sport. Hudba je dost individuální věc, nebo mi to aspoň přišlo..."

Ben spokojeně zaznamená, že jeho otec se cítí trapně. Tedy... právě ho přeargumentoval šestnáctiletý chlapec.

Michael vytuší odkud vítr vane, protože jeho mamka má podobné smýšlení. "Kromě toho, kytara je cool. Na co myslíte, že Luke sbalil Ali?"

Benovi zaskočí brambory v krku. Liz zvedne obočí, ale nic neřekne. Jack zvedne hlavu a s širokým úsměvem mrkne na nejmladšího sourozence, který dělá, že tu vůbec není. Andy si odkašle, pravda, na to zapomněl. Michael si ale potřebuje rýpnout. Má pocit, že to Lukovi dluží, zastat se ho.

"Škoda, že jsem nevěděl dřív, že Luke hraje. Mohli jsme se zúčastnit soutěže pro amatéry loni v létě a mohli jsme třeba i vyhrát. Pamatuju, že za třetí místo byly lístky na koncert Aerosmith. Nikdo nevěděl, že Luke hraje na kytaru. Ostatně kdybychom to věděli, brávali bychom ho spolu na Chajdu. Proč ses vlastně nikdy nezúčastnil těch školních soutěží a tak?" otočí se konečně k Lukovi samotnému.

Luke pokrčí rameny. Pravda je, že teprve před rokem mu Andy konečně koupil k narozeninám jeho vlastní kytaru. "Neměl... jsem kytaru. Dlouho. A... nevím, nikdy jsem nebyl dost dobrý, nebo... tak."

"Já myslím, že máš talent," pokrčí Michael rameny a poprvé se podívá na Bena.

Ten se usmívá do talíře a směje se otci. Liz se na svého syna dívá rozněžněle, což je podobný pohled, jaký Michaelovi často věnuje jeho otec. Ví, co to znamená; je pyšná, je šťastná a hrdá a přitom dojata svým nejmladším dítětem. Možná i Michaelem - to si myslí Ben. Andy se přehrabuje ve svých bramborách a nejspíš přemýšlí o tom, co Michael řekl. Vyznělo to totiž jako obvinění, že Lukovi bránil v jeho největším snu. Že je to Andyho vina, že Luke neměl kamarády, protože mu nebylo dovoleno věnovat se hudbě.

A je? Může za to on sám, že si Luke až doteď nenašel nikoho, s kým by si porozuměl? Andy pomalu rozkrájí svůj brambor asi tak na padesát kousků, aniž by jediný strčil do úst. Jeho nejmladší syn se teď, po tolika letech, zdá konečně šťastný. Andy si vždycky myslel, že je to v něm, ale možná... možná nebylo. Možná skutečně udělal zásadní chybu ve výchově on sám. Nemá přece jenom být otcova práce své děti bezvýhradně milovat a podporovat je v tom, co si děti samy vyberou? U Jacka to bylo tak snadné, a Ben ho nikdy nepotřeboval, vždycky byl nejraději sám, už jako dítě. Nepreferoval ani otce ani matku, nepreferoval nikoho vyjma své vlastní samoty. Už jako malinký říkával, že si nejvíc rozumí sám se sebou.

Jack naproti tomu do sebe láduje svoje kuře, a když ho do sebedoláduje, hladově se zadívá na Lukovu porci. Luke, který dojedl už před pětiminutama sotva třetinu své porce, na Jacka mrkne a rychle si s ním vyměnítalíř, aby to mamka neviděla. Jack mu za to pak přenechá výběr filmu. Férdohoda, myslí si Luke. Hlavně proto, že Jack vůbec nechápe, že pro Luka jevýhodná v obou bodech.