Given a Chance

Given a chance 36., Nirvana.

Jack natáhne ruku a velice opatrně pohladí Luka po vlasech. Chvilku to vypadá, že zaleze do postele a přidá se k nim, ale pak ho možná napadne to samé co Bena. Ruku zase stáhne a zamumlá "Půjdu udělat něco k snídani," načež se narovná a zamíří ke dveřím. Ben se snaží nemyslet na to, jak jeho bráška trpí, kdykoli je vzhůru. Nechce nic než mu pomoct. Lukova zodpovědnost situaci moc nepomáhá, protože sotva mine třetí minuta po sedmé hodině ranní, Luke vytřeští oči a zmateně hledí do prostoru.

"Shh, Lukey, shh. Máš čas, neboj," pospíší si Ben a pohladí chlapce v zátylku. "Je sotva sedm. Odvezu tě do školy, máš čas."

"Uh... uh, nemusíš... um."

"Dobré ráno," přeruší ho Ben.

Luke na chviličku zmlkne, než si protře oči a zamumlá přání dobrého rána nazpět. Zavrtí se v přikrývkách a Ben si na chvilku není jistý, jestli se snaží dostat pryč a vstát, nebo jenom hledá pohodlnější polohu, takže přehodí volnou ruku, kterou neprohrabává Lukovy vlasy, přes chlapcův bok, aby ho udržel na místě. Luke se pár sekund ani nepohne, ale nakonec se zavrtá hlouběji do bratrovy hrudi a spokojeně vydechne. Je to uklidňující, vzbudit se takhle. Nechce Bena otravovat a už vůbec po něm nemůže chtít, aby ho vozil do školy. Ben má spoustu práce s učením, stačí, že tady spal. Jen si chce dobrá ještě chvilku. Hned vstane. Jen ještě chvilku. Zaboří tvář hlouběji.

"Hm?" všimne si Ben. "Copak, Lukey?" skloní k němu hlavu.

"Nic," odpoví.

Tentokrát to ani nezní jako lež, a tak to Ben nechá být. Možná, že je Luke skutečně silnější, než se zdá. Upřímně, Ben si nepamatuje moc situací, kdy by byl Luke nevyrovnaný hned po ránu. Jasně, je protivný a rozmrzelý, to ano, a neskutečně. Ale ne nevyrovnaný. Většinou se musí něco stát, aby ho to vyvedlo z míry a vyhodilo ze stavu, kdy dokáže alespoň přibližně balancovat v tomhle všem. Luke není slabý. Jen je toho moc. Možná jsou s Jackem jenom náchylnější k přehnanému ochranitelství.

Ben by si přál, aby mohl některé jeho starosti vzít na sebe.

Zrovna přesune ruku z jeho vlasů na záda, když do pokoje znovu vejde Jack. V rukou nese zelený hrníček s beruškama, Lukův oblíbený. Bena nikdy nenapadlo nějak zvlášť přemýšlet nad tím, jak moc je Luke vlastně ještě dítě v době, kdy by měl být už schopný se o sebe většinou postarat sám. Načež ho napadne, že Luke má pořád oba své bratry, a mamku. Je fakt, že taťka s výchovou Luka moc nesouhlasí, prý z něj máma udělala slečinku a kluci slabocha, ale do očí by mu to ani za nic neřekl. Luke má z taťky respekt a je to jediný člen rodiny, jehož přítomnost Luke moc nevyhledává.

"Dobré ráno, beruško," usměje se na něj Jack spiklenecky a položí hrníček s kakaem na noční stolek.

Ben semkne rty. Mimo genderové role. Luke je prostě miláček.

"Uh, h-hi, Jack..." zahuhlá Luke do Benova boku.

Čouhá z něj mezi peřinou, Koko a Benem jenom kousíček jeho ofiny, kousek čela, půlka jednoho obočí a oko. Jack usoudí, že Luke je to nejroztomilejší tučňáčátko, které kdy existovalo. Jack se zasměje a kdyby na posteli bylo místo, skočil by k nim, aby mohl tu blonďatou věc, zamotanou do přikrývek a uloženou vedle Bena, uňuňat a ulechtat, ale není kam se vyskytnout, takže chytí Luka, kde tuší jeho boky, zvedne ho z postele, sesune se s ním do sedacího pytle a začne ho lechtat. Je z toho spousta řevu a smíchu a proseb a dalšího jekotu, takže se není čemu divit, když do pokoje vrazí taťka, že kdo mu vraždí nejmladšího syna. Když spatří svého prostředního blowing a rapsberry na Lukovo bříško, a Luka, který se tomu směje jako blázen a jenom tak, aby se neřeklo se snaží osvobodit ze spárů svého zlotřilého sourozence, trochu se uklidní, ale i tak je napomene, aby nedělali takový rámus tak brzy. S přáním dobrého rána odejde rovnou do práce.

"Ughhh, Jacku," zahuhlá Luke a převrátí se v jeho náruči na bříško.

"Hm, kotě?" zavrní Jack a poplácá ho po zadečku. Zvyk, když byl miminko, zázračně ho to utišilo, ať už plakal z jakéhokoli důvodu. I teď to Luka na chvíli utiší, dokonce se přestane vrtět a zůstane jen tak ležet v jeho náruči. Jack poplácání zopakuje a Luke tiše zakňučí.

Ben se na posteli velice spokojeně usmívá, když ty dva pozoruje. A hrozně moc je nechce vyrušit, ale Luke bude opravdu muset do školy. Zkontroluje čas. Kdyby jel rychle, mohl by mu dát ještě pár minut, ale s Lukeym musí opatrně. Ben se zvedne z postele, vezme do rukou hrnek s kakaem a přisedne si na zem kousek od svých sourozenců.

"Hey, penguin," hrnek ho mezi prsty nijak nepálí, takže se kakao už asi bude dát pít. "Už je to docela studené, napiješ se, Lukey?"

Luke se převrátí v Jackově náručí, aniž by se mu vymanil, jen natáhne ruce, aby si od Bena převzal hrníček, poděkuje oběma bratrům, a spokojeně upije. Jack ví přesně, jak má Luke svoje kakao rád, takže teď nejmladší šťastně sedí v Jackově klíně, aniž by si všímal čehokoliv jiného než sladké chuti a Jackovy dlaně na svých zádech, která ho mimoděčně hladí. Chytrý, roztomilý a vychovaný. Ben skutečně nevidí jediný důvod, proč by ho někdo neměl mít rád.

Když zvedne pohled, ví, že Jack myslí na totéž.

"Vlastně pro tebe něco... mám," vzpomene si Ben náhle. Před nedávnem byl na fesťáku a náhodou na tohle narazil. Nejdřív ho chtěl pro sebe, ale neměli jeho velikost, poslední byla dětská.

Zvedne se a přejde ke skříni, z níž vytáhne... no, vypadá to jako obyčejné černé tričko. Luke nakloní hlavu na stranu pro lepší výhled, Benovo tělo mu cloní. Když se k němu bratr otočí a očividně tričko mu podá, Luke se posadí na zem a přijme dárek. Zvedne si ho před oči a roztáhne. Nirvana. Jeho vlastní černý grunge Nirvana nátělník.