AMERICA BLACKSTORM ━━━ ᵇᵘᶜᵏʸ ᵇᵃʳⁿᵉˢ

iv. it's your fault

»» ──────ஓ๑✪๑ஓ ────── ««

o rok později:

LEŽELA jsem v posteli a odmítala vstát. Byla tak krásně vyhřátá a pohodlná! Přestože mne i Bucky několikrát přemlouval, já sebou stále nedokázala pohnout. Dokud mi nezazvonil mobil. Volal mi Steve, což je divné, protože od doby co jsem s Buckym zmizela mi nevolal. Pravděpodobně na mě byl naštvaný. Nedivím se.

Vyhoupla jsem se do sedu a hned toho zalitovala. Bucky nechal přes noc otevřené okno a teď je tady zima!

„Můžeš se za pár hodin dostavit k Africkému pobřeží?" zeptal se.

„Možná. A mimochodem, tobě taky dobrý ráno," s tím hovor ukončil. Převlékla jsem se a napsala Buckymu vzkaz, že se brzy vrátím. Vyšla jsem z domu a nasedla na svou novou motorku. Jela jsem na letiště. Dojela jsem na místo, vlezla na nejnenápadnější let (neměla jsem moc peněz) a letěla k Africkému pobřeží. Cestou mi volal Steve ještě jednou, a řekl mi kam přesně mám letět. Přistála jsem v nějakém městě, ve kterém bych se normálně nejspíš ztratila, ale díky navigaci se tomu tak naštěstí nestalo. Vyrazila jsem k jedné z lodí kde by měli všichni být. Vešla jsem dovnitř a málem se srazila se Stevem. Za ním stáli dva další, pro mě naprosto neznámí lidi a Avengers (Tony Stark a Thor Odinson). Povytáhla jsem zvědavě obočí a podívala se na ně.

„Kdo je to?" zeptala jsem se.

Černovláska ke mně natáhla ruku a lehce se pousmála: „Wanda Maximovová," představila se mi Romka a poté ukázala na muže po jejím boku, bratr hádám, „a to je můj bratr Pietro."

„Těší mě," přikývla jsem. Wanda taky přikývla a já se potom otočila i k jejímu bratrovi.

„Proč jste tady?" zeptala jsem se jich zvědavě. Všimla jsem si že pohledy obou romských sourozenců mírně povadly. Wanda se podívala na Pietra a ten přikývl.

„Máme nevyřízené účty," odpověděla tiše. „Vzal nám rodiče."

Jen jsem přikývla, protože jsem pochopila, že o tom mluvit nechce. Všichni jsme šli k nějakému kovovému muži.

„Ach synku, ty bys zlomil tatínkovi srdce," ozval se Tony, který se nade mnou objevil.

„Můžeš z toho ještě vycouvat," promluvil Steve k němu.

„To taky udělá," podotkla jsem ironicky. Všechny pohledy padly na mne. Řeknu Vám, že to nebylo nic moc příjemného.

„Kapitán Amerika a Winter Soldier. Dva ztracenci v čase." Cítila jsem jak mé prsty jiskří. Steve to nejspíš poznal a snažil se mne uklidnit, tím, že mi položil ruku na rameno.

„Jediný ztracenec jsi tu ty," odpověděl Steve, stále klidný. Přimhouřila jsem oči. Jak o té přezdívce věděl? Ví i něco víc..? Ne! Na to teď myslet nesmím! Dále tam k sobě takhle mluvili, já nic z toho nevnímala. Hledala jsem nějaký logický způsob, jak na to přišel. Steve říkal něco o tom že utíká po internetu. Takže je to o mně na internetu?

Najednou Tony a ten kovový muž odletěli pryč a zbyli jsme tam my a jeho armáda robotů. Člověk by si myslel že to bude lehké, protože jsme v přesile, ale oni se objevili další robotu a pár z nich bylo vylepšených! O tomhle se Kapitán jaksi zapomněl zmínit.

Teď jsem musela bojovat zbraněmi, které jsem měla u sebe, protože elektrické šoky platí na lidi, a ty roboty bych akorát nakopla a nabila.

Kolem mě proběhlo něco rychlého a seklo mě to do boku. Vyslala jsem na něj elektrický šok. Zjistila jsem že je to jeden z těch robotů, který je vylepšený a má schopnosti jako Pietro. Vykopla jsem proti němu nohu a tím ho srazila k zemi.

„Zvedni se a dostaneš další ránu," pohrozila jsem mu, což byla naprostá kravina, neboť to byl robot. Jo, jsem divná. Ale co jsem nečekala byla dvojčata. Vedle mě se objevila Wanda Maximovová a odhodila mě stranou pomocí telekineze. Praštila jsem se do síně hlavy. 

„Ty jsi to nečekala?" zeptal se Pietro. Přísahám že jestli ho někdo přede mnou nezabije, já to udělám! Zrádce jeden prašivej.

Jeho sestra se objevila u mé hlavy. Snažila se mi do ní nahlédnout. Nejdřív jsem si myslela že se jí to nepovedlo, ale na místě kde před chvílí stála, byl někdo jiný. Byla jsem, pro mě na neznámým, místě. Kolem byli lidi, které bych měla poznat, ale nepoznala. Myslím že to byl nějaký taneční parket.

Tančilo na něm několik lidí, mezi kterými jsem poznala i Stevea a Buckyho. Steve tančil s nějakou ženou a Bucky taktéž. Nechápala jsem co se to se mnou dělo, ale cítila jsem uvnitř sebe vztek a ... žárlivost?

Najednou ke mně přistoupila ta žena co tančila s Buckym a já ji poznala. Byla jsem to ...  já?

„Pamatuješ si mě?" zeptala se mě. Pokrčila jsem obočím, jak bych si nemohla pamatovat sama sebe? Přistoupila ke mně ještě blíž a chytila mne pod krkem. Já ji kopla do břicha, načež se ona jen zlomyslně ušklíbla a změnila se na mého otce. Teď jsem ji / jej kopla znovu, akorát do koulí. To fungovalo. Iluze, nebo co to bylo se změnila na Buckyho, který tam ležel ve vlastní krvi a umíral. Rychle jsem se k němu vydala a sklonila se nad ním. Vypadal jako mrtvý, ale když mě chytil za ruku, pochopila jsem že rozhodně není.

„Je to tvoje vina," řekl než se odvrátil na stranu. Začala jsem opakovat jeho jméno, ale marně. Dala jsem si ruku před pusu a bolestně zařvala.

Ne. Prosím ne . . .

Iluze, nebo co to bylo skončila a já párkrát překvapeně zamrkala. Vedle mě byli pořád dvojčata. Tu holku jsem chtěla uhodit elektrickým šokem, ale něco mě praštilo do hlavy a já spadla do bezvědomí.

niki speaks

lidičky na mém profilu probíhá menší akce, protože můj profil pomalu odumírá. takže, chcete-li follow zdarma, máte do konce září šanci 💞